O patro výš

Úvod filmu bol síce nenápadný, ale Harold Lloyd to postupne naozaj rozbalil a finálna scéna v ktorej zdoláva poschodie za poschodím je napínavým a najmä zábavným vrcholom filmu. Vzhľadom na to, že ide naozaj o starší kúsok, som sa bavil naozaj kráľovsky. Situačný humor nie je založený len na pádoch alebo hromadnej bitke a to je nesporné plus. Ak sa niekto bráni nemým groteskám, nech si pozrie Safety Last a možno zmení názor. 100% (21.01.2013)

"Tak co myslíte, mladý muži? Přeci jenom bych si vzala jen na ukázku z té první látky." - "Wie bitte???" Chudák Harold pak dostal infarkt a šel zase o dům dál. A pak už to všichni známe, pověsil se na rafičku od hodin a kapitola z dějin filmu byla zanesena pevně do základů tohoto nesmrtelného umění. Nesmrtelný mladý Američan s brýlemi a slamáčkem má to štěstí, že je esencí mládí a to je neměnné, a proto i Lloydovky zůstávají stejně atraktivní dnes jako i tehdy. Neb dívky obdarovávat a míti uplatnění v životě je stálý světa bol a je nutné za něj bojovat. Při závěrečném šplhu samozřejmě napětím ani nedýchám, nehty okousané až na kost, tak moc je to přesvědčivé. "I'll be right back - Soon as I ditch the cop." (20.05.2012)

Film, co přesahuje meze pouhé grotesky. Je to spíš fascinující dokument o tom, co všechno je člověk schopen udělat pro legraci. Jistě - filmu se dá vytknout, že důležitý je jen ten bravurní výkon na konci a začátek je takové natahování, aby to dohromady dalo celovečerní film. Přesto hodnotím naplno, protože to co na konci přijde už není jen tak nějaká zábava. Je to přímo jakýsi manifest grotesky. Lloyd, co visí za ručičky hodin je obraz neméně výrazný nebo vzrušující než kočárek padající z oděsského schodiště nebo ruka s nožem odhrnující závěs sprchy. Harold natáčel všechny scény tak, jak jsou vidět - bez záchrané sítě, bez falešných zadních kulis. A právě proto je to dodnes sugestivní film (viz zdejší hodnocení) o hranicích lidských možností a jejich překonávání. (02.08.2012)

Viděl jsem už několikrát, ovšem teprve tuhle reprízu asi největší klasiky s Ním, jsem si stoprocentně užil. Zejména díky tomu, že má fobie z výšek konečně eskalovala na maximum a já už nevyjdu ani na terasu našeho jednopodlažního domu. Zpočátku jen mile vtipná a klasicky ztřeštěná komedie se v okamžiku Lloydova vynuceného rozhodnutí ztéci budovu zvíci 12 pater mění v adrenalinovou jízdu, při níž jsem často zavíral oči a otvíral ústa v naději, že popadnu dech. Snímek starší 90 let nakopává svým precizním zpracováním zadnici mnoha současným pokusům o akční thriller. Tady není co řešit. Pět neotřesitelných hvězd. (02.05.2015)

Na LFŠ viděno za doprovodu skupiny Květy, takže hodnotím vlastně trochu jiné dílo, resp. výsledek snažení film. tvůrců z 20. let a brněnských hudebníků z 21. století. Ale hodnotím to jen kladně. Ten film by měl vidět asi každý, protože ta energie, kterou obsahuje, ta pozitivní síla, ta je nepřenosná a nezapomenutelná. Nejvtipnější němý film, jaký jsem viděla! (05.08.2012)