Návrat Temného rytiera

Mizerně odvyprávěné, plné patosu s tvůrčí nabubřelosti a - co je nejhorší - s odpudivým světonázorem. Jeden z nejhorších blockbusterů, o němž netuším, co tím chtěli Nolanové říct. Ale vypadá to hezky, to nepopírám. Po TDK, který mám, i přes zjevné chyby, velice rád, se jedná o veliké zklamání. Nolan si vzal až příliš velké sousto a TDKR je prakticky to samé, co Spider-Man 3 pro Raimiho. Jen s tím rozdílem, že pod přívaly velkých slov, dramatických gest a apokalyptických vizí není vidět, jak je to směšný a primitivní film. (01.08.2012)

Epické v každém ohledu, včetně všech důsledků, které z velkoleposti a rozsáhlých plánů, myšlenek, symbolů a příběhových linií plynou. Nolan versus absolutně přehnaná divácká očekávání nemohl uspět na celé čáře, ale přivedl nového záporáka velkých rozměrů (pro mě lepšího než Joker) a příběh propletený jak další sága. Větší film tu totiž nebyl a ještě delší dobu nebude a na IMAX plátně je to zábava na víc podívání s hromadou emocí a naprostým vtažením do děje. Jen ten jeden závěrečný twist mi tam bije až moc do očí a nutí se ptát, proč to Nolan nemohl dohrát podle těch prvotních not a za každou cenu musel zvrátit vývoj dění, musel divákovi ukázat, kdo je tvůrce filmu a kdo divák... (možná až metaforicky->očekávání tvoří film, film vytváří očekávání). Kruh se uzavřel. Velkolepě, působivě, mrazivě, ale s mírnou pachutí, že to mohlo být ještě lepší. Ale Nolan je viditelně taky jen člověk, ne žádný superhrdina s nadpřirozenými schopnostmi... je to vlastně dobře nebo ne?:)) (později podrobněji) (27.07.2012)

Do zaznění americké hymny to nejlepší, co jsem kdy v americkém blockbusteru viděl - to pro spoustu lidí znamená, že se budou zhruba první hodinu nudit, já jsem užíval mistrovskou tenzi, kterou Nolan naprosto ovládá plátno. Vystačí si při tom bez akce, jen s masivně budovaným pocitem neklidu. Po americké hymně jsem se s filmem začal trochu prát - bráchové nejspíš sledovali kritiku, která se snesla na ideologické pozadí Temného rytíře zleva a jako by si chtěli se zastánci sociální spravedlnosti a přerozdělení vyřídit účty. Nicméně zvolili si ničivou "weapon of choice" - Bane je uhrančivá, drtivá a naprosto démonická postava, která Balovu Wayneovi / Batmanovi umožňuje dělat to, v čem jsou nejsilnější: obětovat se pro film / Gotham. V závěru mi chyběla soustavnější práce s příběhem i postavami, tempo je záměrně hodně splašené a dávkování informací úsečné, docela překvapí i rozporuplný návrat ke "komiksové" mytologii jedničky... Závěrečný mega-twist, který trochu oslabí pure evil auru Banea, mě vytrhl z pobožného blouznění o jedné z nej postav v trilogii. Ale marně přemýšlím, kdy jsem naposled viděl něco tak drtivého, monstrózního, majestátného a přitom filmařsky vybroušeného. Říkalo se, že Batman bude králem sezóny - a i přes spoustu námitek jím pro mě neohroženě je. Edit: Teprve druhé shlédnutí odhalí, jak důsledný a přitom emocionálně úrodný tenhle film je. Imaxová kopie je ohromující a ten film každým detailem získává. Grandiózní... (19.07.2012)

