Vražda

Skvělá Sophie Grabol - borka jak má být, skutečně PANÍ HEREČKA. Celkově ten seriál tak chytne za srdce, dojme, napne, vtáhne do děje - tohle jsem u seriálu ještě nikdy nezažila. A ten konec - no prostě naprosto super, žádnej americkej patos. Je hrozně dobrý si rozšiřovat obzory o to, co se točí na severu a že pro někoho tak malá země dokáže strčit do kapsy většinu hollywodský produkce. Doporučuji všem! (20.10.2013)

Parádní seriál točící se kolem jedné vraždy mladé studentky. Vyšetřování komlikuje to, že v podstatě nikdo z lidí kteří se kolem ní pohybují neříkají pravdu a policije se točí v kruhu a vypadají dosti neschopně. Seriál neleží pouze na lince vyštřování, ale je tam zahrnuta i politická linka a linka rodinných problémů rodiny objeti. Seriál je vytvořen a zahrán s typickou severskou precizností. Jsem zvědav na další dvě série. (03.07.2015)

Temná, pomalá a vyčerpávající kriminálka o dvacetidenním maratonu vyšetřování vraždy Nanny Birk Larsen, během něhož si sáhla na dno sil jak komisařka Sarah Lund, tak i já. Čtyři dny jsem skoro nespal, ale nakonec jsme spolu zjistili, co že je to shnilého v království Dánském. Seriál má všechno co se dá čekat od skandinávské produkce. Skvěle napsané a zahrané postavy, opravdové emoce, pořádně hutnou atmosféru a paranoidní scénář. Fakt že se jeden případ táhne celou sérii je sice trochu limitující, ale ani tak jsem se neubránil tomu, abych postupně neobvinil prakticky všechny, snad kromě samotné Lund. Předvídat děj, nebo dokonce být napřed před vyšetřováním, dost dobře nejde. Příběh je hodně zamotaný a nakonec nic není takové, jaké se to zdálo na počátku. Přes všechny zvraty dává zápletka smysl a to i zpětně. Jen občas se objeví nějaká ta deus ex machina v podobě příhodné smrti, nebo nových informací od už vyslechnutého svědka. Forbrydelsen má svůj vlastní styl, do kterého se špatně dostává, ale který se těžko opouští. Už teď mi ta věčně deštivá noční Kodaň chybí. A tebe Sofie Gråbøl, tebe budu pozorně sledovat. (26.11.2012)

Opravdu skvělá kombinace kvalitní inteligentní detektivky a vnímavého filmu. Počítá se tu s emocemi pozůstalých a s různými morálními aspekty, které obyčejně v kriminálních filmech zanikají či chybí vůbec. Navíc tu není žádné hloupé a prázdné tlachání a hlavní hrdinové nejsou založeni na tom, že mají velké kozy či napuchlé bicáky (či jiné svaly). Lund je sympatická od první chvíle (asi tomu pomohl vtip s nafukovacím panákem:) Dala bych i 6 hvězd kdybych mohla. Ale chtěla bych zdůraznit, že hlavní díl na tomto úžasném projektu má spisovatel, tvůrce příběhu, který se velmi často v rámci filmů upozaďuje, nebývá zmíněn ani u informací filmu apod. - Søren Sveistrup, Birger Larsen. Ke konci mě trochu štvalo, jak jí všichni bránili ve vyšetřování, i když evidentně jen ona věděla co dělá. Ostatní hráli jen tupé panáky. To bylo trochu přehnané. Uvidím, zda budu mít odvahu podívat se na americkou verzi, ale už teď předpokládám, jak bude vypadat. A s negativními předsudky se špatně užívá podívaná:) A s Twin Peaks to nemá společný opravdu nic... PS: na titulky.com jsou titulky k 1.dílu:) (30.07.2012)

Problémem první řady je za 1. nezvládnutost konceptu 2. neusazenost formy. Bod jedna znamená zhruba to, že dvacet dílů znamená tolik zvratů a falešných stop, že v části 17 se zdá, že se začnou zatýkat i členové filmařského štábu. Detektivové se chovají jako afektovaní šílenci, pro něž vina plyne z jediného (byť nepřímého) důkazu. Problém nakonec je, že některé "sidetracky" už prostě budí dojem účelových retardací děje a navíc se člověk v tom množství klamného balastu začne trochu izolovat od detailů případu. Bod dva znamená, že první asi 3 díly vypadají jako řadová televizní detektivka s nevábným vizuálem. Teprve nástup zkušeného Henrika Rubena Genze z toho udělá zajímavou a temnou podívanou s nápaditým využitím "psychologických" detailů. Jinak jsem ale spokojený - nápad se třemi paralelními rovinami je celkem dotažený, byť rodinná linie občas sklouzává k rozpačitému přešlapování. Obrovským kladem je obsazení v čele s neuvěřitelně charismatickým Larsem Mikkelsenem (ach ty rodinné geny) a spoustou postav, které ve své nevýraznosti získávají typicky severské kontury zaťatých a posedlých podivínů (platí to hlavně o ústředním duu). Zločinu si prostě cením jako odvážného pokusu ukázat vyšetřování jako drama plné omylů a osobních tragédií. Konec je bezchybný, ani tak ne proto, že by byl překvapivý, ale spíš pro to, jak dokonale respektuje anti-happyendovost. (26.01.2013)