Vec

Nepovažuju se za nijak zvlášť chytrého, ale u podstatné části filmů se mi bohužel daří až bolestně přesně odhadnout, jak bude vypadat, co od něj můžu čekat, jak dopadne a jaký bude můj výsledný dojem. Filmový průmysl se totiž snaží splnit zadání k výrobě komerčně úspěšného filmu a zároveň tak oslovit cílové publikum. Bylo jaksi jasné, že děj prequellu legendární Carpenterovy Věci se nemůže odehrávat mezi desítkou Norů na odlehlé antarktické základě, protože rozhodující tržby pořád ještě dělá americký trh a americký divák je opravdu sebestředný, takže pokusy zasadit nějaký trhák mezi evropské, asijské nebo jihoamerické hrdiny až na výjimky nedopadá dobře. Bylo nutné taky zohlednit ženské publikum a posun v konání ženských hrdinek, které se od 80. let zatraceně emancipovaly a táhnou leckterý akční film. Stejně tak bylo nutné zohlednit významnou americkou národnostní menšinu, a tak nám z toho vyšla sestava hlavních postav. Filmový děj se od 80. let taky výrazně zrychlil a publikum hodně omládlo, takže tomu se taky muselo vyjít vstříc. Mimochodem na úkor kvality filmu, protože Matthijs van Heijningen sice zjevně Carpentera obdivuje a snaží se jít v jeho stopách, nicméně evidentně nechápe, v čem spočívala kvalita původního filmu. V něm hrála dominantní roli paranoidní atmosféra kolektivní nedůvěry, hysterie, plíživého strachu z nejistoty, komu se dá ještě věřit. Jestli něco v Heijningenově snímku schází, je to právě atmosféra. Carpenter pracoval s dlouhými záběry a klíčovými scénami u něj nebyly ty, kdy se Věc klube z lidských těl, ale ty, kde se konfrontovali polárníci mezi sebou. Jestliže dokázali hororoví fanoušci dlouze diskutovat o tom, jak se dostal na polární základnu plamenomet, v Heijningenově filmu těch logických děr a zjevných nesmyslů nacházím nesrovnatelně víc. Nejde o žádný průšvih, dokonce v rámci žánru jde možná o poctivý průměr daný především atraktivitou předlohy, ale kvalitě původního Carpenterova filmu se jeho následovník nepřiblížil ani vzdáleně. Předpokládal jsem, že to tak dopadne, a premiéře v kině jsem se vyhnul, nebyl jsem tedy ani zklamaný. Celkový dojem: 40 %. (11.02.2012)

Mno snažil jsem se to moc nesrovnávat z původním filmem (i když se tu úplně nejedná o remake) ale stejně jako v jiných podobných případech se mi to nedařilo. Má to sice slušnej spád, ale atmosféra je nenávratně fuč. Řemeslně dobře udělané, ale nic neříkající. Možná bych dal 3*, ale je to o dvě třídy slabší než originál takže 45% (18.08.2015)

V roku 1982 natočil americký režisér John Carpenter remake filmu "Vec". Stalo z toho kultové dielo v oblasti sci-fi horroru. Výborný príbeh, hustá atmosféra, mrazivé prostredie, skvelí herci a bravúrna réžia. Často sa ku tomuto snímku vraciam. V roku 2011 bol natočený prequel. Aj keď nedosahuje geniality Carpenterovho film urobil mi radosť. Rád som sa vrátil s nórskymi vedcami do Antarktídy. Rád som si pozrel ich beznádený súboj s krvilačným vesmírnym replikantom. Kvalitný paranoidný arktický sci-fi horror. **** (31.07.2017)

Začnu tím, co se mi líbilo: prostředí antarktické stanice má pořád svou specifickou atmosféru a zejména prostřední pasáž, zakončená odhalováním nenakažených, má slušné napětí. Nápad s vyvrhováním neorganických předmětů je sympatický a titulkové naroubování na Carpenterův film rovněž. Někde na pomezí propasti se ocitají triky a celkové pojetí zrádného nepřítele - po roztomilých gore efektech originálu a jejich bizarní přiúchylnělosti není ani stopy, a ačkoliv digitální triky Heijningenova pokusu nejsou z nejhorších, svému předobrazu nestíhají sekundovat. Ani nemohou, jelikož zdejší potvory neustále řvou, hopsají a pobíhají, takže připomínají spíše řadové mrchy z nějaké akční videohry. Původním filmem nepostiženého diváka nová Věc možná relativně uspokojí, protože se dá stále nazvat neotřelou a ne úplně blbou (s vyjímkou úchvatně pitomého konce) podívanou, ale to je asi tak všechno. (28.11.2011)