Mad Love

Perfektní. Jedním slovem, dokonalé. Nenajdete tu, byť jedinou, vteřinu navíc. Jakmile doběhne děj, objeví se THE END, nikde se neplácá do vody, nemele na prázdno, každá věta má svůj smysl. ___Mad Love mi dost připomnělo o patnáct let starší film Kabinet doktora Caligariho, přestože se v jeho případě jedná o němý film. Hudba je ale použita se stejnou naléhavostí a funguje dokonale. Kamera je na svou dobu neskutečně inovativní, dnes bychom použili slova nadčasová, chová se podobně jako v "Moulin Rouge", samozřejmě bez použití všech triků. Peter Lorre je ve své roli padoucha- oběti až krásný. Mluví pomalu, s jemností, působí klidným flegmatickým dojmem, tolik nešťastný ve své zamilovanosti. A odtud k šílenství bývá někdy už jen krok....___Budu se opakovat, ale na tomhle by se dnešní výrobci měli učit, jak natočit kvalitní horror. Není potřeba natahované stopáže, atmosféru lze působivě zachytit i za méně než sedmdesát minut, poznal jsem to už v Městečku prokletých, a platí to i tady.___Silně doporučuji. (23.09.2008)

Film, co opět stojí a padá výkonem Petera Lorrea, a který by bez něj asi těžko někoho zaujal. Rozhodně je blaho sledovat jeho perfektní projev, ať už jde o výraz zoufalé zamilovanosti nebo ta fraška v převleku, co sehrál na svého soka. To se potom lehce odpustí i nevýrazní vedlejší herci (hlavně manžel Yvonne) nebo nějaké ty do očí bijící chyby v záběrech s voskovou figurínou... Film má navíc takovou podmanivě temnou atmosféru, ač o horor ani moc nejde, spíš o psychologický film s duševním rozkladem hlavního hrdiny, kde je všechno ostatní vlastně odsunuto do pozadí a celý ten motiv vraždících rukou nakonec ani není tak zásadní. Co asi leckoho překvapí je useknutý konec, kdy i mě vylétlo obočí, když se objevilo "The End". (01.07.2011)

Peter Lorre je nepozemská držka, ktorého aura bola neraz využitá v prospech daného filmu. V tomto prípade to nieje výnimkou. Karl Freund, veleznámy expresionistický kameraman, vo svojom poslednom režijnom opuse trocha sklamal. Snažil sa zamiešať do atmosféry universalovské hororové excesy, ale aj nemecké expresionistické pohľady. Je badateľné, že tieto dva smery akosi dokopy nejdu. P.S. V závere prosím nekýchať, pretože ani nepostrehnete, že prišiel koniec. (05.03.2016)

Rozhodně nejstarší film, co jsem viděl. (1935) Poměrně krátký, hodinový film o nenaplněné lásce doktora Gogola, který skrze intriky chce získat ženu Yvonne za každou cenu. Dojde až k tomu, že manželovi, pianistovi, Yvonne kvůli vlakové nehodě přišije ruce vraha, což začne dělat problémy. Na to, že to je tak starý film, jsem byl překvapen, jak dobré to bylo. Jen ten konec byl takový nedodělaný. (18.02.2019)

Remake němého filmu Orlakovy ruce se tentokrát více soustředí na lékaře v podání Petera Lorre, který se zamiluje do manželky svého pacienta a jeho náklonost se brzy mění v šílenou obsesi, kvůli níž musí odstranit všechny, kteří mu překáží. Předchozí verze měla několik zvláštních scén a byla expresionisticky pojatá se skvělým výkonem Conrada Veidta, který věří, že má ruce zabijáka. Tady je Orlak v podání Colina Clivea vedlejší postavou a ač se setkává se stejným podezřením, přicházíme právě díky doktorově postavě o překvapení z odhalení pointy. Tady je totiž zcela otevřená a není se moc na co těšit. Navíc Lorre, ač vynikající herec, působí jako srandovní trpaslík a ne posedlý maniak. (08.07.2024)