Obsahy(1)
Daigo Kobayashi (Masahiro Motoki) je violoncellista v tokijském orchestru, který byl kvůli malé návštěvnosti rozpuštěn. Daigo se rozhodne i se svou přítelkyní Mikou (Ryoko Hirosue) přestěhovat do své rodné vesnice Yamagata. Nejdříve ze všeho si snaží najít práci a náhodou narazí na nabídku pracovního místa v jisté společnosti NK Agent s textem "Práce, která pomáhá na cestách". Nejdříve si myslí, že jde o cestovní agenturu, ale po příchodu do společnosti zjistí, jak se mýlil. Ve skutečnosti jde o specializovanou firmu zabývající se obřadním ukládáním do rakví. Pochopitelně se to jeho ženě ani přátelům vůbec nelíbí a zprvu jeho prací pohrdají a hnusí se jim. Daigo se ovšem své práce vzdát nechte a tak i po odchodu manželky pokračuje a učí se tomuto obřadnímu umění. (Kiyoshi)
(viac)Recenzie (218)
„Now that i think of it, i've lead such an unremarkable life“....Nádherný melancholický film protkaný krásnou hudbou, jenž vás v některých momentech dožene až k slzám. ()
Zajímavý námět, ale zpracování je bohužel prodchnuto kýčem, hollywoodským manýrismem, a patosem. Tedy přesně tím, na co v asijské produkci nechci narážet. ()
Nádherný silný příběh člověka, který s japonskou precizností dělá svou povinnost a nalezne své poslání a důstojnost na místě, kde by se to dalo těžko očekávat. Plus naprosto fantastický soundtrack. Celkově jeden z nejlepších filmů, co jsem kdy viděl, něco opravdu mimořádného. 95%. ()
Příjemné překvapení. Nevěřil bych, že na takové téma se dá udělat tak optimistický a příjemně laděný film. Dívá se na to hezky a ať chcete nebo nechcete musíte hlavnímu představiteli držet palce. A já je držel a byl jsem tomu rád. Rozhodně doporučuji shlédnout v podzimním nevlídnu, trochu se vyjasní :-) ()
hlavní představitel mi příliš do oka nepadl a chvílema mi docela vadil....drsné - krásné..Japonsko..no..job..u kterýho bych asi nezůstal.....ani Irina Palm by u něj nezůstala... ()
Ze začátku mě film pobavil (ale jen tak trochu), pak pozvolna přešel k závažnějšímu tónu. Je o tom jak se vyrovnat s ránami způsobenými blízkými lidmi, ale vlastně sami se sebou. ()
Film stojí za zhlédnutí: konec konců téma samotné (příprava zesnulých do rakve) zkrátka pozoruhodné je, krom toho se ještě místy zasmějete, místy vám film hrábne do emočních strun a ještě si můžete popřemýšlet nad chodem japonské společnosti. To vše nicméně nezaručuje, že snímek pokojně a v tichosti téměř obřadní nevymizí záhy z paměti. ()
Vynikající film až na cello, Vánoce a další západní věci. Průvodce je intenzivní hlavně ve chvílích, kdy se setkává smrt se smíchem. Potěšil, ale na můj vkus málo voněl papírem, hedvábím a sakurami. ()
Neuvěřitelně lidský a milý film obvzlášť v porovnání s masovou americkou produkcí, která se valí ze všech stran. Zasloužené 4 hvězdy. ()
Veľmi emotívne...ale oceňujem hlavne to s akou hĺbkou dokážu japonci stvárniť človeka a jeho pocity a emócie. Naozaj všetko preciťujú a dokážu do filmov vniesť harmóniu. ()
Jednoducho krása. Išiel som spať dobitý, ale neľutujem, s dobrým pocitom... ()
Tenhle film je pro mě úžasným skvostem, s obrovským citem si zahrává s mystériem smrti, ale i s kouzlem života. Pokud navíc shlídnete "Průvodce" někdy po desátý večer jako já, tak je to skvělá příprava na to, nejít spát a rozjímat až do rána. ()
Japonci opět nezklamali... V Kokuhaku je tematizován život, v Okuribito smrt. Dojemný příběh o lidstvu a tom, jak je pro něj důležité vyrovat se se smrtí... Nádherná hudba Joea Hisaishiho jako vždy vykresluje nádhernou atmosféru, a já se rozplývám nad tím, jak hlubokomyslná jsou tato japonská dramata! ()
Melancholický film s nádhernou hudbou, vážným tématem, ale zároveň i s humorem. Jeden z těch pro zamyšlení. ()
To se snad ani nedá popsat slovy. Slzy valí jako vodopády. Tomuhle filmu se snad nedá vytknout skoro nic. Každopádně ho přidávám mezi své nejoblíbenější... Soundtrack byl mistrovské dílo. Hisashi se opravdu vyznamenal. Je to neobvyklé téma a tím dělá ten film unikátní... 10/10 ()
Okuribito je pro mne pocit, dílo, emocionální zážitek. Dávám si ten film rád , když mám slabší chvilku. Okuribito emoce umí. Baví mne neustále, jako třeba Spalovač mrtvol, nebo Adelheid.....Stále dokola a čím dál tím více... ()
Strhující příběh, který rozhodně stojí za shlédnutí. ()
Pokus o evropský japonský film se dvakrát nepodařil, převzetí cizího jazyka připomíná mi to pokusy o západní anime nebo japonské čajové rituály na Palmovce. Plno sladkobolné melancholie, katarze krz setkání s odloučeným otcem ve futrále, cellíčko na mezi, ach. Dokážu si představit český remake s Bartoškou a Pleslem. Na druhou stranu, Masahiro Motoki nejlepší fakeování hry na hudební nástroj co jsem ve filmu viděl. Buddhist, Christian, Islam, Hindu, we handle everything. ()
Reklama