Pre moju sestru

Film, který vás donutí k přemýšlení, ač přirozeně nic nevymyslíte... jen srovnáváte postoje a říkáte si: "Kam až bych zašla já?" Na první pohled dítě pořízené na náhradní díly pro nemocnou sestru vyznívá jako naprostá zhovadilost ve jménu vědy proti přirozeného běhu života a nutí vás kroutit hlavou nad zaslepeností rodičů, ubližujících jednomu dítěti pro uzdravení druhého... ale lze je odsoudit, když jim lékař v návrhu zmínil původně jen pupečníkovou krev? Jenže dítě dál umírá, ale naděje, ta vždycky jako poslední... a vhodný dárce je tak blízko. Pod povrchem rodinného štěstí jsou praskliny... komentuje stav otec, což lze z filmu opravdu vycítit, aniž by diváka obtěžoval nesplnitelnými nesmysly se záměrem provést ho slzavým údolím až k finálnímu vodopádu, jako například zde, Cassavetes se soustřeďuje na všechny členy trpící rodiny ve skutečně působivých, protože možných, životních situacích, navíc výborně zahraných - při odevzdaném pláči malého dyslektika Jesse mně srdce usedalo... Jasně, mouchy by se našly, třeba zrovna podezřele vyzrálá jedenáctiletá Anna (na druhou stranu, když může někdo v pěti letech složit operu...), příliš protahované songy (které však dávaly prostor na urovnání myšlenek z předchozích scén) a Cameron Diaz (i když na vratký balanc mezi odsouzením a pochopením matky, kterou ztvárnila, by se těžko hledal někdo vhodnější), takže vlastně jen mušky :-), každopádně, úkol č. 11 v Challenge Tour Special - Filmový lov - film, který mě dojme, splnil očekávání. (16.06.2015)

"Chci žalovat rodiče o právo nakládat se svým tělem." A já s Annou snaživě souhlasím. Taková je totiž role muže v tomto filmu - být sympatickou oporou a nechat malé i velké dámy rozpoutat vlnu emocí. Přiznám se, že filmy proklamující již svým námětem touhu vyvolat pláč obecenstva u mne dopředu vyvolávají ostražitý odpor, ale s trochou zdráhání musím konstatovat, že tento se celkem povedl. (16.08.2016)

Od Nicka Cassavetese jsem dosud viděl jen dva snímky a přiznám se, že jak u Zápisník jedné lásky tak i u Je to i můj život jsem měl slzy na krajíčků. Nick se pustil do hodně smutného a citlivého tématu a zvládl vše bravůrně. Průběh zákeřné nemoci byl vykreslen hodně citlivě a divák vše neuskutečně prožíval s hlavní hrdinkou. Až na Cameron Diaz nemám co vytknout. Cameron nikdy nebude můj šálek čaje, ale precizní režie, námět a provedení i tenhle malý nedostatek přebije. (07.02.2010)

V hlavě mi oscilují dvě myšlenky, buď jsem viděl nádherně smutný příběh anebo prostě neskutečný kalkul, který měl za cíl již od začátku nasmrkat nějaké ty miliony kapesníkovému průmyslu. Nakonec se tedy přikláním k tomu smutnému příběhu. Film byl pro mě mnohem snesitelnější hlavně díky postavě Aleca Baldwina, protože jinak by byl člověk nucen neustále se plácat v tom deprimujícím umíráčkovém prostředí nemocnice. Ve filmu totiž o nic jiného než o takovou rozlučku se životem nejde. Příběh je vcelku vkusně zfilmován a kdo si rád čas od času pobrečí dostane tady několik možností rychle tasit kapesník. Nejpřesvědčivějším hereckým výkonem pro mě byla naprosto zaslepená matka Cameron Diaz. (21.02.2010)

Hned po zhodnocení jsem mrkla na filmografii Nicka Cassavetese a musela jsem se pousmát, z tříhvězdičkových hodnocení mi u něj roste pěkný panelák bez výklenku :-) Je to prostě ryze průměrný režisér a tento film se v jeho filmografii nijak nevymyká. Bavila mě jen Joan Cusack a linie u soudu, zbytek byla klasická hra na city, která na moje slzné kanálky vůbec nezapůsobila. (14.05.2014)