Pre moju sestru

Mohlo to sklouznout k sladkobolnému vymáhání emocí, ale autoři se ubránili. Příběh je vyprávěn chytře, odkrývá tajemství jak postav tak děje v přesně vypočtených okamžicích, čímž udržují napětí i citovou připoutanost k vyprávění. V základu jde o velmi originální nápad, kdy si rodiče pořídí další dítě vlastně na náhradní díly pro nemocného sourozence v domění, že city mohou jít stranou. Právě v nich však nakonec utonou. Velice pomohly dětské herecké výkony. (06.03.2010)

Naprosto uplakaný film, sice jsem tak nějak tuto pointu čekala, ale to nevadí. Docela těm sourozencům závidím jejich vztah, tak pěkný ho já a moje sestra mít nikdy nebudeme, ale možná je to vygenerováno nemocí, kdyby nepropukla, nebyli by všichni k sobě třeba tak hodní... kdo ví. Ale nastaly chvíli, které mě moc nebavily - třeba vztah dvou nemocných, prostě už jsem čekala, kdy smrtka zaťuká. Tak nějak jsem si ke konci filmu říkala: "Tak už umři." A když se tak stalo, ani jsem neplakala, smutnější mi přišly jiné věci. Takové slabší 4*. (23.01.2011)

"Chci žalovat rodiče o právo nakládat se svým tělem." A já s Annou snaživě souhlasím. Taková je totiž role muže v tomto filmu - být sympatickou oporou a nechat malé i velké dámy rozpoutat vlnu emocí. Přiznám se, že filmy proklamující již svým námětem touhu vyvolat pláč obecenstva u mne dopředu vyvolávají ostražitý odpor, ale s trochou zdráhání musím konstatovat, že tento se celkem povedl. (16.08.2016)

Tenhle příběh jedné krásné rodiny mě pořádně rozplakal. Nejdříve mi bylo líto Anny, která byla vlastně obětí a měla začít ztrácet pocit vlastní důležitosti. Neuvěřtelné bylo jak "dospěle" se k tomu postavila. Vedle toho jaké musela snášet bolesti, aby mohla darovat "kousek sebe" svojí starší sestře, musela v 11 letech pochopit svoji matku, která ze strachu o svoji dceru zapomněla, že má dcery dvě. Chvíle, kdy malá holka stojí proti své matce v soudní síni a bojuje proti ní, byla vůbec nejsmutnější. Role maminky přesně vystihuje, co se může stát z milujícího rodiče, když jeho dítě trpí. Postupně ztrácí nejenom svoji dceru, ale i svůj život a racionální myšlení. Skvělé herecké obsazení: Abigail Breslin a Sofie Vassilieva. A troufnu si říct, že to byl nejlepší film Cameron Díaz. (19.10.2010)

Je smutný film a SMUTNÝ FILM. Toto je ten druhý, ten, ktorý z vás vytrasie dušu a dva litre sĺz, zvlášť ak ste nežného pohlavia. Bolo by naivné si myslieť, že vďaka slzám partnerky sa jej ľahšie dostanete pod sukničku. Ja som po záverečných titulkoch dostal iba vynadané a zaknihoval som aj manželkin pamätný výrok: "Ja už, ja už...(počkať. utiera si slzy), ja už s tebou nikdy nebudem pozerať smutné filmy". Mimochodom ja som z toho chytil záchvat smiechu, čo ju ešte viac vytočilo... Takže tak som dobačoval. Chcete si poplakať? Tento film ja skvelá voľba. 80%. (06.05.2012)