Lono

Opravdu hodně zvláštní a rozvláčný film. Od začátku je jasný, že se nikam pospíchat nebude. Pomalé tempo, dlouhé záběry na krajinu, detailní obrázky šneků, moře a podobných věcí naznačují, že tohle je umění. Fliegauf nastoluje velmi dobrou a zajímavou myšlenku. Na můj vkus ji ale dávkuje až moc sterilně a dlouze. Je škoda, že se víc nezabýval tím, co se stane, až klon vyroste a "matka" pocítí znovu to co předtím. Je to tam chvíli a nestačí se to pořádně rozehrát. Eva Green neni vůbec špatná herečka, ale film sama ještě neutáhne. Její obličejová mimika ještě není na úrovni úplné přesvědčivosti. Smith není špatnej, ale někdy trošku přehrává. Podařená je též kamera a opravdu hodně detailní zvuk, který mě ale místy už hodně iritoval (vypadalo to, jak když soused zabíjí hřebíky do stěny a vrtá). Je to fakt hodně silné téma, ale ne tak silný film, jak mohl být. K zamyšlení ale donutí. Čtvrtá hvězdička utekla jen o chloupeček, možná kdyby to bylo kratší. 65% (09.08.2011)

Chytrý a citlivý film, který diváka zkušeně navádí k přemýšlení nad věcmi, nad kterými možná za čas začneme vážně přemýšlet i mimo plátna kin. Méně je někdy více a všechny ty myšlenky a emoce ukryté pod povrchem a zdánlivě chladnými vizuály v závěru dopadnou se zdrcující tíhou i přes fakt, že postavy netrpí touhou (a velkým neduhem většiny filmů) verbalizovat svoje pocity. (21.04.2013)

Hodně rozpačité dojmy. Na jedné straně vizuálně robustní a meditativní styl Benedeka Flieghaufa podpořený nádhernou kamerou a výpravou v téměř bergmanovském bezčasí, na druhou stranu nutnost konstruovat hypotetickou situaci a jakýsi "über"freudiánský paradox, v němž se symbolické zdvojení matka-milenka stává biologickou realitou. Právě v té hypotetičnosti možná tkví zásadní problém - ačkoli režisér přiznává fascinaci genetickým determinismem, jediný, kdo by mohl tenhle film adekvátně posoudit, je psychoanalytik. Jde tu prostě víc o symbolické než "tvrdě vědecké" ztvárnění fantazie o matce, které není vázána neprostupným tabu. V Lůně je spousta výborně vystavěných situací, na druhou stranu v něm vidím velké napětí mezi Fliegaufovou metodou "chladného pozorovatele" a zúčastněného komentátora. Přišlo mi, že nikdo na place (pochopitelně) nevěděl, co si o příběhu a vztazích postav myslet - je to tak nesmírně složité a spekulativní, že se celý film uhnízdil na hodně nestabilním podloží mixu dramatu, romantického filmu a pohádky. Následkem toho se z něj vytratil ohromující dojem soustředěnosti, jaký jsem pociťoval při sledování Dealera a občas se do něj vkrádá dojem brilantně natočené bezpohlavnosti. (10.08.2011)

Jakože divné filmy mi většinou nevadí, ale tohle bylo ještě o řád někde jinde. Jednak teda film dobře pracuje s atmosférou a pocity, dialogů tam je méně, ale nároky, které si matka činí na syna, jsou skvěle vyjádřené. Na druhou stranu ten konec, ke kterému to celé spělo a který byl každému jasný, byl dost zvláštní. Myslím, že tenhle artový zážitek už si znovu nedopřeju. (06.01.2015)

Rozhodně jeden z těch hůře stravitelných filmů. Samotnou záhadou už je jen to, jak se člověk dostane k maďarskému artu s Evou Green v hlavní roli. Ta je, nečekaně, naprosto boží, doplněná Pánem času a částí castingu Hry o trůny. Futuristická myšlenka je rozhodně zajímavá a dalo by se nad ní debatovat dlouhé hodiny. Tady je jeden z přímých následků rozvedený do dvouhodinového filmu, zabíhající do všech možných příjemných i nepříjemných detailů. Nejednou vás při sledování zamrazí nebo vám je i celkem nepříjemně. Přemíra vší té artové hlušiny, které mi ne vždy připadala správně umístěná nebo dobře načasovaná (některé scény byly natahované až moc), možná místy nudí, ale stejně je to v celkovém hodnocení velice silný nadprůměr. Při střízlivější stopáži by to bylo i pro diváka, který podobné umělecké kousky zrovna nevyhledává. (15.02.2015)