Pre moju sestru

To je ale ořech. Jsem přesvědčen, že to Nick myslí dobře, ale kvalita jeho filmů se odvíjí od kvality scénářů. Zvolené téma odkrývá mnoho doposud nezodpovězených otázek a co zvlášť oceňuju, je vícepohledovost na problém, jemuž se snímek věnuje, přestože párkrát sklouzává k levnému citovému vydírání. Cassavetes je dobrý vypravěč, 15 minut buduje slušnou scénu, která má silný citový dopad, a vzápětí ji zabije dovětkem/záběrem/cokoliv chcete (dcera soudkyně, obhájcův zdravotní problém; to, co se stane po noci po plese), čímž celý úsek degraduje... A i když je například ta příprava na ples nesčetněkrát omletá, Nick ji dokáže ve správnou chvíli odlehčit (focení), a postavit ji tak mimo srovnání s nabízejícími se parodiemi. My sister's keeper by bylo možné rozebírat několik hodin, já jen na závěr zmíním, že v celkem dobré herecké konkurenci mě zaujala postava otce, který sice nemá tolik prostoru jako ostaní, ale v jeho výrazu nebo malých gestech, jsem našel mnohem víc. Slabší povahy budou ronit, my cynikové budem dojati jen místy. Notebook zůstal nepokořen. (23.11.2009)

Koukáte na melodramatický film o soudržnosti rodiny ve složitých životních situacích, kdy do prosluněných záběrů hraje jemný klavír a těžké scény jsou narvané emocemi a skoro si chcete říct, ze jde o další hollywoodský kalkul, jenže pak vám dojde, že Cassavetes to má prostě v ruce a v jistých aspektech je i v banálních a ohraných tématech/scénách - jakkoliv jsou schématické - svůj, dostatečně procítěný, nevtíravý, intelektuální a emocionálně kulervoucí, úřadující velmi obdobným způsobem jako v The Notebook. Cameron Diaz hraje jako o život. (05.03.2015)

Tenhle příběh jedné krásné rodiny mě pořádně rozplakal. Nejdříve mi bylo líto Anny, která byla vlastně obětí a měla začít ztrácet pocit vlastní důležitosti. Neuvěřtelné bylo jak "dospěle" se k tomu postavila. Vedle toho jaké musela snášet bolesti, aby mohla darovat "kousek sebe" svojí starší sestře, musela v 11 letech pochopit svoji matku, která ze strachu o svoji dceru zapomněla, že má dcery dvě. Chvíle, kdy malá holka stojí proti své matce v soudní síni a bojuje proti ní, byla vůbec nejsmutnější. Role maminky přesně vystihuje, co se může stát z milujícího rodiče, když jeho dítě trpí. Postupně ztrácí nejenom svoji dceru, ale i svůj život a racionální myšlení. Skvělé herecké obsazení: Abigail Breslin a Sofie Vassilieva. A troufnu si říct, že to byl nejlepší film Cameron Díaz. (19.10.2010)

O lidské bolesti s úctou. Neb ona je tím hlavním hybatelem, ta která inspiruje. Kate je človíček s pletenou čepičkou, čekající na sestřin poklad. Má bublifuk a každá prasklá bublina značí bližící se konec. Myslím. Taky myslím, že je lepší se s věcmi vyrovnávat. Dlouho jsem neviděl tak rozporuplný film, jehož mnohotematičnost a především síla vyprávění, mě zadupe a nepustí. Slyším výtky a souhlasím. Konec dře a strašně chce, aby se divák vypustil z podoby a vypařil se do éteru. Pak si ale vybavím Kate a její poslední přerod v holku, kdy sestupuje ze schodů, připravená na bál. Do té doby klidná bedna má, vybafá poslední sousto emocí a vyšle do mozku zprávu: v tomhle případě srdce nekrotit a umlkne! "Vždyť je to i můj život!" (07.03.2010)

Jedna z najemotívnejších drám aké som mal kedy možnosť vidieť. Film majstrovsky mapuje psychológiu a citové rozpoloženie nielen chorého človeka ale hlavne jeho najbližších. Tá ťažká náročná cesta, ktorá čaká na človeka v jeho posledných chvíľach kým sa dokáže zmieriť s osudom je tu zobrazená nesmierne citlivo a veľmi presne. Vo filme sa nezabúda ani na rodinu a pritom sa navodzuje myšlienka, že niekedy to v duševnej rovine môže mať práve rodina ťažšie. Ťažko o tom písať, to sa musí vidieť. (21.11.2013)