Pre moju sestru

To je ale ořech. Jsem přesvědčen, že to Nick myslí dobře, ale kvalita jeho filmů se odvíjí od kvality scénářů. Zvolené téma odkrývá mnoho doposud nezodpovězených otázek a co zvlášť oceňuju, je vícepohledovost na problém, jemuž se snímek věnuje, přestože párkrát sklouzává k levnému citovému vydírání. Cassavetes je dobrý vypravěč, 15 minut buduje slušnou scénu, která má silný citový dopad, a vzápětí ji zabije dovětkem/záběrem/cokoliv chcete (dcera soudkyně, obhájcův zdravotní problém; to, co se stane po noci po plese), čímž celý úsek degraduje... A i když je například ta příprava na ples nesčetněkrát omletá, Nick ji dokáže ve správnou chvíli odlehčit (focení), a postavit ji tak mimo srovnání s nabízejícími se parodiemi. My sister's keeper by bylo možné rozebírat několik hodin, já jen na závěr zmíním, že v celkem dobré herecké konkurenci mě zaujala postava otce, který sice nemá tolik prostoru jako ostaní, ale v jeho výrazu nebo malých gestech, jsem našel mnohem víc. Slabší povahy budou ronit, my cynikové budem dojati jen místy. Notebook zůstal nepokořen. (23.11.2009)

Nemôžem sa zbaviť pocitu, že všetka tá choroba a beznádej mladého dievčatka (ale aj jej sestry) trpiaceho na leukémiu, boli strašne prvoplánové a od úvodu namierené hlavne na nežnejšie polovičky s cieľom totálneho výplachu slzných kanálikov. Však ono raz za čas neuškodí, ani drsným chlapom sa zrejme tiež zrovna moc dobre nebude dívať na mladé dievča s modrinami, holou hlavou a hadičkami po tele prekonávajúce série chemoterapií. Na dobrú drámu mne ovšem chýbal trochu hlbší ponor do témy detí zo skúmavky robených na orgány a slabo vykreslené charaktery. Tiež Cameron v úlohe matky troch detí nesadla. Asi ju mám podvedome spojenú s inými úlohami. (16.02.2010)

Po filme so slušnou americkou návštevnosťou a univerzálnou témou neštekol (a nie je to po prvý raz) žiaden zo slovenských distribučných psov. Nepomohlo ani relatívne známe meno režiséra. Je to škoda. Náhodou som sa k nemu dostal a zaujal ma svojou témou rozhodovania detí, ktoré inak nemôžu vypovedať pred súdom, o ich vlastnom osude. Film si už moc podľa deja nepamätám, pocity už viac, takže intuitívne podľa mlhavých spomienok dávam za štyri. VIDENÉ ZNOVA: Možno už na druhý krát pôsobil film trochu cukrkandlovo, lenže Cassavetes vie, ako správne spracovať diváka, dokonca aj toho náročnejšieho. Záverečný zvrat nepôsobí vôbec vykonštruovane, naopak dodáva filmu zmysel. Zistíme tak, že je film o niečom inom, ako doposiaľ, ale ja mám nečakané zvraty obzvlášť rád. Abigail je omnoho sympatickejšia, ako konkurenčná Dakota Fanning. (19.06.2012)

Naprosto uplakaný film, sice jsem tak nějak tuto pointu čekala, ale to nevadí. Docela těm sourozencům závidím jejich vztah, tak pěkný ho já a moje sestra mít nikdy nebudeme, ale možná je to vygenerováno nemocí, kdyby nepropukla, nebyli by všichni k sobě třeba tak hodní... kdo ví. Ale nastaly chvíli, které mě moc nebavily - třeba vztah dvou nemocných, prostě už jsem čekala, kdy smrtka zaťuká. Tak nějak jsem si ke konci filmu říkala: "Tak už umři." A když se tak stalo, ani jsem neplakala, smutnější mi přišly jiné věci. Takové slabší 4*. (23.01.2011)

Komentář bude obsahovat náznaky SPOILERŮ! A bude se chválit… Po zážitku z filmu An American Crime jsem si pustil další drama. A opět mě dostalo na plné čáře. A prakticky ze stejných důvodů. Jednak ten film opět nenabízí jen jeden "správný" pohled na danou věc, ale hned několik. Ze strany matky, která udělá cokoliv, jen aby její dítě neumřelo. Dokonce upřednostňuje umírající dceru a nutí tu zdravou (která byla "vyrobena" jen proto, aby ji zachránila) aby podstupovala různé testy a darovala krev, či kostní dřeň. Poté tu máme stranu nemocné sestry, kterou už ty věčné nemocniční procedury nebaví a přeje si jen jediné - umřít. Ale jak to říct matce, když vás neposlouchá? Jedině přes zdravou sestru (třetí úhel pohledu), která na matku podá žalobu, aby sestře pomohla umřít, protože ji o to požádala. A i když zde uslyšíte nepřeberné množství argumentů ze všech stran, tak finální rozhodnutí je na vás. Film neříká, jestli to rozhodnutí je správné nebo ne. I když jsem v průběhu filmu nebo na konci nebrečel, tak se mi tento film dost líbil. Jak jsem včera chválil Ellen Page, tak dnes musím vyzdvihnout Abigail Breslin. Podat takovýhle výkon ve 13 letech? Mít klobouk, tak smekám. Ze Sofie jsem byl (mírně řečeno) v šoku, protože když jsem podíval do její filmografie a zjistil jsem, že ona byla ta Eloise v hotelu… musím říct, že ušla velký kus cesty. A Cameron? K té snad nemusím nic dodávat. Tu matku jsem jí žral po celý film. Jako třešničku na už tak dost povedeném dortu zde máme Aleca Baldwina, který využil bezchybně prostor, který zde měl. Tady neváhám ani vteřinu nad hodnocením. (22.04.2010)