Zem - história jednej cesty

Působivá agitka za záchranu planety. Snímek světoznámého fotografa je jednou velkou epopejí se zaníceným komentářem o všem, co lidstvo stihlo za dobu své krátké existence napáchat. Dechberoucí záběry úchvatné přírody střídají záběry jiné, méně líbivé. Satelitní snímky ukazují, jak během krátké doby mizí pralesy, vysychají vodní toky a jezera, tají ledovce... Vše podbarvuje uklidňující a skoro až relaxačně působící hudba, která výsledný efekt ještě umocňuje. Jako filmové dílo skoro dokonalé. Jako poselství místy skoro až děsivé, ale s jiskrou naděje. Vydrží tahle jiskra hořet? Změní se v plamen a pak v oheň? (21.06.2009)

Silný dokument snoubící vizuální krásu naší planety s tichou ale ráznou ekologickou apelací na její obyvatele. Obdivuhodná přesvědčivost a sugestivní síla jde ruku v ruce s zajímavým obsahem a schopností maximálně upoutat. Rovné dvě hodiny tak navzdory dokumentárnímu žánru utečou, aniž bych stačil odvrátit oči od obrazovky. Jeho svědectví, zprostředkovaná pomocí kamery i zajímavých statistických údajů, by mělo být číslo jedna na televizních obrazovkách každé základní a klidně i střední škole. (03.09.2011)

"Home sweet home". A aj tak sa k nemu v toľkých prípadoch správame ako hovadá, ako chamtivci, ako háveď, ktorá je tejto planéte na príťaž. Do kedy budeme tolerovaní? Spolok "Greenpeace" to svojim vyčíňaním za obranu flóry/fauny často krát prekysličuje, ale nerobia náhodou to isté aj nadnárodné koncerny keď (napr.) neprimerane rozmnožujú ropné vrty? Začneme konečne naplno využívať solárne panely? Ušetríme aspoň jeden prales? Spamätáme sa? Verím v nádej, no nedôverujem tým, ktorý chudobným berú a bohatým dávajú, tým čo zapredávajú vlastnú česť agentom skazy, všetkým tým pre ktorých je peniaz viac než život. Kiež by takých zmrdov nebolo veľa, bodaj by miest s trendom ako Dubaj nebolo už treba. Obávam sa však, že tí čo velia na to majú iný názor, preto tento ekologicky-agitačný "sightseeing" vnímam ako nadmerne dobre spracovaný dokument (obsahovo vystužená stavba celého konceptu, profi "in/out zoom", premyslené previazanie foto/video) a na (občas nemiestne) vyzývavé preslovy pána Svěráka nenahliadam očami naivného jedinca. (31.05.2010)

Stydím se za to, že jsem jeden z těch parazitů, vlastně pardon, lidí, kteří dokázali za takovou krátkou dobu napáchat tolik škody. Nebudu se nijak ospravedlňovat, třeba v tom, že mám k přírodě více než kladný vztah - občas tím vyvádím ostatní z míry (vydržte s někým, kdo pořád zachraňuje nějaké mouchy, vosy, brouky a pavouky, když je ti druzí chtějí zlikvidovat), ale chovám se taky hnusně. Pochopitelně ne cíleně, ale teprve až s tímto filmem mi došlo, jak jsem občas nechutně pohodlná. Krásy přírody dovedu vnímat, skoro tím žiju, ale zajímat se o to, jestli náhodou netrpí, to mě napadlo jen občas. Vážně bych se měla stydět. Je opravdu příšerný, že lidé, kteří dlouhá léta takřka s přírodou splynuli a dokázali s ní žít v jakési symbióze, nevyčerpávat jí, neubližovat jí, teď kvůli jiným "civilizovaným" trpí hladem, nedostatkem vody, stejně jako trpí sama Země. Přeju si, aby se vzbouřila, aby nám dala všem pořádně na pr..l. Aby nás zbavila všech prostředků, kterým si hýčkáme svou pohodlnost a nechala nás tvrdě dopadnout na zadek. Tenhle dokument by měli vysílat každý den v týdnu několikrát, aby ostatním otevřel oči. Aby tady z toho ostatní nedělali "zdlouhavou zelenou agitku" a podobně. Copak je normální si jen brát a nic nedávat? Čekat teprve, až se bude dít něco strašlivého, a pak začít konat? Nebo to rovnou v začátku prostě vzdát? Nebo říct si, co bude za nějakých 50 let mi je jedno, protože JÁ už tady stejně nebudu? Doufám, že tohle prostě není normální pro všechny. (30.06.2010)

Říkám to pořád: ,,Nepijte tu sladkou vodu, je jí málo. Pijte raději hořkou třeba pivo,,. A koupat se, stačí jednou za rok v moři...budete vypadat krásně do hněda i v Zimě. Nic, jsem veselej cynik, je smutný vidět, jak si pod sebou řežeme tu větev. Země je živý organismus a nenechá si to líbit věčně. (08.01.2012)