Nedodržaný sľub

Během filmu jsem si říkal - "to není možné, co ti naši už nevymyslí, tak trochu příběh slovenského Forresta Gumpa". Ten člověk fakt zažil snad všechno, tak jako "Benjamim Button". Z omylu mě pak vyvedl naprostý závěr filmu, kde se hlavní postava objevila v reálu. Co na to tedy říct? Ano, byl natočen film na reálném základě o válečném životě jednoho slovenského Žida. Chtě nechtě jsem film srovnával s nedávným "Habermannovým mlýnem" a vyznělo mi, že jsou kvalitativně oba stejné. Podruhé tedy tvrdím, že pro dnešní mladou generaci je třeba natočit něco, co hrůzy války (odsuny obyvatel, holocaust atd.) přiblíží téměř v naturální poloze. Dnešní mladí jsou dost otrlí a jen tak něco je nerozhází. Chceme-li tedy jejich myslí a city pohnout, je opravdu nutné natočit to tak, aby to pocítili až v morku kosti. Starší diváci a váleční pamětníci se mnou souhlasit nemusí. Tito ale válku buď zažili anebo si alespoň hrůzy války dokáží představit. Dnešní mladí moc ne. PS: Omlouvám se, pokud jsem někoho pohoršil. Nebyl to můj úmysl. Navíc, když se zde jedná o tak silný příběh, který ale podle mého soudu nebyl dostatečně zdůrazněn. (25.05.2011)

Je ťažké napísať niečo o tomto filme a nenaraziť pritom na najrôznejšie spoločenské limity a predsudky. Rovnako je ťažké posúdiť, či filmov o holokauste už bolo dosť a téma je vyčerpaná alebo je ešte priestor na vznik ďalších. Nedokážem ani posúdiť, či cena za českú koprodukciu v podobe neúspešného režiséra a povinne obsadzovaného Ondřeja Vetchého nebola príliš vysoká. Dobré je, že film vznikal podľa skutočnej postavy, aj keď jej pestrý osud spôsobil drobenie filmu na epizódy. Zlé je, že opúšťaním jedných klišé sa do témy vnášajú nové (idylický obraz židovskej rodiny, Slováci ako opilci iba uniformou odlíšiteľní od gardistov, partizáni ako banditi a pod.). Téma si vyžadovala, aby obraz protižidovských, ale aj vo všeobecnosti vojnových represálií bol omnoho krutejší a desivejší. Predsa nebolo úmyslom nakrútiť film o putovaní Martina Friedmanna. Film určite nie je prelomový a ani nesignalizuje príchod lepších časov slovenského filmu. Napriek tomu je v ňom možné nájsť množstvo pekne nasnímaných obrazov, zaujímavých scén, sem-tam sa prihodí aj dobrý dialóg a tolerantný divák potom odpustí neúčelne prehnanú stopáž, amatérske bojové scény i ďalšie zo sedadla dvíhajúce nedostatky. (30.05.2011)

Ke konci příliš dlouhý film (partyzánská část je nesmírně natahovaná) s nepříliš dobře hrajícím hlavním hercem, nicméně obsahující řadu působivých scén (rabín, který nechce být rabínem) a vybavený skvělou výpravou. Stejně jako mi v českých filmech vadí předabování slovenských herců, mi tady vadilo předabování herců českých (obzvlášť Ondřeje Vetchého). Tři a kousek. (23.03.2013)

Výborný filmový příběh, který má i po 66 letech od skutečné události stále co říct. Já už viděl ve svých letech (mám 5 let před penzí) hodně, hodně snímků pojednávajících o bezprávích, křivdách a násilnostech, které se tehdy na Židech páchaly. Můžu ale s klidným svědomím napsat, že se nikdy nejednalo o příběhy z válečného období Slovenského státu a o jednání Hlinkovy fašistické gardy. Z tohoto hlediska je pro mě osobně tento filmový snímek více než zajímavý. Obzvlášť, když je překvapivě natočen natolik profesionálně, jako tento. (05.09.2011)

Přiznám se, že už jsem dlouho neviděl výborný slovenský film. A přiznám se, že jsem ještě neviděl žádný slovenský pohled na konečné řešení židovské otázky na Slovensku. Až teď s tímto snímkem. Je to dílo na skutečně vysoké úrovni. Sebereflexe, skvělé herecké výkony, nádherný soundtrack i věrohodné lokace a nádherné záběry na Tatry. Děj nás zavádí do období těsně po vzniku Slovenského státu. Začátek filmu je krásný a přenáší nás do doby před válkou, do doby rozpadající se Československé republiky. Přesto divák - snad proto, že tuší jak to asi s představovanými židovskými protagonisty příběhu dopadne - má neblahý pocit konce čehosi hezkého. Geniálně to charakterizovala odlepivší se známka s T. G. Masarykem ve sklenici vody. Jako by to bylo rozloučení s mladou republikou, demokracií a svobodou. Zejména Židé cítí, že se nad nimi stahují temná mračna. Duchapřítomní využili zavčasu možností odjet pryč do Ameriky, Palestiny a někdy i bohužel do zemí, které záhy zaplavil šedý mor nacismu. Ti šťastnější se zachránili. Většina však nechtěla opustit své stařičké rodiče, své živnosti, obchody, majetky... Nesmět do obchodů, biografů a nosit potupnou žlutou hvězdu, bylo potupné ale dalo se to snést. Nikoho ani v nejmenším nenapadlao, že s každým dalším transportem mizí celé rodiny navždy. Netušilo se, že vlaky míří většinou do Polska do konečných stanic obehnaných ostnatými dráty s ohnivě kouřícícmi komíny chuchvalce mastného dýmu v povzdálí.... V té naivitě a snad i díky Vetchému mi snímek hodně připomněl film Všichni moji blízcí. I tam otec (Abrhám) nedá na varování a diví se při nákupu vily od původního majitele (Menzel) proč prchá do Ameriky ,, - co nám ti Němci mohou udělat? Akorát řvou... '' .Jak ale Martin prokličkovává s obrovským štěstím a náhodou nástrahami osudu, spíše mi připomněl film Evropa díky záměně identity. Hodně o této době čtu a některé příbehy lidí židovské víry (nemám rád slovo Židé) jsou neskutečné. často o osudu jedince rozhodla zdánlivá maličkost... A o tom je i tento příběh Martina Friedmanna. ----- Měl jsem velký zážitek a tohle dílo doporučuji vidět! * * * * (03.05.2013)