The Doors - When You're Strange

Pokud patříte k fanouškům The Doors, nepřekvapí vás v tomhe dokumentu žádná informace. Režisér zkrátka jen stručně zmapoval krátkou historii kapely, přičemž největší pozornost je zde stejně jako ve skutečnosti upoutána na Morrisona. Síla tohoto filmu spočívá především v množství autentických audio a videozáznamů, které jinde takhle pohromadě nenajdete. A i fanoušek kapely může na tomto místě vypozorovat jednu zajímavou věc - navzdory všem problémům, se kterými se Morrison potýkal, a démonům, se kterými bojoval, je z těchto záběrů patrné, že vedle toho byl Jim také veselý a přátelský člověk, který bohužel nezvládl vystoupit z rozjetého vlaku. A pokud snad k fanouškům této kapely nepatříte, poslouží tenhle snímek jako doplnění vzdělání o jedné z nejvlivnějších kapel hudební historie a o šílené, ale svým způsobem krásné době, víc než dobře. (25.08.2010)

Tak toto je rozhodne jeden s najúchvatnejších dokumentov aký som kedy videl. Hudbu The Doors milujem už od pradávna, Proste je to originálna zmes jazzu, psychedelického rocku, vážnej hudby, bluesu, poézie proste nič podobné som ešte nikde inde u iných hudobníkov nepočul. Originalita hudby a zaujímavé životné príbehy sa nestranne morfujú v autentických záberov, nie je tu žiadny komentár pamätníkov dneška. to sa v dokumentoch tak často nevidí. Paráda. (11.01.2015)

The Doors patří a vždy bude patřit mezi mé nejoblíbenější kapely. Každý člen skupiny byl něčím unikátní - zpěvák neuměl příliš zpívat a sám se považoval spíše za básníka; kytarista začínal na elektrickou kytaru, do té doby hrál jen flamenco na španělku; klávesista chtěl vykompenzovat absenci bassové kytary tím, že hrál současně na dvoje klávesy - na jedny hrál basovou linku a na druhé hrál melodii písně a bubeník přešel k The Doors z jazzové kapely. Všichni tito mimořádní hudebníci vytvořili tak zajímavou směsici, kterou už těžko někdo překoná. Vždyť za 54 měsíců kariéry zvládli mnohem víc, než se většině podaří za celý život. Teď ovšem k dokumentu. Hodila by se nějaká kritika, ale žádná mě nenapadá, myslím, že i sám Jim by to chtěl takhle. Doporučuji každému, koho uchvátila byť jedna písnička, protože zde jde opravdu o hodně zajímavý příběh. Kam se se*ou Beatles a Stouni. Nechci srovnávat, ale dokument se mi možná líbí ještě více než film. (11.12.2010)

Je to už téměř 20 let od doby, kdy Oliver Stone natočil film THE DOORS. Po uvedení tohoto filmu rapidně vzrostl zájem o hudbu této legendární čtveřice a kultu Jima Morrisona. Myslím si, že i v případě tohoto originálního (výborný střih) dokumentu se tato úžasná hudba dostane dalším generacím, což je jenom dobře. Johnny Depp je známý svou slabostí pro Rock N' Roll, tím pádem propůjčení hlasu, který nás provází osudem jedné z nejlepších a nejvlivnějších rockových kapel pro něho muselo být obrovskou poctou. Pro mě, jakožto ortodoxního fanouška této legendy, dokument přinesl to, co už jsem viděl ve filmu a nebo četl v knize. Našli se tu však detaily o kterých jsem nevěděl (Manzarekovo hrání basové linky levou rukou, Jaggerova přítomnost na koncertě v první řadě (!!!)...). Oceňuji nápad s využitím scén z Jimbova pokusu o film (HWY: An American Pastoral). A v mých očích je to právě tento originální nápad, který dokument vyčleňuje od ostatních a posouvá o několik tříd výš. (21.07.2010)

Je chvályhodné, že sa podarilo vytvoriť dokument uplne bez hovoriacich hláv, pre hudobnú skupinu je to takto aj vhodnejšie. Autori si naozaj dali záležať a neobišli nič z búrlivého Jimovho života. K dokonalosti mi tu akosi niečo chýbalo. –––– Kdyby dveře vnímaní byly čisté, člověk by uzřel vše, jak to je: nekonečné. (12.02.2015)