V úvodní scéně je divák svědkem eskortování dvou zajatců letadlem kamsi do vězení. Muži mají pytle přes hlavu a velitel eskorty se pokouší jednoho z nich psychicky zlomit a patrně přimět k výpovědi. Otevře dveře, strhne zajatce na kolena čelem k bezedné rozevřené hlubině, která dokáže vyděsit nejen ty, co trpí fóbií z výšky. Automaticky bych očekával, že dalším krokem bude stržení pytle, vždyť jinak ten čin nedává smysl. Nestalo se tak. Účelem onoho pytle nebylo znemožnit vězni orientaci, ale překvapit stráž a především diváka momentem odhalení identity zajatce. Ve světě nolanovské batmanovské trilogie je totiž vše dělané pro momentální efekt, nelze v něm najít nějakou logiku a funkčnost. Až tady jsem plně pochopil povzdechnutí uživatele flanker.27 v komentáři k Temnému rytíři, kde píše, že ho "iritovala totální zkratkovitost a pitomost prakticky všech na place" a dále: " Nevim, proč se Joker pokoušel svými plány nastolovat chaos, když nakonec je skoro jediným, jehož činy dávaj jakžtakž smysl. Všichni ostatní, Batman, policie, mafie, předváděj takovou kupu demence, která snad ani nemůže pocházet od člena druhu homo sapiens vybavenýho pudem sebezáchovy. Něco takovýho možná patří do komixu, ale tohle se navenek tváří jako propracovaná detektivka s prvky noir a psychologického dramatu." Nolan nešetří efekty a štědře naděluje atrakce, jenže po obsahové stránce je to prohra. Batman začíná měl pověst temného dramatu, kde komiks konečně dospěl a úspěšně přenesl literární předlohu do reálného světa. Plně se s tím sice ani zdaleka neztotožňuji, ale souhlasím, že zmíněná tendence tam byla a že v rámci žánru šlo o zajímavé vykročení. Temný rytíř povstal je dokladem, že Nolan se v tom, jak látku uchopit, dostal do slepé uličky. Je to nabubřelé, megalomanské a obsahově s prominutím pitomé. Na nějakou hlubší psychologii zapomeňte, dospělost tenhle blockbuster jen předstírá a je v tom dobrý asi tak jako malé děti, co si hrají na tatínka a na maminku. Poslední díl považuji za bezkonkurenčně nejslabší část trilogie částečně i díky velmi problematickým ideovým východiskům. Frank Miller coby autor, který nejvíc ovlivnil nynější podobu a mytologii batmanovského světa, je známý pravičák a tvoří řekněme protiváhu levicovým anarchismem načichlým autorům typu Alana Moora. Tady se ale jeho individualismus a opovržení "lůzou" stalo v podstatě manifestem pro zpochybnění demokratických pořádků a pro autoritáře typu španělského caudila Franca a především pro generála Pinocheta by to byl bezesporu ideální filmový hrdina a tenhle kousek by zaujímal velmi čestné místo v jejich filmotéce. Celkový dojem: 25 %. Pokud Dunkirk a Dokonalý trik představují vrchol dosavadní Nolanovy tvorby, pak Temný rytíř povstal představuje její suterén. (13.08.2017)

Jak moc rozmáchlý, velkolepý a robustní dokáže film ještě být? Existuje limita počtu postav a jejich dějových linií, za kterou už nebude možné film dost dobře chápat, nebo si Nolan bude moct na plátně dělat skutečně cokoliv a my mu to vždy sežereme i s navijákem? Prozatím vše ukazuje na druhou možnost. Temný Rytíř Povstal je komplikované, EPICKÉ mistrovské dílo, po okraj nasycené postavami, každá s vlastními motivacemi, vlastním vývojem charakteru a samozřejmě unikátními a řádně propletenými dějovými liniemi. Ve filmu je toho tolik, až samotné vyprávění občas "nestíhá", místy musí přibrzdit a dovysvětlit, místy musí přeskočit určitý časový úsek a místy se musí uchýlit k drobnějšímu klišé, aby v konečném důsledku mohlo vše do sebe zapadnout a způsobit mohutný emocionální dopad. Dát něco takového dohromady je neuvěřitelné, sledovat něco takového po filmech (a tím myslím jinak velmi dobrých filmech) jako Spider-Man, X-Men, či Avengers je jako být přenesen do jiného světa. Nolanovy filmy překračují hranice, kterým se ostatní filmoví tvůrci ani neodváži podívat do očí. 9/10 (29.07.2012)