The Doors - When You're Strange

Nabízí se srovnání s téměř dvacet let starým filmem The Doors od Olivera Stonea. Tady ale nejde o herce, kteří hrají film. Jim Morrison tu skutečně stojí před kamerou a je pod parou. Skutečně nadává. Densmore skutečně odchází z nahrávání alba a stěžuje si na vyčerpání. Na chvíli si přijdete jako členové The Doors. (07.11.2010)

Připoutejte se, prosím... k valící se nirváně, zabořené v edenu i infernu umělecké neposlušnosti. Zkrocen nevyzpytatelností. V kůži rebelské. Zachycen ve dveřích srdcem uctívačů mikrofonu rockerského. „Dveřník“ J. Depp otevírá tím správným klíčem fatalistický flám nedočkavého tažení extáze výpadů „nebeské zkaženosti.“ V temnotách slávy, ve službách pravidel svobodo(s)myslnosti. The Doors kolem dokola. The Doors – ikonicky náchylné, vzpurně žádané, světským kontraktem hýřivé, bohémským playlistem opojené. Bytostný rauš doorsmánie, divoký zlatý hřeb chráněnce kultu rozeklané virtuozity, excentrického dobývání pod pódiem. Pohled přes práh zběsilých démonů. Beatnický prapor stoupá vzhůru, platonická dekadence vzdoruje. Honorář zhynul. Mikrofon byť osiřel, neumlkl. Prokletý básník kvílení 20. století Jim Morrison, provazochodec psychedelických rituálů, balancující na okraji fenoménu génia a potenciálního vyděděnce konformní absurdity, kalných incidentů přitažlivosti, za dveřmi lokálu cizoložného vnímání. When you´re strange, but not lost. Immortal Jim Morrison. Infinity of The Doors. (13.02.2015)

Skvěle natočený a výborně Johnny Deppem podaný dokument o jedné velké kapele a speciálně o jejím hlavním zpěvákovi, který dělal to, co dělal, a stal se slavným (i když já mám ten názor, že to jeho hudba stojí za jeho slávou, jsem taky jeho fanda). Dozvěděl jsem se mnoho zajímavých věcí a jsem rád, že se do zapadlých českých kin dostane i takovýto snímek, což pokládám za menší zázrak. (11.07.2011)

264. "The Doors", nositelé mocné generační touhy po svobodě, po jasně zářícím světle v houstnoucí temnotě nesvobodného světa, plném stále sílícího mocenského útlaku, narůstající brutality policejních represí, s tupostí úředních zákazů, zločinnou arogancí a cynismem armádních rozkazů, bez úcty, bez poklon, hudba jako hřmící lavina, bořící, bortící, hlučná, křiklavá, drze provokující, zpěv měnící se v protestní výkřik, divoký, živelný, uvolňující nahromaděnou zlobu a zášť, konflikt mašinérie s běsnící odvahou jedince, střet, který určitě nemohl dopadnout šťastně, přesto ukázal statisícům faleš a pokrytectví režimu blazeovaného násilí, nádherné a věčně živé, i když spása mas se nekonala, mnohé v masách probudila, uvolnila cestu ke změnám, které už nebylo možné zadržet, hráze praskly, bariéry se prolomily, nádhera, jak velkou sílu a odhodlání lze vycítit z dokumentu ještě dnes, díky moc, díky!!! (12.02.2015)

Pokud patříte k fanouškům The Doors, nepřekvapí vás v tomhe dokumentu žádná informace. Režisér zkrátka jen stručně zmapoval krátkou historii kapely, přičemž největší pozornost je zde stejně jako ve skutečnosti upoutána na Morrisona. Síla tohoto filmu spočívá především v množství autentických audio a videozáznamů, které jinde takhle pohromadě nenajdete. A i fanoušek kapely může na tomto místě vypozorovat jednu zajímavou věc - navzdory všem problémům, se kterými se Morrison potýkal, a démonům, se kterými bojoval, je z těchto záběrů patrné, že vedle toho byl Jim také veselý a přátelský člověk, který bohužel nezvládl vystoupit z rozjetého vlaku. A pokud snad k fanouškům této kapely nepatříte, poslouží tenhle snímek jako doplnění vzdělání o jedné z nejvlivnějších kapel hudební historie a o šílené, ale svým způsobem krásné době, víc než dobře. (25.08.2010)