Lono

Spočiatku som mal z Lona pocit, že takto by sa asi nemali točiť európske artové filmy. Potom som si myslel, že to bude akási špeciálna variácia na 50kové americké paranoidné scifíčka, lenže od toho Fliegauf nakoniec upustil a ukotvil príbeh v dráme. Lono som nakoniec prestal vnímať ako art, pretože si myslím, že ním nie je. Na to je dosť symbolicky jednoduchý (dinosaury asi pochopí každý), priamočiary, má občas ťažkopádne dialógy v angličtine, vopred vieme, čo nám chce režisér povedať, ale pre mňa bolo najdôležitejšie, že som nakoniec uveril postavám ich pocity a dilemy a tak zapôsobil na mňa aj logický záver, kde som sa obával naopak nejakej lacnej symboliky. Ďalšia vec, ktorou Benedek zabodoval je, že sa síce jedná o drámu, ale sci-fi prvok je natoľko dôležitý, že z neho úplne všetko vyplýva a úspešne načrtáva problémy, ktoré môže klonovanie ľudí v budúcnosti do spoločenského myslenia priniesť. Niekedy stačí, keď je film zaujímavý, nemusí byť priamo úchvatne inteligentný, alebo výborný, aby som mu dal vyššie hodnotenie, ako by si objektívne zaslúžil. Možno by nezaškodil vačší nadhľad a menšia sebestrednosť, totiž niekedy v priebehu natáčania si uvedomiť, že netočím ťažký art a prispôsobiť tomu viac tón rozprávania. (24.08.2013)

Kontroverzná myšlienka hodná zamyslenia a analýzy. Príbeh postavený na možnosti klonovania pomocou DNA v kontexte milostných citov, materských pudov a oidipovského kontextu? silná a ťažko uchopiteľná téma, zvlásť ak je okorenená sci-fi prvkami...Aj keď vizuálna stránka chladného prostredia anglického pobrežia je neskutočne krásna, samotný príbeh je ťažko stráviteľné sústo. Priznávam, že v istých momentoch mi nebolo jasné, či ide o symbolizmus alebo čo si mám o niektorých scénach myslieť. Vo všeobecnosti mám rada nejednoznačnosť a voľný priestor pre diváka, no tentokrát dobre mienená meditatívnosť a scény bez slov boli síce štýlové výrazové prostriedky, no mala som dojem, že nik z postáv nevie o čom... (28.05.2012)

Chytrý a citlivý film, který diváka zkušeně navádí k přemýšlení nad věcmi, nad kterými možná za čas začneme vážně přemýšlet i mimo plátna kin. Méně je někdy více a všechny ty myšlenky a emoce ukryté pod povrchem a zdánlivě chladnými vizuály v závěru dopadnou se zdrcující tíhou i přes fakt, že postavy netrpí touhou (a velkým neduhem většiny filmů) verbalizovat svoje pocity. (21.04.2013)

Eva Green je známa svojou tendenciou hrávať v tzv. artových filmoch či seriáloch, ale nie vždy sa jej táto voľba podarí. Hoci jej hranie je vhodné do podobného typu, toto bol krok vedľa. Film nemá čo priniesť, je zvrátený celou svojou pointou. Kvitujem len jediné, že napriek úsporným dialógom sa tu dej celkom posúva, nie je to taká nuda, ako tu niektorí naznačujú. Ale zmysel tohto filmu nemôžem uznať len preto, aby som sa hral na pseudointelektuála. (28.09.2017)

Eva Green, má pro mě jednu velmi pozitivní vlastnost. Za prvé je velmi pěkná a talentovaná herečka, ale hlavně čte pozorně scénáře filmů a vybírá si jen takové, které by mohly být nějak zajímavé. Nejsou to v žádném případě trháky, které vydělají stovky milionů dolarů, ale jsou to většinou snímky, které jsou zajímavé svým zpracováním, příběhem, nebo poselstvím. Ne jinak je to i v tomto příběhu, který se v nedaleké budoucnosti zabývá myšlenkou klonování lidí pomocí DNA. I s malým počtem herců, velmi dobře zahráno, ( Hannah jsem viděl naposledy snad ve Skinks) a hlavně nádherná kamera, která sama o sobě dokázala dokonale vykreslit krásné, chladné, anglické pobřeží a hlavně jeden zajímavý příběh, který bude možná za pár desítek let aktuální všude na světě. (13.07.2014)