500 dní so Summer

Já bych to asi pojmenoval 500 Days of Joseph, ale co se dá dělat:). Ne vážně, příjemná romance, která svým poskakováním ve vztahu krásně mate diváka a nepravidelně střídá lepší a horší části každého vztahu. K tomu stačí přidat špetku vtipného vyprávěče a vizuální nápaditost připomínající americkou verzi Amélie z Mort. a já jsem spokojen. Závěrečná myšlenka je o to víc povzbuzující, i když celému filmu chybí špetka něčeho, co já v něm prostě necítím... a to mi chybí k maximálnímu hodnocení (i svatbě). PS: Chloe Moretz to má opravdu na háku, jak s Martym, tak s Larsem z Norska... (01.11.2011)

Tenhle zkusím načat jako polemiku, abych se dostal k tomu, co bych k Summer řekl rád sám. Kolega Shadwell se tady rozhořčuje nad otupující a degradující ideologií mainstreamu a kapitalismu a vyprázděností očí Zooey Deschanel, kolega Subjektiv zase nad tím, že všechno co se v tomhle filmu objeví a zazní se snaží působit neotřele a nově, přičemž to vše už samozřejmě všichni známe z filmů starších, či z našeho vlastního života. Ačkoli s těmihle stanovisky do jisté míry souhlasím (s vyjímkou těch očí), myslím, že nejdůležitějším hlediskem u filmu je vždy celkový dojem, který na vás film (jeho příběh, pointa, obraz, zvuk, či v neposlední řadě herci), zanechá. A v tomhle případě mě těch pětadevadesát minut krátká projekce zanechala uvolněného, roztančeného, pobaveného, příjemně rozesmátého, lehce vystrašeného, dojatého, s příjemným mixem melancholických myšlenek balancujících na hraně cynického a romantického. Je to mainstream. Ale jestli si u takovéhohle snímku chcete stěžovat, kam jsme to jenom padli, jděte si rovnou hodit mašli. Lepší už to nebude. (A jestli jo, budu první, který rád uzná svůj omyl :) 90% (22.04.2010)

No konečně. Už se zdálo, že rok 2009 bude bez pořádného romantického filmu, ale pak se objeví (500) Days of Summer a všechny (včetně mě) dostane. A čím? Především tím, že s divákem jedná jako s normálním člověkem, čili nemusíte mít strach, že to bude jen další tupá romantika s happy endem. Na to jsme ostatně upozorněni již začátkem filmu. Další věc, kterou si mě tento film získal, byla hudba. Ať už krátce (ale vkusně) vložená "She's Like The Wind" od Patricka Swayzeho, či další skvělé songy, které se mi dostaly pod kůži. Ale především tu máme fakt sympatickou dvojici, mezi kterými to opravdu jiskří, kterým tu lásku/nelásku fakt věřím. Jak jsem si kdysi o Josephovi myslel, že neumí hrát, tak to beru zpět, mimochodem… :-) A Zooey je více než okouzlující… každý její pohled je tak hypnotizující, tak krásný, tak opravdový. Zatraceně, takhle bych mohl psát další hodinu, ale vážně se mi nechce. Ještě akorát dodám, že nálepka Překvapení roku a Nejlepší romantický film roku 2009 se nehodí nikde tak krásně, jako tady. (15.12.2009)

Someone else wrote it… doesn´t make it any less true. Krásný, milý, poetický a neobyčejně svižně natočený film, kde romantika umí pohladit i kousat do krve... přesně jako v životě. Snad jen ten závěr mohl být trochu... méně pohádkový. Ale vlastně – 500 dní se Summer pohádkou je, což ale Webbovu snímku nebere tu roztomile banální platnost. Asi největší překvapení loňského roku, co se amerického mainstreamu týče. (24.01.2010)

Vztahy jsou na nic. Obzvlášť pro snílky. Pro lidi, kteří věří v pravou lásku, tu jednu jedinou a ne a ne ji najít. Ale úplně nejhorší jsou ve chvíli, kdy se ta jediná objeví, a lásku neopětuje. Co si potom počít? Utápět se v depresích? Pochopitelné. Přehrávat si všechny společné chvilky a hledat, kde se stala chyba? Taky možnost. Snažit se zapomenout a jít dál? Nejhorší rada ever! Co takhle podívat se na 500 dní se Summer a zjistit, že v tom nejsem tak úplně sám? Že snílků se zlomeným srdcem je všude plno, že pro jedno kvítí skutečně slunce nesvítí, že zlomeným srdcem život nekončí a že po Létu přijde Podzim? Jo, to by mohlo být ono. P.S. Zajímalo by mě, jestli Tom zná Ivu Frühlingovou. (30.12.2010)