Coco Chanel

Film se mi líbil právě proto, že citlivě líčil život Coco před její slávou.. Věčně zasmušilá Coco svou jinakostí z davu vyčnívala. Svým svérázem a jakoby popíráním ženství dávala najevo svůj přirozený půvab. V pyžamu a rozpuštěných vlasech A. Tautou vypadala jako divoženka. Z jejích uhlových očí a výrazného obočí jde strach. Coco bohužel vyrůstala v konvenční době, kde se uznával urozený původ a majetek. Láska jí byla nešťastným osudem a zároveň hnacím motorem ke kreativitě. (14.02.2012)

Věřím, že kdyby se film moc nezabíral milostným příběhem před Coco Chanel a zaměřil například na výrobu světoborného parfému, na první znaky rebelky která navždy změnila svět módy, svět žen, až by si vytvořila přívlastek módního guru a vytvořila až do dneška trvající impérium. Tak by profil zde, možná zářil červení a film by se zdál více záživnější než ve skutečnosti je. (20.01.2010)

Tohle je ukázka toho, že ne všechny životopisné snímky jsou naprosto úchvatné. Ano, Audrey Tautou se nabízené role zhostila skvěle, na druhou stranu tato nepřináší nic moc invence a jedná se v podstatě jen o suché zachycení úseku života známé ženy francouzské módy, úseku, než se stala tak slavnou a uznávanou. Odtud také onen francouzský název, který je mnohem výstižnější než suchopárný český. (23.12.2013)

Životopisná limonáda, která nepochopitelně opomíjí to zajímavější ze života Gabrielle 'Coco' Chanel - její působení v oblasti módy v době největších úspěchů (i neúspěchů). Mimo to má film jakési standardní přísady podobných příběhů o dosažení cílů nejvyšších – od pobytu v sirotčinci, touhy něco se svým životem udělat (přes nepokryté příživnictví k "objevným" momentům potřeby vlastní realizace) až po klišoidní téma ztracené lásky (vzhledem k použitému stylu vyprávění zde ani bohužel nebylo jak přesvědčit diváka o nějaké citové hloubce - v jednom záběru Coco se slzami v očích říká svému milenci, že nic nebude jako dřív a v další scéně, byť časově vzdálenější, se už znovu oddávají sami sobě jako by se nechumelilo). Film také působí delší než ve skutečnosti je... Co ale snímku upřít nechci, jsou slušní herci (až na toho proklatého Nivolu, který je tradičně bezvýrazný a dřevavý) nebo kamera, která dokázala vyloudit pár dobově hezkých obrazů. 50% (14.09.2009)

Ach...těšila jsem se na Audrey, těšila jsem se, že se dozvím něco o té pozoruhodné osobnosti Coco Chanel, jejíž jméno (zejména) ženy vyslovují s patřičným respektem a nadšením. To, co jsem se ale o Coco Chanel dozvěděla, „nepotřebuji“…Ano, je to sice zajímavé, možná i dojemné, ale proč příběh velké návrhářky a ženy končí ve chvíli, kdy by se jevilo nejpatřičněji právě začít? Anne Fontaine to určitě nemyslela špatně, Coco to neměla lehké, hezky nám ukázala, z čeho vzešla, co jí ovlivnilo, ale proč proboha o tom celý film???Proč tolik té „červené knihovny“? Tolik jsem si přála, aby se postupně víc vylíčil její vztah se sestrou, aby se to pohnulo a přesunulo dál v čase… Navíc…s velikou lítostí musím přiznat, že Audrey se mi do role Coco nehodila. Plusem zůstávají kostýmy – ty asi ocení právě ženy. Škoda, troufám si tvrdit, že z tohoto tématu by se dalo vytěžit mnohem víc. (27.05.2010)