Návrat Temného rytiera

V úvodní scéně je divák svědkem eskortování dvou zajatců letadlem kamsi do vězení. Muži mají pytle přes hlavu a velitel eskorty se pokouší jednoho z nich psychicky zlomit a patrně přimět k výpovědi. Otevře dveře, strhne zajatce na kolena čelem k bezedné rozevřené hlubině, která dokáže vyděsit nejen ty, co trpí fóbií z výšky. Automaticky bych očekával, že dalším krokem bude stržení pytle, vždyť jinak ten čin nedává smysl. Nestalo se tak. Účelem onoho pytle nebylo znemožnit vězni orientaci, ale překvapit stráž a především diváka momentem odhalení identity zajatce. Ve světě nolanovské batmanovské trilogie je totiž vše dělané pro momentální efekt, nelze v něm najít nějakou logiku a funkčnost. Až tady jsem plně pochopil povzdechnutí uživatele flanker.27 v komentáři k Temnému rytíři, kde píše, že ho "iritovala totální zkratkovitost a pitomost prakticky všech na place" a dále: " Nevim, proč se Joker pokoušel svými plány nastolovat chaos, když nakonec je skoro jediným, jehož činy dávaj jakžtakž smysl. Všichni ostatní, Batman, policie, mafie, předváděj takovou kupu demence, která snad ani nemůže pocházet od člena druhu homo sapiens vybavenýho pudem sebezáchovy. Něco takovýho možná patří do komixu, ale tohle se navenek tváří jako propracovaná detektivka s prvky noir a psychologického dramatu." Nolan nešetří efekty a štědře naděluje atrakce, jenže po obsahové stránce je to prohra. Batman začíná měl pověst temného dramatu, kde komiks konečně dospěl a úspěšně přenesl literární předlohu do reálného světa. Plně se s tím sice ani zdaleka neztotožňuji, ale souhlasím, že zmíněná tendence tam byla a že v rámci žánru šlo o zajímavé vykročení. Temný rytíř povstal je dokladem, že Nolan se v tom, jak látku uchopit, dostal do slepé uličky. Je to nabubřelé, megalomanské a obsahově s prominutím pitomé. Na nějakou hlubší psychologii zapomeňte, dospělost tenhle blockbuster jen předstírá a je v tom dobrý asi tak jako malé děti, co si hrají na tatínka a na maminku. Poslední díl považuji za bezkonkurenčně nejslabší část trilogie částečně i díky velmi problematickým ideovým východiskům. Frank Miller coby autor, který nejvíc ovlivnil nynější podobu a mytologii batmanovského světa, je známý pravičák a tvoří řekněme protiváhu levicovým anarchismem načichlým autorům typu Alana Moora. Tady se ale jeho individualismus a opovržení "lůzou" stalo v podstatě manifestem pro zpochybnění demokratických pořádků a pro autoritáře typu španělského caudila Franca a především pro generála Pinocheta by to byl bezesporu ideální filmový hrdina a tenhle kousek by zaujímal velmi čestné místo v jejich filmotéce. Celkový dojem: 25 %. Pokud Dunkirk a Dokonalý trik představují vrchol dosavadní Nolanovy tvorby, pak Temný rytíř povstal představuje její suterén. (13.08.2017)

Upachtěné čtyři hvězdy. A to jen proto, že jsem neměl vysoká očekávání. Každopádně, jak si kdysi užíval Alfred: "I told you so." Všechny nevýhody Nolanova přístupu tu vyvstávají na povrch. Zdejšímu světu nejde uvěřit, protože i přes Nolanovu snahu o realismus postavy zásadní zvraty vykomunikují soustavou hlášek jako v každém komiksu (například zbývá minuta a půl a Batman má čas na líbačku), jen tentokrát to působí zásadně nemístně. Plán každé postavy je neskutečně primitivní a nechápu, jak se vůbec mohlo Baneovi (který se zřejmě po Gothamu přesunuje teleportací) podařit cokoliv uskutečnit. Staré postavy nemají dost prostoru a na dlouhé minuty mizí z dění (včetně Batmana) a nové jsou zoufale zbytečné. Catwoman je horší než pěst na oko. Polovina motivů kopíruje Temého rytíře a druhá je hromada klišé. Proč přesto (zatím) čtyři hvězdy? Daří se celkem solidně navodit pocit totální anarchie, i když i to se tluče s tím, jak jednoduchý plán stačil k ovládnutí Gothamu. Vážně - pokud dvanáctimilionové město ovládlo pár banditů tímhle způsobem, seženu tři lidi a pozítří je Praha moje. Nolan šlápl hodně vedle, zřejmě podlehl vlastní genialitě, a rozjíždí jen tři hodiny dlouhý, řemeslně (až na nudný střih) vynikající patos s roztomile jasnými pokusy o sociálně-politický přesah, protože prostě může. 70 % (19.07.2012)

