Synku, synku, cos to proved

Prohlašuje, že se jmenuje Farouk, křičí něco o Bohu a háže po nás ovesnou kaši. Je to trochu matoucí. Kdo by to byl řekl. Lynch a Herzog jsou autoři, kteří se pohybují v takové té šedé zóně zdegenerované filmové řeči, v níž si běžný divák (a teď to sousloví nemyslím vůbec pejorativně, sám se v tomto případě do takto vymezené skupiny řadím) nemůže být jistý, co je myšleno vážně, co je myšleno v sebereflektivní nadsázce, co má býti symbolem pro něco jiného a co žádný smysl nemá. Existují tedy v zásadě asi dva fundamentální způsoby, jak si díla spadající do této zóny užít - buď na ně být dostatečně intelektuálně vyspělý, anebo "jen" přístupný tajemné hře s něčím, co nepřinese výsledek a poznání, nýbrž pouze ehm ... radost ze hry. A já si s těmito pány zahraju vždycky rád. 8/10 (08.10.2010)

Dlouhou dobu jsem se po shlédnutí filmu rozmýšlel, jestli mu dám tři nebo čtyři hvězdičky. A stejně si nejsem pořádně jistý, jestli to konečné hodnocení ještě neupravím. Werner Herzog točí ty svoje blázny a jeden takový blázen se objevil i v tomhle filmu. Tenhle film ale není nic obvyklého. Tím Vás Herzog přesvědčí už v titulcích, kde zaregistrujete, že se na filmu, nejenom producentsky, podílel i samotný Lynch. Ta jeho atmosféra v tomhle filmu prostě cítit byla. Každopádně s tou změtí současnosti a minulosti jsem se tak nějak byl schopný vyrovnat. Prostě jsem před plátnem měl šílence. A Herzog ze současnosti přecházel do minulosti, aby mi vlastně vysvětlil a tak trošku očistil to, co se na začátku filmu stalo. Čekal jsem ale, že to bude mít trošičku hlubší myšlenku. Nejenom proto, že Herzog točí dokumenty o různých zapomenutých kulturách po celém světě. Nakonec jsem se ale žádného výraznějšího vysvětlení nedočkal a právě proto si pořád nejsem jistý, co si o filmu myslet. I tak...natočeno skvěle. Napětí se střídalo s krásnými záběry Peru, ale ve výsledku? Tak trošku taková prázdná schránka bez myšlenky. (15.03.2014)

"Matkovrah či plameňák? S mečem v ruce zmaten, ňák."  Based on True CSFD Story aneb má pomsta manželce za geronty, které vybírala ona :-). Prý u divných a nudných plameňáků, navíc s hereckými esy hrajícími tužku, trpěla jako (dezorientované) zvíře. Ještě hodinu poté se držela za hlavu a jen sténala: "Bože, bože, bože..." To já se snažil si "orly v šatech" užívat. Zorientován jak buzola předsedy Klubu českých turistů, mašíroval jsem džunglí Bradovy hlavy, (ne)sjížděl peruánské řeky, krmil z ruky plameňáky coby rukojmí, chránil poctivost ovcí před řeckými přistěhovalci, čtyři roky v jedné prádelně smutně plakal, nadšeně tleskal myšlenkové hloubce pošahané divadelní hry, jakož i Bradovu (jako MEČ břitkému) prožívání role matkovraha... a těšil se na hebkost polštářů z obchodu v nemocnici námořnictva, kterými bude vypolstrovaná cela u doktora Chocholouška. Pouze Brada/Farúka jsem nepobral. Konvertovat od křesťanství, 2000 let starého náboženství k islámu, o 500 let mladšímu plagiátu, to jako vážně? Ten Brad se snad zbláznil... (11.04.2022)

Od leguánů k plameňákům snadno a rychle aneb oidipovský komplex v rozporu se sebou samým. Nesedne to zřejmě většině, tenhle mix Herzoga a Lynche mi ale osobně dělá až nebezpečně dobře. Udělala by se reklama, vydělalo by se spoustu prachů. Bylo by to skvělý. - Reklama na co? - Co já vím? Ale bude to skvělý. (16.03.2011)

Divočina a cílená provokace, která si z diváků místy nepokrytě střílí. Nejnovější Herzogův film sice dokáže pěkně lézt na nervy, mást a nezřídka zklamat, ale přesto zůstává zvláštním způsobem poutavý. Geniálně zahrané, bizarní postavy - Michael Shannon předvádí úžasnou jemnohru gest a mimiky, krásně zneklidňující je jeho labilní matka v několika nesnesitelně natahovaných scénách, ve kterých pocit trapnosti doslova téměř teče z obrazovky. Ano, to je kompliment! Herzog perlí, vydatně krmí své diváky drobnými detaily a "random" okamžiky. Úder blesku uprostřed Shanonova proslovu. Dlouhé jízdy přes kalifornské pseudomodernistické bungalovy s kaktusy a plameňáky. Vizuálně úchvatné outro a brilantní práce s kamerou ve scéně na eskalátorech. Střípky všedního života z několika koutů světa. Ruční kamera, která se cpe do obličeje statistům tak drze, že v jedné scéně (mexická venkovní hospůdka) dokonce jako by zapomněla na herce. Místy je těch podivností trochu moc, Herzog sklouzává do samoúčelného vrstvení prázdných symbolů, neudrží strukturu, postavy jen chrlí nesmysly a vnášejí nové a nové zmatky. Tady mi smrdí rukopis Lynche - Herzog ale na rozdíl od Pana Mystifikátora nikdy nesklouzává až do tak prázdné karikatury, je v tom určitá dřevitost, charakter. Můžete ten film milovat nebo nenávidět - zcela jistě o něm ale nelze říct, že by byl banální. Je to výzva. Troufnete si? (12.02.2011)