Mary a Max

První animák, kde je scéna ukousání nohou piraňama. Věděla jsem, že se mi to bude líbit, už u vynášení koše za zvuků Prokofievova "Dance of the knights". Vizuální stránka byla tentokrát přesně podle mýho gusta, všechna ta krásná špína a nechutnost a šeď, to musí člověk ocenit. Sice se film babrá v dost depresivních tématech, jako smrt, duševní poruchy, chlast, šikana, odtržení od společnosti, elektrošoky, ale podává to s černým humorem a zbytečně se v tom neutápí. Plus trefná a vtipná hudba a celkový vyznění, který navzdory depkoidnosti dopadlo vlastně pozitivně. Není to animák pro každýho, rozhodně nečekat žádnou hořkou komedii, je to mnohem větší depka, ale zároveň moc hezkej film o přátelství dvou unikátních osamělejch jedinců. (13.04.2011)

Vedle nadšenců, kteří se na film podívají, protože se chtějí dozvědět něco nového o vesmíru a tak podobně, by po Mary a Maxovi měli sáhnout i zábavní společníci. Jako zásobárna chytrých nebo vtipných poznámek do osvícené společnosti je tento film nedocenitelný. Téměř v každé scéně lze najít informace, kterými vyplníte trapné ticho mezi objednávkami pití; mám zde na mysli drobné perly typu: „Vajgly jsou špatné, protože se odplavuji do moře, ryby je kouří a stávají se závislé na nikotinu.“ nebo „Dr. Bernard Hazelhof říká, že bys neměla vážit víc než tvá lednička." Aby to měl společník ještě snazší, uvozuje Elliot každou postavu jedním až dvěma citáty či bonmoty. Dohromady to dává zhruba 90 vtipných glos o ničem, což už je slušná intelektuální munice. Pochopitelně, pokud nepatříte mezi dobré společníky, můžete film z tohoto hlediska považovat za zbytečně přetížený ornamenty. (18.01.2010)

Věřím, že kdyby někdy vznikla neukecaná verze, tak by to mělo stejný přínos jako kdysi "umlčení" Blade Runnera. Ovšem takhle je to výtečný film, který je naprosto a zcela poslán do kopru nadužíváním vypravěče. Ten sice již po chvíli nemá opodstatnění, ale žvatlá si posmutněle dál a dál. Naprosto to ničí atmosféru, která má tak šanci vyniknout jen v těch několika vzácných případech, kdy se konečně mlčí. A právě v těch momentech bych byl ochoten vysolit Mary i Maxovi pět hvězdiček. Jenže pak páně vypravěč zase otevře stavidla svých nic neříkajících keců a atmosféra je v háji. Ach jo. (07.11.2009)

Po malých jednohubkách (Uncle, Brother, Cousin) Adam Elliot ponúka väčšie sústo. Síce neohuruje koloritom, ani tradičnou ingredienciou ("okúkanou plastelínou"), no chutí vďaka správne zvolenému pomeru nosných prísad - hudba, minimalizmus, symbolika, pointa, emócie. Pracuje so symbolikou farieb, so všetkými odtienmi šedej a hnedej, sem tam malý energizujúci prvok, ktorý v komunikačnej línii strašne veľa znamená....a tak vzniká hravá plastelínová animácia, kde charaktery postáv definujú farby a ich odtiene, tvary a ich obmeny, citlivá komunikácia všemožnými výrazovými prostriedkami..je to také osobné, komorné, filmársky empatické a milé. (26.03.2010)

Přátelství je pojem, který když se dokáže vyprávět, je neskutečně působivý, obyčejný, ale působivý. Obyčejný proto, protože každý z nás je ve své podstatě obyčejný. Přesto právě se jedná o jednotlivá přátelství, která nás odprostí od obyčejnosti a udělají z toho všeho něco naprosto nepopsatelného, krásného a života směřujícího. Mary a Max Vám to nádherně předvedou. (01.10.2011)