Němá svatba

Je to vážně smůla, naplánovat si nevědomky svatbu na stejný den, kdy natáhne bačkory sám velký Pepi Stalin. Komunisti vzápětí vyhlásí sedmidenní zákaz veškerých oslav a všechno se zdá být v háji…Radost, smích či hodování není povoleno. Ne tak docela. Slavnost bude pokračovat, ale vše, včetně hudby, bude v módu MUTE. Tragikomedie založená na skutečném příběhu ukazuje, že s humorem se dá zvládnout všechno. Chvílemi až divadelní, často absurdní zpracování zachycuje sílu rumunského venkova ve vtipné, na konci bohužel i ve velmi tragické poloze. (29.06.2014)

* scénka "nemej" svadby * atmosféra kolektivizácie a komunistického náboru v dedine * Rumunská tragikomická dráma z roku 2008, ktorú natočil Horaţiu Mălăele, je príbehom osudov malej dedinky a jednej svadby. Do opustenej dedinky prichádzajú médiá, aby zistili záhadný osud malej dedinky. Jediný muž, starosta Voicu Gogonea (Alexandru Marian Bindea), im rozpovie smutný príbeh dávnej svadby. Mara (Meda Andreea Victor) a Iancu (Alexandru Potocean) sa milujú a chcú sa vziať. Svojrázni dedinčania v atmosfére povojnových rokov, agitátorstva komunistickej strany a prichádzajúceho cirkusu, sa tešia na hostinu. V deň svadby však zomrie Stalin a ruskí vojaci vyhlásia smútok. Dedinčania sa rozhodnú pre tajnú tichú a "nemú" svadobnú hostinu, ktorej následky si nikto v ten moment nechce pripustiť. Film je vtipom sršiaci obraz dediny a veselej povahy miestneho človeka. (09.10.2010)

Hodně nadsazený pohled na nesmiřitelnost dogmatu kultu osobnosti s požadavky lidské přirozenosti ve své temperamentní poetice a ostrém humoru připomene Mihaileanův Vlak života. I když jsou zde historické souvislosti načrtnuty ve velmi hrubých a přímočarých konturách, jejich rozvinutí v absurdní situaci svatby v době nařízeného národního truchlení a mýtu o vesnici bez mužů vede k jistému prohloubení i neotřelé reflexi dobového vyšinutí. Horatiu Malaele uplatnil především cit pro rozvíjení situací, z nichž vrcholná scéna němé svatební hostiny, v níž všeobecný mumraj a křik blahodárně utichne, až bere dech svoji bezbřehou nápaditostí a tragikomickým rozměrem, v němž se melancholické pocity mísí s výbuchy smíchu. Její sílu nakonec nepřekoná ani přepjatý konec, který chce být až příliš studenou sprchou. Je potěšitelné sledovat, že rumunská kinematografie po letech dosáhla pestrosti a vedle sociální linie se zdárně rozvíjí i vzletnější stylizovaný proud "balkánského espritu", který dal například vzniknout i výtečné alegorii Kdesi v Palilule. (12.08.2013)

Film o stalinistickom absurdistane v povojnovom Rumunsku. Krásna práca režiséra aj hercov, ktorí v hrali a mali z hry rozhodne zábavu a nežne s takou naivnou poetičnosťou hrali vidiečanov odľahlej rumunskej dedinky, záver bol šokujúco krásne tragický divákovi necháva so smútkom z prežitého filmu pozerať sa na rozvaliny akejsi továrne, ktorá bola postavená misto bývalej dediny, kde sa tak krásne skoro až bezstarostne žilo kedysi. (07.06.2016)

Je tu mírná analogie třeba s Pelíšky. Pohnutá doba, ve které jsou ale komunisté vykresleni spíš jako směšné figurky, zatímco okolí si žije svoje spokojené životy se všemi slastmi a strastmi. Pak ale přijde chvíle, kdy bolševici krutě zasáhnou do života všech zúčastněných. Film má originální nápad a svérázné obyvatelé zapadlé rumunské vesničky první poloviny padesátých let, seřazené do klasického panoptika, které k podobným komediím neodmyslitelně patří. Vlastně první hodinu se nic moc neděje, ale ta pohodová venkovská atmosféra a jednotlivé postavičky člověka zaujmou a pobaví. Do vážna se přejde ve chvíli, kdy se na scéně nepřímo i přímo objeví ruští vojáci, ale pak přijde vrcholná scéna se samotnou němou svatbou, která mě zase rozesmála a pobavila jak už dlouho nic. Co mi moc nesedělo byla jakási poetika zosobněná podivnou věčnou nevěstou, která mi přišla zbytečná a pak ono orámování televizním štábem. Proti takovému konceptu nic nemám, ale chování filmařů na konci a vlastně i samotný konec, to mi přišlo nepochopitelné. Nicméně Rumuni pobavili. 80% (22.05.2014)