Specialita šéfkuchaře

I já jsem odhalil pointu prakticky v prvních záběrech, ale ani mě to moc nevadilo, protože šokující pointa není to, na čem by toto dílko stálo. Tím je spíš velmi hezká strašidelná atmosféra. Ne, že by se člověk vyloženě bál, jedná se spíš o takové zneklidňující mysteriózní chvění známé v české kinematografii snad jen ze Spalovače mrtvol a Valérie a týdne divů. Film se povedl hlavně díky skvělým hereckým výkonům dvojice Lábus - Hlavica, ale určitě i díky dobré kameře, osvětlení, hudbě... Výborný film na to, pustit si ho v zimě kolem půlnoci zalezlý pod peřinou a příjemně se při něm (ne)bát. (17.09.2012)

přestože konečnou pointu jsem odhalil mnohem dřív, než na konci, nijak to tomu neubírá. je to suprovej film, a Jiří Lábus se mi pořád vrací v té scéně, jak se rýpe párátkem v zubech, vytáhne na něm kousek masa a s očividným gustem, takovou chutí a dravostí ho sní, že od té doby párátka nepoužívám. hodně dobrej film, a mělo by se takových točit mnohem víc a ne ty stále stejný hořký komedie, se stejným obsazením, stejným štábem, stejným scénářem a i vším ostatním o komunismu. (09.12.2005)

Neskutečná atmosféra, která je dána jak stylizací filmu, tak i skvělými hereckými výkony, kdy Jiří Lábus jednoznačně vede. Ale je tu i další skvělý prvek, a to je televizní zpracování. Neskutečně tomu svědčí, protože snímek je pak dostatečně umírněný, vybírá si především interiéry, které jsou relativně malé, čímž je celkový děsivý dojem umocněn. A navíc nic děsivého skutečně nevidíte. Tady je krásně vidět, že rozhodující je prostě atmosféra. (03.07.2015)

Gurmenózní, temně laděná tv inscenace Lucie Bělohradské, která svou zdánlivou nenápadností zasáhne o to výrazněji právě tím komornějším provedením s prohlubující se stylově-pochmurnou atmosférou. Jen taková opuštěná židle stálého hosta: který nikdy nevynechal, či vlnící se kočičí silueta dokáže vyvolat nepříjemně šimravé chvění. Potom pohled na hodující dvojici(Laffler a Costain), která s požitkem vychutnává každé sousto na chvíli zmrazí pohyb kyvadla starých pendlovek(krve by se ve mně nedořezal), jako předzvěst blížící se lákavé odměny od podivínského majitele restaurace Sbirra. Stravuje mě přitom pocit neodbytného vnitřního pnutí, sílí a spaluje, je to jako položit se do rakve a zavřít nad sebou víko; a tento stav zažívám opravdu velmi výjimečně, jak výjimečná jen může být Specialita šéfkuchaře. (01.11.2010)

O tom, že tenhle snímek existuje jsem neměl sebemenší ponětí a narazil jsem na něj úplnou náhodou.  O to větší to pro mě bylo překvapení. Krásně a stručně to vystihl ve svým komentáři S. Quentin QUALE. Jediný co mi kazilo výslednej dojem byla použitá hudba , která mě sem neseděla. No nic. Jdu si dát specialitu. (10.11.2021)