Mary a Max

Fenomenální australský animátor Adam Elliot rozvedl svůj Oskarem oceněný krátkometrážní příběh Harvieho Krumpeta, mírně ho modifikoval a rozvinul a vznikl tak nádherný celovečerní (v takovém rozsahu jeho první) film o Harvieho reinkarnacích. Mary Daisy Dinkle a Max Horowitz jsou opět tak trochu jiní lidé, místo cigaret je trápí čokoláda a alkohol, oba jsou tak zoufale sami, že jejich přátelství musí být navázáno přes půlku světa, ale možná právě proto je tak neobyčejné. Adam Elliot využívá až expresionistickou poetiku a svět jeho animovaných postav je hodně morbidní, svět Mary Daisy Dinkleové navíc hodně připomíná animovanou obdobu světa Jeunetovy Amélie z Montmartru, a to nejenom shodně pojatým módem vypravěče. Obé staví na principu náhody a mnohdy tvůrce inscenuje věci velmi kuriózní, z obého je zřejmá fascinace (nejčastěji obskurním) detailem, leč Mary a Max popisuje přeci jenom podstatu věcí mezních, vykolejených, ponuré životy alkoholiků, loserů, psychicky narušených jedinců, přesto je výsledný dojem více než pozitivní. Nádherný, skutečně nádherný film... Podobné filmy: Harvie Krumpet (07.11.2009)

Takmer každý film, v ktorom zaznie hlas rozprávača mi príde o niečo zaujímavejší. Tu sa mu ústa takmer nezavrú a sprevádza nás celým filmom. Navyše jeho hlas ma dostal do skvelej pohody už od prvých minút. Stačilo pár príjemných vtipov a už som sa viezol. Veľmi inteligentný a príjemný humor pramení hlavne z bežných životných situácií a detského veku Mary. Ich detailné rozobratie každodenných rituálov, koníčkov, snov, susedov a všetkého možného , čo ich životy napĺňa a obklopuje je po všetkých stránkach vyčerpávajúce. Animácia "stop-motion" je hlavne vďaka počítačovým peckám od Pixaru trochu v úzadí, ale táto nenápadná dokonalosť ukazuje, že by to tak nemuselo byť. Deti, ktoré konverzačnému humoru ešte nerozumejú pri tom vydržia, ale toto je určené skôr starším divákom a ten sklamaný nebude. Taký nenápadný náznak orálneho sexu ma vážne rozosmial, a kto by to do toho zakomplexovaného neviniatka povedal, že? Príjemný pocit a dobrá nálada ma neopustili, ale tesne pred záverom som mal pocit, že skrátiť ho o 10minút by mu pomohlo. Tento malý detail ma ale neodradí od plného hodnotenia. Skvelá zábava, skvelý animák. 90%. (02.01.2012)

Po malých jednohubkách (Uncle, Brother, Cousin) Adam Elliot ponúka väčšie sústo. Síce neohuruje koloritom, ani tradičnou ingredienciou ("okúkanou plastelínou"), no chutí vďaka správne zvolenému pomeru nosných prísad - hudba, minimalizmus, symbolika, pointa, emócie. Pracuje so symbolikou farieb, so všetkými odtienmi šedej a hnedej, sem tam malý energizujúci prvok, ktorý v komunikačnej línii strašne veľa znamená....a tak vzniká hravá plastelínová animácia, kde charaktery postáv definujú farby a ich odtiene, tvary a ich obmeny, citlivá komunikácia všemožnými výrazovými prostriedkami..je to také osobné, komorné, filmársky empatické a milé. (26.03.2010)

Chytrá, technicky prešpekulovaná satira, v ktorej má miesto každý jeden nepatrný detail vytvárajúci dokonalý filmový celok. Chvíľami som nevedela, či sa mám smiať alebo roniť slzy, príbeh dvoch bizarných postavičiek, neurotického Maxa a plachej Mary, bol dojímavý a paradoxne i krutý. Celé je to však lemované citlivým prístupom, takže aj v trpkej irónii sa usadili emócie a záver... ten bol trpko emocionálny. Zbožňujem tieto groteskné animáky pre dospelých a Mary a Max je klenotom v danej žánrovej forme. (07.06.2010)

Krása tohoto filmu spočívá v úžasném scénáři. Propojení osudů polovičního autisty Maxe a smolařky Mary je skvělý hlavní motiv, který je navíc obohacen o náčrty životů dalších vedlejších postaviček. Výsledkem je strhující a hlavně událostmi nabitý děj, jehož tempo nepolevuje. Vizuálně se mi film až zase tolik nelíbil, ale to je asi spíš věc názoru a vkusu, než nějaké objektvní hodnocení desginu postaviček a jejich světa. Na tom ale skutečně nesejde, protože propojením loutkového filmu s dojemným příběhem dvou outsiderů vzniklo úžasné dílo, které stojí za to vidět vícekrát. (18.11.2010)