Průvodce

Taký obyčajný ľudský film o chlapíkovi, ktorý zhodou náhod skončí u netradičnej práci so zosnulými. Má to pomalé tempo, ale je to tak citlivo natočené, že to nenudí. Najsilnejší motív je ten o zmierení sa medzi synom a otcom, ktorý ho v detstve opustil. Aj keď k nemu dôjde až po smrti otca, tak finále je neskutočne dojímavé. Hlavný hrdina je sympaťák, takže nebol problém mu od začiatku fandiť. Zaujmú aj všetky ostatné postavy. jeho žena, pred ktorou dlho tajil svoju novú prácu, jeho málovravný šéf, kolegyňa s tragickou minulosťou a pár ďalších ktorých malé príbehy sú rovnako pútavé ako ten hlavného hrdinu. Rozhodne zaujmú aj samostatné obrady, ktoré sa úplne líšia od tých našich. Pekné je, že napriek tématike v ktorej sa často postavy stretávajú so smrťou, má film pozitívne vyznenie, ktoré zlepší náladu. Takže dávam spokojných. 8/10. (16.07.2019)

Hezký film který dokáže místy velmi rafinovaně a vtipně využívat faktu, že divák vnímá smtr potažmo pohřby jako tabu plné vážnosti a neprůstřelného sentimentu bez toho aby tyto hodnoty něják nabourával. Naopak-přes všechnu tu chytlavou hru s divákem je to nakonec právě vkusný sentiment, který je tou výpovědní páteří filmu. Jediný zásadní nedostatek vidím v totální předvídatelnosti všech linek, odboček i jednotlivostí příběhu-což vychází z jisté klišoidnosti.. Je to sice klišé uchopené s jistou osobitostí, vtipem a vkusem, ale pořád je to klišé. (14.08.2014)

,,Města na celém světě jsou našimi domovy, tak pojďme žít spolu na hudebním turné." Tento svatební slib odhaluje jeden z motivů filmu. Tím motivem je opojně laskavá hudba. Čelo je nástroj, kterým Daigo opěvuje život, obklopený smrtí o to intenzivněji. Diango je typicky japonský v lidské vlastnosti, kterou je pokora. Podléhá autoritě ( Poslechl i velmi nepříjemný rozkaz ). Lidé narozeni v Zemi, kde vychází Slunce se liší ještě v minimálně jedné mravnosti od nás ze země, kde Slunce zapadá. Tou mravností je uctivost k bližním ( Mimo lidí také k chobotnicím ). Zažitá definice mravnosti jako kvality jednotlivce implicitně ošetřuje vyjímky - jistě se najde spousta nezdvořilých Japonců ( naivně si jako příklad neuctivého Japonce představuji japonského teenagera, který pod paždím třímá výtisk Květů zla od Charlese Baudelaira a večer falešně zpívá Ring of fire od Johnyho Cashe v oblíbeném karaoket baru ). Ach ti Japonci... I jejich pohřby jsou tak mírné, navíc komorní a útulné ( oproti chladným pohřbům v kostele jaké jsem zažil ). Film má dost chyb, nebudu je jmenovat, ať si na ně přijde, nebo nepřijde každý sám ( Pozorně sledujte holčičku s rtěnkou ). Jako klad vnímám fakt, že se nejedná o typicky hollywoodsky podbízivý film. Jistě někdo může důvodně polemizovat nad hloubkou tohoto snímku. Ale já jsem našel odkazy, které mohou badatelům poskytnout podmět k zajímavým výkladům. Nad symbolistickou rybou v řece budu ještě dlouho přemýšlet. Někdo by se mohl šklebit nad možnými motivy snímku ( and the Oscar goes to.. ). Ale nechalo to ve mě dobrej pocit, a tak hodnotím vysoko. Není pouhým paradoxem, že ačkoliv při filmu shlédnete kolem dvacítky pohřbů, pravděpodobně vůbec nebudete myslet na smrt. Tento zdánlivý paradox lze objasnit jemně humornými absurditami, které celý snímek provází. S takto podobným efektem jsem se letos ve filmu už setkal. Adamova jablka ale šla ještě mnohem dál. Začínají se mi tyto absurdity zamlouvat. Jemně zbrousí hrany a film pak nepůsobí jako laciný doják, při jehož sledování bych se cítil trapně. ....POZOR SPOILER. K těm odkazům: Kámen je neměnný, stejně jako láska k synovi. Důkazem je, že mrtvý otec v závěrečné scéně držel kámen . Klíčové scény s "dopisem" jsou nádherné. (20.11.2011)

Neveríte, že aj smrť môže byť krásna? Resp. že aj rozlúčka so zosnulým má svoje čaro a krásu? V Sprievodcovi nám to režisér Takita ukázal. Neha, láska a úcta - to sú faktory, s ktorými sa hlavný predstaviteľ Daigo Kobajaši lúčil so "svojimi" mŕtvymi. ... Clivé tóny violoncella pomáhali priblížiť atmosféru smútku, ale napodiv pre mňa boli najsilnejšími časťami filmu tie, ktoré sa odohrávali v hlbokom tichu a mlčaní ... (15.10.2010)

Za myšlienku a filozofický kontext dávam jasných *****. Ono, človek je len moment v čase a jeho odchod je ešte rýchlejším momentom a často krát je úcta k zomrelému, tak ako sa to tak pekne zobrazuje v tomto filme, len utópiou. Realita je rýchla, povrchná a nedôstojná. Nad tým všetkým som sa intenzívne počas (a hlavne po skončení) filmu zamýšlal a práve kvôli tomuto presahu si tento film budem pamätať. Ten "zvyšok" (formálna stránka) je presne to, kvôli čomu nie som fanúšik japonskej kinematografie a nestojí to za reč...:) (25.06.2012)