Glee

Prvé pocity u mňa boli asi takéhoto druhu: "BOŽE to čo je za sračka!!!"... ale aj napriek tomu som ďalšie nudné nedeľné predpoludnie neodolala a prepla na JOJ. Samozrejme aby som mohla na to pekne nakydať. To som však netušila, že po tých pár dieloch sa mi to pekne začne dostávať pod kožu. Príjemný, miestami až moc naivný, miestami krute pravdivý, taktiež vtipom nabitý a hlavne pesničkami perfektne doladený americký seriálik ... aký tu už dlho nebol!! (22.03.2011)

1) *** (Všichni kolem to vychvalovali, takže jsem se na muzikálový seriál hodně těšil. Potom nastalo zklamání. Sice se to nebere vážně ... ještě to tak ... ale stejně, drží to nad vodou dvě věci. Tou první je samozřejmě hudba. Sice nemám rád žádnou modernu, kterou hrajou od rána do večera v rádiích, ale písničky se kupodivu dobře poslouchají a předělávky typu Rehab nebo Proud Mary jsou opravdu pěkné. Druhou věcí je Sue Sylvester. Co věta, to perla. Seriál není žádný zázrak, ale týden před státnicema mi alespoň na chvíli pomohl myslet na něco jiného. Uvidíme, co přinese druhá řada.) (24.06.2010)

Z interpretace písní a skvělé pojaté choreografie ušité interpretům (postavám seriálu) na míru a zapadající do příběhu jsem byl nadšen. Určeno pro milovníky především populární hudby a videoklipů. (Současné hudební seriály vzniklé v české kotlině vypadají proti Glee jako děsné paskvily) První a druhá série výborná, třetí stále dost dobrá a čtvrtá je už slabší natahovaný odvar. 80% (30.06.2013)

Nebudu chodit kolem horké kaše a řeknu to narovinu. Scénáristická stránka Glee stojí za hovno. Téměř každá epizoda obsahuje několik romanticky nesmyslných úletů mezi hlavními protagonisty, které ale postrádají jakoukoliv logičnost a na ústřední dějovou linku nemají absolutně žádný vliv. Po pár hodinách už může dokonce začít pořádně srát (hlavně, když kvůli tomu ztroskotá i vládce televizního vypravěčství, Joss Whedon). A to nemluvě o té hromadě klišé jak v telenovele. Seriál má ale dvě věci, díky nímž je stonásobně lepší jak uvřeštěný High School Musical: dobře zahrané postavy a chytlavou hudbu. Mezi ústředními charaktery jen těžko najdete nesympatickou osobu. Je to chytře namíchaný kotejl ruznorodých „cool & loser”, mající v sobě více energie jak reaktory Černobylu těsně před výbuchem. Nějak zásadní vývoj psychologie zde sice vyjma těhulky Quinn neexistuje, ale ono je to díky výše zmíněným aspektům úplně jedno. Zpívají skvěle, tančí fantasticky... co víc může člověk chtít? To mne přívádí k hudební a zároveň i nejpodstatnější stránce Glee. Zatím Efronovic banda patlala noty a nezapamatováníhodné texty dohromady bez sebemenší špetky úcty k divákovým uším, tak Murphyho tým si dává pečlivě záležet na výběru těch nejchytlavějších hitu reflektující momentálně emoční rozpoležení postav, ale podobně jako v Moulin Rouge, tak i zde jsou hranice poslouchatelnosti prodlouženy o míle, takže se může i stát, že dobrá polovina z nich zní lépe jak originál. Glee je zkrátka obrazem současné popkultury a žánrů, které jí vládnou. Zkrátka něčím, co metalista jako Hellboy nemůže pochopit. P.S. Druhá a třetí řada jsou sračky a proto srážím hodnocení. (28.06.2010)

Glee je pěvecký klub, utsider mezi ostatními školními aktivitami, ale Glee byl i outsider mezi ostatními seriály. O to více mě potěšilo, jak se postupem času vyprofiloval v jedno z největších překvapení sezóny. Není větší potěšení než vidět seriál z nejprovařenějšího prostředí, střední školy, který nejedná se svými postavami jako s imbecilními loutkami vedenými žánrovými klišé, který je nechá vyvíjet a pohrávat si s jednotlivými stereotypy( zamilovaní učitelé, skrytý gay, quarterback) vtipně a svižně během neustále se vyvíjejícího fikčního světa, kde jediné styčné body s tím naším je Madonna, Justin a spol. Fikčního světa, do kterého chceme patřit a vůbec nám nevadí, jestli je předvídatelný, protože je hlavně o prožitku, který nám v tom našem chybí. Let's kick it! (09.01.2010)