Obsahy(1)
Daniela Kolářová a Milan Lasica v bystré komedii o tom, jak se manželé pokusí během hodiny a půl změnit stereotypy třicetiletého manželství. Inscenace Studia DVA... Dobré francouzské komedie v sobě mají vždy nejen duchaplnost a lehkost, ale taky neotřelý pohled na milostné vztahy. Taková je i komedie Géralda Sibleyrase, kterou napsal ve spolupráci s Jeanem Dellem. Starší manželský pár je pozván na společnou večeři ke svým přátelům. Jenže ženě se nechce nikam jít. Rozvíjí se dialog o manželství, během něhož se narodily tři děti, nejmladší z nich právě opustilo domov, narodilo se první vnouče a žena cítí prázdnotu nastávajícího období. Ve vtipném dialogu o tom, co znamenají desítky let dosavadního života a čím naplnit ten společný "zbytek", vás komedie pobaví bystrými postřehy i skvělými výkony obou protagonistů (Česká televize)
(viac)Recenzie (44)
Výborne som sa bavil bez potreby vyhľadávať nejaké maličkosti, ktoré sa nevydarili tak, ako bolo zámerom. Som mimoriadne vďačný divák, pretože som už tri mesiace nevidel v televízii nič poriadne. A že máme tých kanálov viac ako v Benátkach. Dúfam, že v blízkej dobe ma vlastníci kanálov opäť niečím prekvapia. ()
Nemůžu tento kousek snad ani jinak vystihnout, než prostě NÁDHERA!!! Obě postavy a konverzace Kolářová versus Lasica prostě doslova famózní (obdivuji herce i režii)....a to jsem viděla pouze doma ve vysílání a záznam TV........tož nevím, co by se mnou udělalo takové živé vystoupení v divadle Studio dva - asi bych nadšením a úžasem omdlela nebo zůstala přikovaná s těmi silnými pocity v sedadle ještě po odchodu šatnářky:-). ()
„Tak si ľahni na gauč a čakaj na smrť, ale až keď sa vrátime z večere!“ Skvěle zahrané (Lasica maximálně sympatický a vtipný, Kolářová zase přesná a správně nesnesitelná), obrovsky zábavné, v mnohém pravdivé a se spoustou hlášek, které by se daly tesat. A konfrontace češtiny a slovenštiny podle mě pozvedla dialogovou rovinu ještě o něco výš. 5*, s chutí si představení zase někdy zopakuju. „Takže to znamená, že sme si celý život navzájem věrní?“ – „Ak hovoríme pravdu, tak áno.“ – „Jako dva blbci.“ – „Ľutuješ to?“ – „Trošku.“ – „Ja tiež.“ ()
Znova som prišiel na chuť inscenáciám. Pán Lasica je extra umelec aj v momentoch, keď sa vôbec nehýbe a nič nehovorí. Danielu Kolářovú milujem už od doby Takej normálnej rodinky (1971). Dokopy tvoria excelentný pár, ktorý sa snaží objasniť si, kde sa práve nachádza a čo v takomto pokročilejšom veku ďalej. Dôjde i na to, že nevera a občasná facka sú zrejme príjemným spestrením manželskej rutiny :-). „Keď to formuluješ takto, znie to strašne .. ale je to tak!" Ich dialóg je plný naozaj trefných a vtipných konverzačných anekdot. „To znamená, že jsme si celej život věrní?" „Ak sme si hovorili pravdu, tak áno." Manžel nakoniec nádherne rieši situáciu, záver je ladným ukončením hereckého koncertu. Dám si to znova v divadle s frajerkou ;-) MOJE NAJ - V prom rade slovenčina a čeština na hromádke ... slasť. Môj naj výrok neprezradím, ale definuje úlohu muža a ženy v spoločnosti :-)))) Takže MOJE NAJ 2 - „Ty máš také šťastie, že si si ma vzala. Ja ti niekedy až závidím." ()
Kvalitná predloha, ktorá však na mňa neurobila najlepší dojem. Veľký problém vidím v rušivej dvojjazyčnosti textu (ja toto česko-slovenské "znásilňovanie do bratstva" naozaj nemusím, navyše dlhoroční manželia sa predsa takto nerozprávajú), ale čo je najväčším prekvapením, hra zadrháva najmä na výkonoch inak excelentných hercov Kolářovej a Lasicu. Kolářová je v úlohe celkom utopená a majster Lasica akoby nestihol zvládnuť text - jeho civilný, odriekávajúci prejav bez akejkoľvek intonácie pozbavuje pána Sansieu akejkoľvek presvedčivosti. Lasica dobre vie, že jemu na úspech publika postačuje byť na pódiu (jeho obsadenie je pre každého režiséra hrou na istotu), ale nemyslím si, že by sa na to chcel spoliehať. Žeby sa nestihol s naučeným textom dostatočne zžiť? Nuž, vyzerá to tak. Tak veru, tak. Rozpačité... ()
Reklama