Mother and Child

Pohlcující příběh plný emocí, který vhání slzy do očí. Z takřka prosté "bezcitnosti" či povrchnosti se přechází do zadostiučinění a otevřenému, láskyplnému srdci. Maminky, ať už budoucí, či současné by se měly rozhodně kouknout na tento film. Plyne z něj totiž ponaučení, kdy člověk může přijít o mnohem víc, než si doopravdy myslí. Teď mi to vážně nedá spát... ***** (04.03.2013)

Nevím, na mě to celé působilo nevěrohodně, vykonstruovaně. Jak (špatně snesitelné) chování postav, tak vývoj v ději. Jediným sympatickým byl tak pro mě Jimmy Smits, třebaže ani jeho pohnutkám jsem zcela neporozuměl. :) Ale objektivně musím říct, že měl tento film těžkou posici, protože krátce před ním jsem viděl Tajnosti a lži na podobné téma. Tomu se těžko konkuruje. (27.01.2019)

Film nebyl v české distribuci, proto ani nemá český distribuční název, ostatně stejně jako další film v tomto článku. Příběh je docela komorní, vypráví o třech žanách – matce (která kdysi dala dítě k adopci), její adoptované dceři (která tedy neví, kdo je její matka a je tím poznamenaná) a nakonec nastupuje na scénu černoška, která zase po dítěti touží, ale přirozenou cestou to nějak nejde. Řekli byste klasická zápletka, v podstatě ano, ale natočena velmi pěkně. Drama je totiž velmi atmosférické, kamera velmi plynulá a pomalá, skvěle všechno zapadá do konceptu citového dramatu. Ano, hraje se zde hodně na city, skoro by se dalo říci, že film je pro ženy, ale není to tak – i muži si v něm najdou to své (protože ať chtějí nebo ne, dotýká se jich to taky). Další příjemným kladem filmu je hudba, velmi decentní a nevtíravá, dobře však podkreslující jednotlivé scény. V neposlední řadě je vše dobře zahráno a postavy jsou uvěřitelně napsány, nemají žádné zbytěčně napsané repliky. Prostě je film úhledně natočen a příjemně se na něj dívá. (14.01.2011)

Mother and child. Velmi výstižný název pro toto silné a emotivní drama, v němž se to hemží skvělými a slavnými herci v ústředních rolích. Některé scény jsou sice poměrně snadno čitelné a předvídatelné, přesto však sugestivní. Několik příběhů, které jsou ve vzájemné interakci a následně se propojí, to často předznamenává výborné filmové zážitky. V případě dramatu Rodriga Garcíi to opět zafungovalo. (08.04.2014)

K tomuto snímku jsem se dostala prakticky náhodou přes žebříčky nejlepších filmů a rozhodně nelituji. Líbil se mi zde dostatečně rozpracovaný psychologický aspekt postav, které jednaly uvěřitelně a byly konzistentní. Zároveň jsem si ale uvědomovala určitou poznamenanost jejich životní situací, kdy každé z postav něco chybělo a hledala si cestu, jak se s tím vypořádat a být nějak kompletní. Dát dítě k adopci je určitě velké rozhodnutí, které musí ženy bohužel činit v poměrně nízkém věku a mohou ho později litovat. Podobně to poznamená i dítě, které vyrůstá v adoptivní rodině, ačkoliv může být lepší, než ta biologická. Nejdřív mi přišlo, že se dává na genetickou spřízněnost až moc velký důraz, pak jsem si ale uvědomila, že spíš jde o ten aspekt, že je ve světě někde člověk, který vás nosil a vy jste byly v něm, takže je zde určitě minimálně zvědavost a prostor pro mnoho otázek, které by měly být zodpovězeny, a ta možnost člověku chybí. (23.03.2013)