Nedodržaný sľub

Je vidět, že utrpení prožitá za Druhé Světové Války, zejména pokud jde o židovský národ, je pro filmaře stále velmi vděčným tématem, i když diváky asi již tolik nepřitahuje. Pohled na osud, který lidský fanatismus přinesl mladému nadanému fotbalistovi, je celkem dobrou sondou do nitra společnosti Slovenského Štátu, kde byla situace velice odlišná od situace v tehdejším Protektorátu Čechy a Morava, a zároveň poodhaluje skutečnost, že protižidovská nenávist existovala, i ve východních zemích, dávno před nástupem nacismu. Jak už někdo, velmi trefně, poznamenal, slovenský film snad konečně opravdu ožívá. 75% (09.06.2009)

Přiznám se, že už jsem dlouho neviděl výborný slovenský film. A přiznám se, že jsem ještě neviděl žádný slovenský pohled na konečné řešení židovské otázky na Slovensku. Až teď s tímto snímkem. Je to dílo na skutečně vysoké úrovni. Sebereflexe, skvělé herecké výkony, nádherný soundtrack i věrohodné lokace a nádherné záběry na Tatry. Děj nás zavádí do období těsně po vzniku Slovenského státu. Začátek filmu je krásný a přenáší nás do doby před válkou, do doby rozpadající se Československé republiky. Přesto divák - snad proto, že tuší jak to asi s představovanými židovskými protagonisty příběhu dopadne - má neblahý pocit konce čehosi hezkého. Geniálně to charakterizovala odlepivší se známka s T. G. Masarykem ve sklenici vody. Jako by to bylo rozloučení s mladou republikou, demokracií a svobodou. Zejména Židé cítí, že se nad nimi stahují temná mračna. Duchapřítomní využili zavčasu možností odjet pryč do Ameriky, Palestiny a někdy i bohužel do zemí, které záhy zaplavil šedý mor nacismu. Ti šťastnější se zachránili. Většina však nechtěla opustit své stařičké rodiče, své živnosti, obchody, majetky... Nesmět do obchodů, biografů a nosit potupnou žlutou hvězdu, bylo potupné ale dalo se to snést. Nikoho ani v nejmenším nenapadlao, že s každým dalším transportem mizí celé rodiny navždy. Netušilo se, že vlaky míří většinou do Polska do konečných stanic obehnaných ostnatými dráty s ohnivě kouřícícmi komíny chuchvalce mastného dýmu v povzdálí.... V té naivitě a snad i díky Vetchému mi snímek hodně připomněl film Všichni moji blízcí. I tam otec (Abrhám) nedá na varování a diví se při nákupu vily od původního majitele (Menzel) proč prchá do Ameriky ,, - co nám ti Němci mohou udělat? Akorát řvou... '' .Jak ale Martin prokličkovává s obrovským štěstím a náhodou nástrahami osudu, spíše mi připomněl film Evropa díky záměně identity. Hodně o této době čtu a některé příbehy lidí židovské víry (nemám rád slovo Židé) jsou neskutečné. často o osudu jedince rozhodla zdánlivá maličkost... A o tom je i tento příběh Martina Friedmanna. ----- Měl jsem velký zážitek a tohle dílo doporučuji vidět! * * * * (03.05.2013)

Plytké,Plytké, Plytké, Plytké, Plytké, Plytké, Plytkééé, taký je môj dojem z filmu. Zbytočný priestor pre partizánov, zbytočný veľa v kláštore, takéto veci v amerických filmov vidíme v skratke a paradoxne práve preto fungujú silnejšie. Prečo americký? Lebo myslím tak chcel vyzerať, alebo sa podobať tento film resp. vizuálna koncepcia tohto filmu. Český režisér o slovensku. Zvláštne.."Viete, je úplne jedno či ten Friedmann existoval alebo nie, ide o príbeh o dobrú historku. Ak má v sebe posolstvo a ponaučenie, koho by zaujímalo že sa to naozaj stalo? Stalo sa to, pretože sme to pri jej rozprávaní cítili a prežíval s hlavnou postavou." A prežívali? Ja teda nie. Je to priemerný film ktorý mohol byť skvelí, možno s iným režisérom a scenáristom. Kamera sa dala, aj strih..Silná téma, ktorej sa nepodarilo dostať sa až do diváka, tesne pred ním sa zastavila. Teda aspoň predo mnou.. Škoda že si napr. neprečítali poučky amerických filmárov o budovaní deja, napätí a emócií..Tvorcom patrí obrovské uznanie za spracovanie, a to je tak všetkOo. (01.07.2011)

Ono v podstatě každému městu a jeho minoritě by se na památku mohl natočit nějaký ten pomník... Neměl jsem s filmem problém, nepáčí z diváka city, nehrne šílený dialogy ani zběsilé scenáristické zvraty, jenom mi prostě z hlediska své výpovědi přišel úplně zbytečný. Navíc bych stříhal, protože ti partyzáni (a šachy!) už byli spíš pro zlost. Poslední měsíc jdu tak trochu "po stopách Jiřího Chlumského" a jeho "Sedm dní" i "Venuše" se mi líbily víc.Trochu paradox, že ostudnou epizodu slovenských dějin dali natočit Čechovi :-) (23.09.2013)

Jiří Chlumský má až příliš velké oči. Místo, aby se držel hlavního hrdiny, tak těká po různých událostech, ale samotné prožívání titulní postavy je pro něj jenom doplňkem. Za stejný rozpočet by se dal zválet stejně intenzivní film jakým byl Pianista, jen to by někdo musel umět nahlédnout do lidské duše. Takhle se ve filmu jen zrcadlí nenaplněné ambice, a to i přes vydatnou snahu některých herců. (18.08.2009)