Pre moju sestru

Popravdě ani nevím, co k tomu napsat. Silné, smutné, ale pěkně odvyprávěné. Díky Cassavetesovi ve filmu narazíte jen na minimum kýčů, což je u těchto snímků docela ojedinělé. No herci super, hudba super, scénář mohl být ještě o chlup lepší, ale taky to není žadná katastrofa, takže když opomenu, že jsem po dlouhém emocionálním nátlaku stejně nakonec podlehl a u zavěrečného projevu u jezera uronil asi 1 slzu (no možná i 2 slzy), tak není moc co řešit a moje hodnocení jsou 4 velmi silné hvězdičky. (29.01.2010)

V hlavě mi oscilují dvě myšlenky, buď jsem viděl nádherně smutný příběh anebo prostě neskutečný kalkul, který měl za cíl již od začátku nasmrkat nějaké ty miliony kapesníkovému průmyslu. Nakonec se tedy přikláním k tomu smutnému příběhu. Film byl pro mě mnohem snesitelnější hlavně díky postavě Aleca Baldwina, protože jinak by byl člověk nucen neustále se plácat v tom deprimujícím umíráčkovém prostředí nemocnice. Ve filmu totiž o nic jiného než o takovou rozlučku se životem nejde. Příběh je vcelku vkusně zfilmován a kdo si rád čas od času pobrečí dostane tady několik možností rychle tasit kapesník. Nejpřesvědčivějším hereckým výkonem pro mě byla naprosto zaslepená matka Cameron Diaz. (21.02.2010)

To je ale ořech. Jsem přesvědčen, že to Nick myslí dobře, ale kvalita jeho filmů se odvíjí od kvality scénářů. Zvolené téma odkrývá mnoho doposud nezodpovězených otázek a co zvlášť oceňuju, je vícepohledovost na problém, jemuž se snímek věnuje, přestože párkrát sklouzává k levnému citovému vydírání. Cassavetes je dobrý vypravěč, 15 minut buduje slušnou scénu, která má silný citový dopad, a vzápětí ji zabije dovětkem/záběrem/cokoliv chcete (dcera soudkyně, obhájcův zdravotní problém; to, co se stane po noci po plese), čímž celý úsek degraduje... A i když je například ta příprava na ples nesčetněkrát omletá, Nick ji dokáže ve správnou chvíli odlehčit (focení), a postavit ji tak mimo srovnání s nabízejícími se parodiemi. My sister's keeper by bylo možné rozebírat několik hodin, já jen na závěr zmíním, že v celkem dobré herecké konkurenci mě zaujala postava otce, který sice nemá tolik prostoru jako ostaní, ale v jeho výrazu nebo malých gestech, jsem našel mnohem víc. Slabší povahy budou ronit, my cynikové budem dojati jen místy. Notebook zůstal nepokořen. (24.11.2009)

Tento film ma ohromil, a to som ho ani nemal v pláne si pozrieť. Zaujala ma jeho téma. Zatiaľ ma nenapadlo, že okrem kradnutia orgánov (niekedy aj zabíjania "darcov") je medicínsky možné, aby rodičia takéhoto nedobrovoľného "darcu" splodili. A dôsledkom takto zvráteného uvažovania a konania rodičov je otázka, kde sa rodičia zastavia pri používaní jedného dieťaťa na záchranu druhého. Zaujala ma chladnokrvnosť tej hysterky pri "Sofiinej voľbe" , ktorej zvrátené chápanie materstva a rodiny ju spoľahlivo vedie až ku kriminálnemu správaniu. Film ako taký považujem za veľmi dobrý, aj keď by mu prestrihanie veľmi prospelo, ale jeho hlavný prínos vidím v poskytnutí námetov na premýšľanie. Podobný pocit som mal aj po filme Čas prebudenia. (23.01.2011)

Príbeh geneticky upraveného dievčatka aby mohla byť darcom orgánov pre svoju staršiu sestru trpiacou na leukémiu čo sa rozhodne vziať osud do vlastných rúk a najme si právnika aby dosiahla právo sama sa rozhodovať o možnosti darovať či nedarovať orgány, nie je ani zďaleka súdnou drámou ako pohľadom na rodinu, ktorá všetko obetovala prekonaniu zákernej choroby a hlavne na samotnú leukémiou trpiacu sestru a jej túžby. „Bolesť na stupnici od 1 do 10?“ „Šesť.“ (01.11.2009)