Pre moju sestru

Príde mi to ako taká citová vydieračka, ale ja s tým problém nemám.Videl som aj horšie kúsky.Žáner dráma zrovna nieje môj obľúbený, ale prostredníctvom dobrých (a známych) hercov sa dá dostať presne tam, kam to tvorovia chcú - do deja plného emócií, slz a utrpenia.Scenár funguje dobre, takže si tu nemusíte búchať hlavu o stol.V celom filme som sa ani moc nenudil, aj keď niektoré scény boli predvídateľné, ale dej funguje tak, že ako náhle vás chytí, pustí vás až pri záverečných titulkoch.Čo je vizitka kvalitného remesla. 85% - 4* (18.05.2011)

Samotnej nápad o tom, jak dárkyně náhradních dílů pro svou nemocnou sestru řekne dost, mi ze začátku přišel docela zajímavej. Ale to by se přece v žádnym správnym americkym filmu nemohlo stát, aby někdo řek něco jako "Fakt sorry, ale já bych si radši nechala obě dvě ledviny, protože by mě to pak v dalšim životě asi poněkud omezovalo.". To prostě nejde. Důvod je samozřejmě úplně jinej, ale nechci tady spoilerovat, abych snad nikoho neošidil o tu "šokující" pointu, kterou stejně i méně bystrej divák (třeba já) odhadne poměrně záhy... Jinak film je jenom taková standardní ždímačka na slzy. Sice se to snaží chvílema předstírat, že je to nějaký drama ze soudní síně, ale ten proces je tam naprosto zbytečenej. U soudu se odehrává dohromady asi 10 minut a v podstatě to vypadá spíš jak někde u rodinný večeře, protože tam na sebe celá rodina ječí a soudkyně tomu s chápavym pohledem přihlíží. 20% (02.09.2011)

Nebudu se s nikým hádat o tom, zda tento film atakuje city divákovy prvoplánově, či ne.. samozřejmě, že ano. Pokud vás však film zastihne v náladě, kdy jste schopni to akceptovat a přehlédnout, dostane se vám na americké poměry příjemného dramatu, ve kterém exceluje nikoliv Cameron Diaz, nýbrž Abigail Breslin. (06.04.2010)

Tenhle příběh jedné krásné rodiny mě pořádně rozplakal. Nejdříve mi bylo líto Anny, která byla vlastně obětí a měla začít ztrácet pocit vlastní důležitosti. Neuvěřtelné bylo jak "dospěle" se k tomu postavila. Vedle toho jaké musela snášet bolesti, aby mohla darovat "kousek sebe" svojí starší sestře, musela v 11 letech pochopit svoji matku, která ze strachu o svoji dceru zapomněla, že má dcery dvě. Chvíle, kdy malá holka stojí proti své matce v soudní síni a bojuje proti ní, byla vůbec nejsmutnější. Role maminky přesně vystihuje, co se může stát z milujícího rodiče, když jeho dítě trpí. Postupně ztrácí nejenom svoji dceru, ale i svůj život a racionální myšlení. Skvělé herecké obsazení: Abigail Breslin a Sofie Vassilieva. A troufnu si říct, že to byl nejlepší film Cameron Díaz. (19.10.2010)

Umírání patří mezi strašně vděčná témata. Nikdy nic nezkazíte tím, když natočíte prvoplánově vydírající film, protože na divákovy slzné kanálky to tak zaútočí, že se budou bát cokoliv kritizovat. Pak tedy nehrozí, že by tenhle druh filmu obdržel nízké hodnocení..Takhle takové filmy prostě fungují, ať si to někdo přizná nebo ne...Já se většinou nechávám ráda citově vydírat, ale tady mi připadalo, že filmu chyběla kapka střídmosti. Ono už to, že se jedná o umírající dítě je dost strašné, ale aby toho nebylo málo, autoři museli přidat lásku mezi dvěma umírajícími, soudkyni, které zemřela dcera a právníka, jemuž vůbec nejde o peníze(nemluvě o tom scénáristickém klišé "Jsem ráda,že jsem nemocná,jinak bych nepotkala Tebe",brr).. Navíc byl celý ten soud přitažený za vlasy. Nejsem žádný kritik, který hledá ve všem chyby, ale mě to tady prostě bilo do očí, bohužel. Samotné téma mě ale i přesto dojalo a ke konci jsem měla co dělat, abych se nerozbrečela. Téma mi tedy nevadí, co na tom, že je neustále omílané dokola, spíše mě moc nebralo zpracování. A Cameron Diaz bytostně nesnáším, ale trpící matku zahrála dobře. (08.06.2012)