Obsahy(1)
Daigo Kobayashi (Masahiro Motoki) je violoncellista v tokijském orchestru, který byl kvůli malé návštěvnosti rozpuštěn. Daigo se rozhodne i se svou přítelkyní Mikou (Ryoko Hirosue) přestěhovat do své rodné vesnice Yamagata. Nejdříve ze všeho si snaží najít práci a náhodou narazí na nabídku pracovního místa v jisté společnosti NK Agent s textem "Práce, která pomáhá na cestách". Nejdříve si myslí, že jde o cestovní agenturu, ale po příchodu do společnosti zjistí, jak se mýlil. Ve skutečnosti jde o specializovanou firmu zabývající se obřadním ukládáním do rakví. Pochopitelně se to jeho ženě ani přátelům vůbec nelíbí a zprvu jeho prací pohrdají a hnusí se jim. Daigo se ovšem své práce vzdát nechte a tak i po odchodu manželky pokračuje a učí se tomuto obřadnímu umění. (Kiyoshi)
(viac)Videá (7)
Recenzie (218)
Je známo, že z každého detailu japonské kultury je vytvářen kus ryzího umění. S maximální důkladností, svědomitostí a hlavně s úctou. Úcta k člověku, k životu i ke smrti je to, co mohou ostatní Japoncům závidět. Všichni skončíme stejně. Buď jako popel nebo ztrouchnivíme v hlíně. Ale málokdo je z tohoto světa vyprovázen s tak vznešeným respektem jako to činí v zemi vycházejícího slunce. Okuribito nám s pomocí harmonického, podmanivého soundtracku tuto tradici poutavým způsobem přibližuje. Krásné, opravdu krásné. ()
Úplně chápu proč to dostalo Oscara za nejlepší Cizojazyčný film, ale tohle bohužel neni žánr nebo řekněme styl filmu, kterej by mě ohromil a já bych na něj všude pěl samý chvály, sice se mi taky líbilo s jakou lehkostí, umem a lidskostí/uvěřitelností to je natočený a příběh je jednim slovem perfektní, ale stále tu zůstavá ten fakt, že bych o tomhle filmu nikde nevyprávěl, jaký to je skvělý dílo a asi hlavně proto nedávám plný hodnocení ()
Taký obyčajný ľudský film o chlapíkovi, ktorý zhodou náhod skončí u netradičnej práci so zosnulými. Má to pomalé tempo, ale je to tak citlivo natočené, že to nenudí. Najsilnejší motív je ten o zmierení sa medzi synom a otcom, ktorý ho v detstve opustil. Aj keď k nemu dôjde až po smrti otca, tak finále je neskutočne dojímavé. Hlavný hrdina je sympaťák, takže nebol problém mu od začiatku fandiť. Zaujmú aj všetky ostatné postavy. jeho žena, pred ktorou dlho tajil svoju novú prácu, jeho málovravný šéf, kolegyňa s tragickou minulosťou a pár ďalších ktorých malé príbehy sú rovnako pútavé ako ten hlavného hrdinu. Rozhodne zaujmú aj samostatné obrady, ktoré sa úplne líšia od tých našich. Pekné je, že napriek tématike v ktorej sa často postavy stretávajú so smrťou, má film pozitívne vyznenie, ktoré zlepší náladu. Takže dávam spokojných. 8/10. ()
Nechcel som si nechať újsť japonský film ocenený oscarom a urobil som dobre. Tak narýchlo si nespomeniem, ale pravdepodobne ide o najlepší japonský film, aký som videl. Krásny príbeh o postupnom hľadaní lásky k nezvyčajnému povolaniu. Akokoľvek morbidne starostilivosť o mŕtvych znie, v závere alebo už aj počas filmu ako ja určite vyjadríte uznanie. Príbeh je aj humorný aj smutný, nádherne vyvážený a krásne natočený. Ak k tomu všetkému pripočítam naozaj nádhernú hudbu s dojímavou skladbou na cello, vychádza mi film, ku ktorému sa vždy rád vrátim a môžem všetkým iba doporučiť. 100%. ()
Pro plný prožitek filmu jsem nejprve musel přijmout velmi těžko uvěřitelnou premisu, že mladý Japonec střední třídy dobrovolně přijme nečistou práci, a jako burakumin se odřízne od zbytku společnosti. Jistě, oficiálně jsou dnes již rovnoprávnými, ve skutečnosti však „oficiálně“ nic neznamená. Teprve takto vybaven, mohl jsem si naplno prožít nádherný příběh, který mě znovu přesvědčil, že Japonci umí vzít ty nejpodivnější témata a vybrousit z nich naprosto dokonalé filmové klenoty. Ještě nikdy jsem neviděl tak dojemné a smutné a přesto svým způsobem optimistické zpracování smrti. Navíc s výborně vkomponovanou a citově velmi silnou linií rozbitého vztahu rodiče a dítěte, která mimo jiné otvírá také otázku smyslu života. Jemné, poklidné, křehké, přesto i nenápadně excentrické, občas ochucené černým humorem. ()
Galéria (23)
Zaujímavosti (2)
- Masahiro Motoki (Daigo Kobajaši) jako přípravu na natáčení podstoupil kurz obřadního ukládání do rakví u skutečného pohřebního mistra. Režisér Jódžiró Takita se pak účastnil mnoha náhodných pohřebních obřadů, aby ve filmu zachytil skutečné chování pozůstalých. (Raztubyl)
- Filmovanie snímky prebiehalo v prímorskom mestečku Sakata v japonskej prefektúre Yamagata. (MikaelSVK)
Reklama