Vec

Carpenterovu verziu z roku 1982 som uz dlho nevidel, takze to budem musiet napravit, avsak nedavno som si vypocul genialny Morriconeho soundtrack a na zaciatku tohto filmu som si vsimol, ze aj Marco Beltrami prevzal nieco z tej hudby, co ma velmi potesilo. Myslim si, ze remake nedopadol az tak zle, aj ked niektore sceny by som natocil inak, ale nechcem spoilerovat. Napätie bolo podla mna na celkom dobrej urovni. Vizualne efekty boli v pohode, aj ked niektore sa budu zdat lacne, ale bol som pomerne spokojny. Chvilami som pocas filmu myslel na FAKULTU (1998) Roberta Rodrigueza alebo aj na vsetkych moznych Predatorov a Votrelcov v zavere filmu. Takze celkovo som spokojny, len hlavne netreba mat velke ocakavania. Este som premyslal pocas filmu, odkial mi bola Mary Elizabeth Winstead znama. No ano, bola to dcera Johna McLanea v stvorke LIVE FREE OR DIE HARD – SMRTONOSNA PAST 4.0 (2007), ale zahral si tu aj Kristofer Hivju znamy od stvrtej serie GAME OF THRONES (2014 -2019). (29.12.2019)

Některé věci by měly zkrátka zůstat u ledu... Holanďan s těžko zapamatovatelným příjmením snad až příliš snaživě prokazuje striktním dodržováním provázanosti úctu Tesařově věci a sám si tak svazuje vlastní ruce. Možná byla i chyba vydat se cestou o něco větší akčnosti (např. naprosto zbytečná scéna u startující mimozemské bárky) a když se tak nad tím zamyslíte, Věc v časové souslednosti natolik ztrácí životní aktivitu, že v případném sequelu by se už nejspíš jen schovala někam do kouta, kde by v klidu pod plechovkou s hruškovým džemem sešla věkem. O původní atmosféře paranoii a herecké osobnosti typu pána Krkonoš Russella si taky autor mohl jenom nechat zdát a tak jediné, čím snímek z roku 1982 předčil, jsou (pochopitelně) triky, kdy replikace chtivý Předmět vypadá jako něco mezi vetřelcem a Adélou, co si ještě nedala poslední chod dne. Mít však Carpenter ve své době podobné možnosti, platila by pro tento prequel první věta mého komentáře.. Jinak co se týká plombového testu, v domově důchodců mezi skleničkami s protézami by byla americká paleontoložka namydlená - pokud by však nezačala na podlaze zakopávat o titanové kloubní náhrady.. (06.01.2012)

Což o to, nekouká se na to špatně, během filmu nenarazíte na žádnou drásající demenci, dokonce ani Carpenterův originál nebyl nijak zneuctěn, ovšem na druhou stranu Věc: Počátek nevyniká absolutně ničím. Ve všem jde o průměrný, až lehce podprůměrný a nezajímavý film. Je to další béčkový horror s idiotskými postavami, které by dlouhodobě nebyly schopny projít přirozeným výběrem, ani kdyby mezi sebou neměly zákeřnou mimozemskou Věc... Jako perličku musím zmínit, že prostředí i postup dějem připomínal spíše PC hru The Thing, která ovšem byla na rozdíl od filmu výborná, protože ji člověk mohl hrát. :) 5/10 (20.08.2014)

,,OBJEVILI JSME SAMOTNÝHO ĎÁBLA“....... /// Když se hrabete v ledu na Antarktidě, můžete kromě zmrzlejch polárníků najít i zajímavější věci. Zapomeňte na mamuty... tady leží.... (předpokládám, že není třeba připomínat blížící se bouři...). Jsem fanda těhle věcí. Žánrová klasika - zlý hovado, karanténa a kydy, že to může bejt kdokoliv z nás (jasně že z nich, nejsu blbej...). Sympatický věci zasíraj základnu a já rád vidím po všech těch divnejch sračkách normální sci-fi horor. Klasici můžou namítnout, že ,,objekt“ je kapku zparchantělej, ale komu dělaj dobře monstra se dvěma hlavama nebo vagína s chapadlama ani nebude řešit, jak hezky dokázali navázat na jednu starou VĚC. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Zjistím, kolikrát se dá ,,vytěžit“ kniha ,,Who Goes There“ od Johna W. Campbella (Jr). 2.) Vzrušujou mě věci v ledu. 3.) Mám radost, když se v kuchyni nepálí oběd, ale mimozemšťan. 4.) Thx za titule ,,fčelí medvídek“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ ** (28.11.2011)

Carpimu to samozřejmě nesahá ani po stín culíku na patách ošoupaných tenisek, ale v rámci současných horrorů jde o vysoký nadprůměr. Autoři dokazují, že mají původní Věc nakoukanou a moc rádi ji citují, aby toto dohnali k vrcholu v naprosto geniálních závěrečných titulcích, za které jim ve stoje tleskám. K samotnému příběhu a jeho zpracování mám samozřejmě haldu připomínek, od zbytečné (ale krásné) ženské v titulní roli, přes stejně zbytečné finále v talíři až po triky, které by v souboji s těmi z osmdesátek dostali KO v prvním kole. Přesto jde o dobrou podívanou, která mimochodem odpoví na nejzásadnější otázku Carpiho originálu. (19.01.2012)