Pre moju sestru

Noooo, tak to byl teda nápor na emoce. Právě jsem silně probrečela asi 90 minut v kuse a klidně to tady napíši. Je to i můj život je silné citové vydíraní, jenže tady to tvůrcům nemůže mít nikdo za zlé, toto téma snad ani jinak natočit nejde. "Malé" drama jedné rodiny, kterou postihla nemoc dítěte, vždy zákonitě útočí na ty nejhlubší city diváků. Nick Cassavetes po Zápisníku jedné lásky natočil další jemný a citlivý film, který nemůže nechat žádného diváka chladným. Kdybych měla hodnotit pouze to, jak mě film emočně dostal, dám jasných 5*, jenže ten film není vůbec dokonalý. Především těch pár scenáristických zaváhání, například věty typu: "Jsem rád, že mám rakovinu, jinak bych tě nepoznal" jim fakt nebaštím. Velká pochvala hlavním představitelům, předvedli opravdu uvěřitelné výkony, především pak Abigail Breslin a marně si vzpomínám, jestli jsem Cameron Diaz někdy viděla v lepší roli. (11.07.2011)

Film, který vás donutí k přemýšlení, ač přirozeně nic nevymyslíte... jen srovnáváte postoje a říkáte si: "Kam až bych zašla já?" Na první pohled dítě pořízené na náhradní díly pro nemocnou sestru vyznívá jako naprostá zhovadilost ve jménu vědy proti přirozeného běhu života a nutí vás kroutit hlavou nad zaslepeností rodičů, ubližujících jednomu dítěti pro uzdravení druhého... ale lze je odsoudit, když jim lékař v návrhu zmínil původně jen pupečníkovou krev? Jenže dítě dál umírá, ale naděje, ta vždycky jako poslední... a vhodný dárce je tak blízko. Pod povrchem rodinného štěstí jsou praskliny... komentuje stav otec, což lze z filmu opravdu vycítit, aniž by diváka obtěžoval nesplnitelnými nesmysly se záměrem provést ho slzavým údolím až k finálnímu vodopádu, jako například zde, Cassavetes se soustřeďuje na všechny členy trpící rodiny ve skutečně působivých, protože možných, životních situacích, navíc výborně zahraných - při odevzdaném pláči malého dyslektika Jesse mně srdce usedalo... Jasně, mouchy by se našly, třeba zrovna podezřele vyzrálá jedenáctiletá Anna (na druhou stranu, když může někdo v pěti letech složit operu...), příliš protahované songy (které však dávaly prostor na urovnání myšlenek z předchozích scén) a Cameron Diaz (i když na vratký balanc mezi odsouzením a pochopením matky, kterou ztvárnila, by se těžko hledal někdo vhodnější), takže vlastně jen mušky :-), každopádně, úkol č. 11 v Challenge Tour Special - Filmový lov - film, který mě dojme, splnil očekávání. (16.06.2015)

Tak to bylo milé překvapení, že i americký film může řešit závažné téma. "Hospodaření s orgány vlastního dítěte" by mě dřív napadlo tak jedině v souvislosti s chudými rozvojovými zeměmi, ale tato možnost, která se asi v reále děje, je docela šokující. Dalším překvapením pro mě bylo, že i Cameron Diaz možná ve "svém věku" už trošku dospěla a je dokonce schopná docela přesvědčivě zahrát i vážnou roli (i když ta histerka jí tu šla asi nejlíp). Obě holky sestry skvěle zahrané. (12.11.2009)

Život umí být krutý. Svět není jen samé slunce a duha, je to hodně zlé a drsné místo. Je to i můj život je sice prvoplánová ždímačka citů, avšak vynikající drama, které je krásné i přes veškerý smutek, jenž ukazuje. Herecké výkony jsou tu skvělé, opravdu hercům věříte každou grimasu, každé slovo. Ke konci se stupňuje dojemnost a občas mi to připadalo až moc "načančané", takže proto nedám plný počet hvězd. (11.03.2014)

Neskutečně silný film nápadně připomínající rovněž nádherný snímek. Tenhle typ příběhu mě vždy vezme za srdce, možná proto, že má moje rodina s touhle hnusnou zákeřnou nemocí bohatou zkušenost... Možná proto, že je to prostě ŽIVOT. Každopádně.. Když přes slzy nevidíte na titulky, nejde dát méně než 90% a před Cameron (kterou jinak vůbec nemusim) smekám. (20.11.2009)