Návrat Temného rytiera

THE DARK KNIGHT RISES má určitě nejlibovějšího a jednoho z nejděsivějších padouchů všech dob (včetně Nolanovy Batman série), pro mě svojí hrůzou a takřka nesmrtelností srovnatelného i s monstrem z ALIEN. Ale koncepčně se TDKR nepovedlo tolik jako předchozí THE DARK KNIGHT, protože zatímco předchozí díl byla naprosto semknutá a ultimátní jízda. TDKR při svých 164 minutách nedrží zdaleka tak dobře dohromady a spirituální reunion Bruce Wayna je jednou velkou fackou divákovi, která nebyla nutná. (30.07.2012)

Nolan se nás za pomoci supermonumentální hudby snaží přesvědčit, že tohle je to největší žrádlo. Pro mě to je možná právě až moc nafouklé. Batmanovská mytologie mi nikdy nepřirostla úplně k srdci, takže se mnou ty zvraty zase tak moc neházely. Navíc ten Baneův cíl, připomínající francouzskou revoluci mi přišel úplně divnej a zbytečně složitej. Přesto jsem se nenudil ani chviličku. Bane má superpřetuněnej hlas a přechozím dvoum záporákům se vyrovná. Každopádně se mi moc líbila scéna, když Batman dostal přes držku. Stačilo natočit normální bitku bez hudby a najednou působil, jak unavená, slabá sračka. Nolan je šikula. Btw Alfréd zase totálně vládne. (13.01.2013)

Chraplal versus chrchlal. Temný rytíř povstal a já si nalhával, že si kvůli tomu na zadek nesednu, ale… Sedl a to pořádně. Finále trilogie, jemuž lze vytknout snad jediné. Na rozdíl od Temného rytíře, který dokázal najít vlastní cestu a nebýt klasickým hollywoodským pokračováním, tak závěr trilogie již tímto syndromem trpí; a to především v závěrečné třetině. Je to prostě to samé co Temný rytíř, ale v epičtějším, osudovějším, velkolepějším, blbějším i přepálenějším balení, během kterého Nolan honí možná až moc zajíců najednou. Méně bývá mnohdy více, ovšem v tomto případě jde o výjimku potvrzující pravidlo, jelikož i přesto nejde o horší film než-li dvojka a to z důvodu, že tentokrát již Bruce Wayne (potažmo jeho alter ego) není „tak nějak navíc“ a v hlubokém stínu tria Joker, Dent, Gordon, ale hraje jasný prim (byť dobře půl filmu absentuje); a díky tomu fungují emoce a díky nim následně funguje úplný závěr závěrečné části TAK výtečně i navzdory tomu, že vlastně nikdo nezaplatí cenu nejvyšší. Což působí až nepatřičně. Jednička však zůstává nepřekonána, ne že by byla o tolik lepší, ale jako jediná nesere mramor. PS: A případnou čtyřku vzhledem k nastolenému trendu může točit snad jedině Michael Mann. (26.07.2012)

Místy nadpozemské, jinak mistrovské a znamenité. Komiksová podívaná, která je bombasticky revoluční. V tomhle je Nolan nedostižný a v tomhle směru nepřekonatelný (současný vrchol mezi režiséry). Hans Zimmer (bůh melodie) vytvořil pro každou hlavní postavu tón, který bude ve mě rezonovat navždy (hudební linka je akčně prošpikovaná do kosti diváka, který je ohromen). Nolan, který se tak důsledně vyhýbal uplatňování všech komiksových konvencí, kterým se tak rád uchyluje. Vlastně ani nemůže jinak, pokud chtěl, aby jeho vyprávění neskončilo tragicky a obsahovalo prvek naděje. Epický velkofilm, který možná nemá přesah, jaký mu někteří jeho fanoušci přisuzují, ale co se týče filmařiny, je imaginárně vytvořený. Velkolepé finále. (18.11.2012)

V úvodní scéně je divák svědkem eskortování dvou zajatců letadlem kamsi do vězení. Muži mají pytle přes hlavu a velitel eskorty se pokouší jednoho z nich psychicky zlomit a patrně přimět k výpovědi. Otevře dveře, strhne zajatce na kolena čelem k bezedné rozevřené hlubině, která dokáže vyděsit nejen ty, co trpí fóbií z výšky. Automaticky bych očekával, že dalším krokem bude stržení pytle, vždyť jinak ten čin nedává smysl. Nestalo se tak. Účelem onoho pytle nebylo znemožnit vězni orientaci, ale překvapit stráž a především diváka momentem odhalení identity zajatce. Ve světě nolanovské batmanovské trilogie je totiž vše dělané pro momentální efekt, nelze v něm najít nějakou logiku a funkčnost. Až tady jsem plně pochopil povzdechnutí uživatele flanker.27 v komentáři k Temnému rytíři, kde píše, že ho "iritovala totální zkratkovitost a pitomost prakticky všech na place" a dále: " Nevim, proč se Joker pokoušel svými plány nastolovat chaos, když nakonec je skoro jediným, jehož činy dávaj jakžtakž smysl. Všichni ostatní, Batman, policie, mafie, předváděj takovou kupu demence, která snad ani nemůže pocházet od člena druhu homo sapiens vybavenýho pudem sebezáchovy. Něco takovýho možná patří do komixu, ale tohle se navenek tváří jako propracovaná detektivka s prvky noir a psychologického dramatu." Nolan nešetří efekty a štědře naděluje atrakce, jenže po obsahové stránce je to prohra. Batman začíná měl pověst temného dramatu, kde komiks konečně dospěl a úspěšně přenesl literární předlohu do reálného světa. Plně se s tím sice ani zdaleka neztotožňuji, ale souhlasím, že zmíněná tendence tam byla a že v rámci žánru šlo o zajímavé vykročení. Temný rytíř povstal je dokladem, že Nolan se v tom, jak látku uchopit, dostal do slepé uličky. Je to nabubřelé, megalomanské a obsahově s prominutím pitomé. Na nějakou hlubší psychologii zapomeňte, dospělost tenhle blockbuster jen předstírá a je v tom dobrý asi tak jako malé děti, co si hrají na tatínka a na maminku. Poslední díl považuji za bezkonkurenčně nejslabší část trilogie částečně i díky velmi problematickým ideovým východiskům. Frank Miller coby autor, který nejvíc ovlivnil nynější podobu a mytologii batmanovského světa, je známý pravičák a tvoří řekněme protiváhu levicovým anarchismem načichlým autorům typu Alana Moora. Tady se ale jeho individualismus a opovržení "lůzou" stalo v podstatě manifestem pro zpochybnění demokratických pořádků a pro autoritáře typu španělského caudila Franca a především pro generála Pinocheta by to byl bezesporu ideální filmový hrdina a tenhle kousek by zaujímal velmi čestné místo v jejich filmotéce. Celkový dojem: 25 %. Pokud Dunkirk a Dokonalý trik představují vrchol dosavadní Nolanovy tvorby, pak Temný rytíř povstal představuje její suterén. (13.08.2017)