Réžia:
Blake EdwardsScenár:
JP MillerKamera:
Philip H. LathropHudba:
Henry ManciniHrajú:
Jack Lemmon, Lee Remick, Charles Bickford, Jack Klugman, Alan Hewitt, Jack Albertson, Mel Blanc, Lynn Borden, Charlene Holt, Jack Riley, Ken Lynch, Bert Stevens (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Uznávaný odborník v oblasti public relations ze San Franciska je "společenský" piják... který nikdy nepřestává být společenský. Jeho horlivá žena začne pít, aby s ním držela krok. Mají zlaté časy. Jenže pak se všechno obrátí... Film Dny vína a růží získal celkově pět Oskarových nominací a Oskara pro nejlepší píseň za působivou ústřední melodii Henryho Manciniho a Johnyho Mercera. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (42)
Blake Edwards měl neskutečný dar. Dokázal spojit komedii a drama ve filmu, kde fungovaly společně naprosto dokonale. Tady je to ale vidět trochu jinak než v jiných jeho spíše komediálních filmech. Tady je první poloviny rádoby komická, aby se ve druhé části stala dokonale dramatickou, drsnou a sebedestruktivně krutou. Výborné herecké výkony! ()
Zpočátku úsměvná romantika, postupně však čím dál depresivnější drama stojící na velmi přesvědčivé ústřední dvojici. Výborný film o závislosti a jeho (pro mě překvapivý) konec jenom potvrdil, že zdaleka nejde o obyčejný snímek s nalajnovaným vyústěním. Jen ta péče o dítě trochu drhne, přitom ono samo mohlo být pro příběh využito ještě lépe. Celkově hodnotím 4* a kvituju, že můj oblíbenec Edwards si uměl dobře poradit i s nekomediálním žánrem. ()
Tryzna pro mě. Alkoholová dramata nemám rád. Jsou smutná, a osudy těch lidí v nich úplně zbytečné. Je to samozřejmě většinou dobře zahrané, a ze života. Jack podává fantastický výkon, jeho demolice skleníku by měla být promítána v detoxu místo přivítacího pohovoru. Lee Remick se mi nelíbila, tupej výraz, naprostá absence sex appealu (tím myslím tu střízlivou část na začátku). Film je opatřen skvělým dabingem ČST Praha (Vladimír Brabec - Eva Hudečková). ()
Já nevím. Tři hvězdičky dávám za vynikající herecké výkony a pár dobře napsaných dialogů. Ale jinak mi tento film příliš nesedl: Mám totiž dojem, že v něm chybělo to nejpodstatnější - osvětlení toho, proč se ústřední dvojice alkoholiky stala/přestala jimi částečně být atd. Scénář jako by si ukousl příliš velké sousto. Ukazuje hrdiny v průběhu několika let, ale nikdy se na žádnou časovou etapu pořádně nesoustředí a vykreslení charakterů je tak poměrně povrchní. Nikdy se vlastně nedozvíme, jak byli motivováni k tomu, co (ne)dělají - a ještě hůř jsou na tom vedlejší postavy, které se ve filmu vždycky z ničeho nic objeví a potom zase beze stopy, bez vysvětlení zmizí. (Rozumějte, jsem odkojen drasťáky jako Ikarův pád, kde jsou hrdinové v ibsenovsko-čechovovské tradici pitváni až na atomy. Proti nim jsou Dny vína a růží poměrně čajíček.) ()
Po filme U strážneho anjela je veľmi ťažké objektívne hodnotiť staršie filmy o alkoholikoch, keďže všetky oproti nemu musia nutne pôsobiť veľmi "lajtovo", Ale s ohľadom na roky vzniku musíme oceniť ako Dlhý víkend, tak Dni vína a ruží, ako aj niektoré výborné československé snímky. Edwardsov film má dosť chýb, pôsobí unáhlene, skáčeme rýchlo v čase, niet času premýšľať nad tým, aký dopad mal alkoholizmus rodičov na dieťa, ako to bolo s financiami a podobne. Napriek tomu perfektné herecké výkony, niekoľko výborných momentov a dobová atmosféra robia z filmu klasiku. ()
Galéria (28)
Fotka © Warner Bros. Pictures
Zaujímavosti (16)
- Během přípravy na své role se Jack Lemmon (Joe) i Lee Remick (Kirsten) mnohokrát zúčastnili setkání anonymních alkoholiků. Lemmon dokonce strávil několik večerů ve věznici Lincoln Heights, kde pozoroval vězně na záchytce a v místnostech pro odvykání. Později řekl: „Bylo to děsivé sledovat ty ubohé duše mučené deliriem tremens. Na základě toho, co jsem viděl, jsme změnili několik scén. Například jsme použili stůl pro vystřízlivěni, kde je člověk připoután, místo toho, aby se ten člověk prostě probudil v cele.“ (sator)
- Filmu předcházela televizní inscenace Days of Wine and Roses odvysílána v živém televizním vysílání v roce 1958, a to v cyklu Playhouse 90 (od r. 1956). Charles Bickford si zahrál jako jediný v obou adaptacích. (sator)
- Film měl trvalý účinek na posílení rostoucího společenského přijetí organizace Anonymních alkoholiků. (sator)
Reklama