Epické v každém ohledu, včetně všech důsledků, které z velkoleposti a rozsáhlých plánů, myšlenek, symbolů a příběhových linií plynou. Nolan versus absolutně přehnaná divácká očekávání nemohl uspět na celé čáře, ale přivedl nového záporáka velkých rozměrů (pro mě lepšího než Joker) a příběh propletený jak další sága. Větší film tu totiž nebyl a ještě delší dobu nebude a na IMAX plátně je to zábava na víc podívání s hromadou emocí a naprostým vtažením do děje. Jen ten jeden závěrečný twist mi tam bije až moc do očí a nutí se ptát, proč to Nolan nemohl dohrát podle těch prvotních not a za každou cenu musel zvrátit vývoj dění, musel divákovi ukázat, kdo je tvůrce filmu a kdo divák... (možná až metaforicky->očekávání tvoří film, film vytváří očekávání). Kruh se uzavřel. Velkolepě, působivě, mrazivě, ale s mírnou pachutí, že to mohlo být ještě lepší. Ale Nolan je viditelně taky jen člověk, ne žádný superhrdina s nadpřirozenými schopnostmi... je to vlastně dobře nebo ne?:)) (později podrobněji) (27.07.2012)

Nolan se nás za pomoci supermonumentální hudby snaží přesvědčit, že tohle je to největší žrádlo. Pro mě to je možná právě až moc nafouklé. Batmanovská mytologie mi nikdy nepřirostla úplně k srdci, takže se mnou ty zvraty zase tak moc neházely. Navíc ten Baneův cíl, připomínající francouzskou revoluci mi přišel úplně divnej a zbytečně složitej. Přesto jsem se nenudil ani chviličku. Bane má superpřetuněnej hlas a přechozím dvoum záporákům se vyrovná. Každopádně se mi moc líbila scéna, když Batman dostal přes držku. Stačilo natočit normální bitku bez hudby a najednou působil, jak unavená, slabá sračka. Nolan je šikula. Btw Alfréd zase totálně vládne. (13.01.2013)

Tak hutný, těžký, depresivní a zároveň vypilovaný film jsem snad nikdy neviděla. Dvojka zůstává však nepřekonána. Nolan to totiž napotřetí trochu předimenzoval. [Kino] Po druhém zhlédnutí v Imaxu: Ano, bylo to místy velmi pohlcující, ale výhrady stále mám a je jich ještě více. Tíživý tón zmizel, což mě velmi nemile překvapilo. *Spoilery* Při dalším zkoumání nedostatky nabobtnaly a do očí bijí neuhlídané scény - např. útok na burzu odpoledne, následná honička na motorkách v noci. Blakeovo až pohádkové rozpoznání Batmanovi identity (poznal to z očí!), útěk z vězení do hermeticky uzavřeného Gothamu, finále (pojďme se mrouskat, i když bomba za pár vteřin vybuchne atd.). Nebudu si pokrytecky lhát do kapsy a říkat, že v jiných Nolanových filmech podobné přepálenosti nejsou, ale tady jsou hodně vidět. Navíc ten rozverný humorný tón mi připadal vyloženě jako rušivý element, a to vzhledem k tomu, že TDKR působí jako drama s drásavou realistickou atmosférou (ano, je v něm určitá komiksovost – popírají se zákony fyziky atd.) otevřeně kritizující dnešní společnost. P. S. Teal'c na Imax plátně? Bomba! [Imax, titulky] (19.07.2012)