Mary a Max

Nebudu tady nijak zastírat, že Mary a Max je od začátku až do konce jeden velký citový kalkul. Od barevného ladění (šedá pro neosobní a nelidský NY, sepiová pro zpátečnickou a citový a osobnostní rozvoj potlačující Austrálii), přes hudbu perfektně dokreslující jednotllivé momenty (Prokofievův Op. 64 by udělal drama asi i z dětského večerníčku) až po samotnou tragičnost postav, která je pro citlivého diváka vždy umně vyvážena lehkým příslibem naděje do budoucna. Stejně jako Elliotův předchozí počin je i M&M o samotě, odcizení a smíření, ovšem tentokrát je to formou lehce rozvleklejší a mnohem méně údernou. Ve chvílích, kdy by stačil čistě jen obraz se Elliot bohužel uchyluje k patetickému a nemístně deskriptivnímu vypravěči. I přes to všechno ale nemohu říci, že by mě křehké přátelství Maxe a Mary nechalo chladnou. Právě naopak... Přišlo režisérem krutě naplánované Que sera sera a vešekeré mé pokusy o chladný analytický přístup se rozplynuly do ztracena. Ještě teď mám chuť vzít Zlaté stránky, zabodnout do nich prst a... (19.11.2009)

Po malých jednohubkách (Uncle, Brother, Cousin) Adam Elliot ponúka väčšie sústo. Síce neohuruje koloritom, ani tradičnou ingredienciou ("okúkanou plastelínou"), no chutí vďaka správne zvolenému pomeru nosných prísad - hudba, minimalizmus, symbolika, pointa, emócie. Pracuje so symbolikou farieb, so všetkými odtienmi šedej a hnedej, sem tam malý energizujúci prvok, ktorý v komunikačnej línii strašne veľa znamená....a tak vzniká hravá plastelínová animácia, kde charaktery postáv definujú farby a ich odtiene, tvary a ich obmeny, citlivá komunikácia všemožnými výrazovými prostriedkami..je to také osobné, komorné, filmársky empatické a milé. (26.03.2010)

Chtěla jsem napsat, že to byla animace nehezká, ale musela jsem to smazat. Animace byla geniální a v kombinaci s Daleovou hudbou mě Mary a Max zasáhli rovnou do srdce. Ze začátku jsem nevěděla do čeho jdu a jestli vydržím tu hoďku a půl. Popravdě jsem si ani nevšimla, jak rychle ten čas uběhl. Neobyčejný lidský příběh dvou přátel, kteří se znají jen z dopisů. Nečekejte žádné happy endy, i když je děj podaný komicky. Je to hlavně drama, skutečné a bez pozlátka. Spousta maličkostí vás tady rozesměje, ale opět si člověk uvědomí, jak moc je to pravda. Poslední část filmu a jeho konec mě dostal asi ze všeho nejvíc. Jsem opravdu ráda, že mě můj chodníček k tomuto skvostu dovedl. (14.09.2015)

Loser jako že si to někdo v životě vážně vylosoval na prd. Mary a Max se tak dlouho hledali, až na sebe zbyli. Mizérie dvou lidí, kteří na životní cestě ztroskotali už na začátku, ale přesto se statečně v těch sračkách všedního dne snažili ne jen plavat, ale plavat s grácií, humorem, láskou a aspergerem. (18.10.2014)

Takmer každý film, v ktorom zaznie hlas rozprávača mi príde o niečo zaujímavejší. Tu sa mu ústa takmer nezavrú a sprevádza nás celým filmom. Navyše jeho hlas ma dostal do skvelej pohody už od prvých minút. Stačilo pár príjemných vtipov a už som sa viezol. Veľmi inteligentný a príjemný humor pramení hlavne z bežných životných situácií a detského veku Mary. Ich detailné rozobratie každodenných rituálov, koníčkov, snov, susedov a všetkého možného , čo ich životy napĺňa a obklopuje je po všetkých stránkach vyčerpávajúce. Animácia "stop-motion" je hlavne vďaka počítačovým peckám od Pixaru trochu v úzadí, ale táto nenápadná dokonalosť ukazuje, že by to tak nemuselo byť. Deti, ktoré konverzačnému humoru ešte nerozumejú pri tom vydržia, ale toto je určené skôr starším divákom a ten sklamaný nebude. Taký nenápadný náznak orálneho sexu ma vážne rozosmial, a kto by to do toho zakomplexovaného neviniatka povedal, že? Príjemný pocit a dobrá nálada ma neopustili, ale tesne pred záverom som mal pocit, že skrátiť ho o 10minút by mu pomohlo. Tento malý detail ma ale neodradí od plného hodnotenia. Skvelá zábava, skvelý animák. 90%. (02.01.2012)