Iron Man 3

Iron Man v režii Shanea Blacka příznačně potemněl a zcoolovatěl, takže když mezi nespavostí a návaly úzkosti musí do nějaké té akce, oblek na něj sám naskakuje nebo Tony skočí do něj, nejlíp za letu a odněkud z výšky. Oboje je velmi efektní a užijem si toho víc než dost, stejně jako scén, kde se ukazuje, že SPOJLER dálkově ovládané obleky skrývají někoho jiného (nebo nikoho) než jsme si mysleli. A zajímavě se tu pohrálo i s Mandarinem a Pepper. Výsledek ale nijak extra zábavný není a záporák je tradičně nudný. Průměrný začátek Fáze 2. (13.05.2013)

Phase 2 je tu, a na scénu přišel třetí Iron Man, tentokrát pod dohledem úspěšného scénáristy Shanea Blacka. Rozdíl toho filmu od ostatních je znát více než dost, dokonce by se i dalo pochybovat o kontinuitě do dalších filmú. IM3 je mimořádně epický jak je v rámci podobných blockbusterů obvyklé, velice ale velice komediální, a krom toho docela záživný thriller. Dokážu si představit, že fanoušky film zklame, protože vykreslení určitého dějového zvratu mi přijde jako neúcta ke komiksové předloze, ale rozhodně doporučuju film shlédnout víckrát. Viděno 3x v kině...[01.05.2013_Půlnoční premiéra_Cinestar Černý most]...A jak že to mělo vlastně skončit? (02.05.2013)

Tak trochu jsem to čekal a stejně jsem za to rád. Hlavní hvězdou třetího dílu Iron Mana je nakonec právě Shane Black, který si s železňákem padnul do noty, jako nikdo před ním. Trailery lákaly k potemnělým stezkám, vyšlapaným Temným rytířem, ale výsledek je nakonec ten nejvíce osvěžující letní mix velkolepého blockbusterového dobrodružství. Přes dvě hodiny jsem obdivoval, jak Black dává osobní závody v tom, zda-li bude lepší scénárista, nebo režisér, aniž by přitom slevil z nároků na nejzábavnější postavu marvelovského světa a pere to do diváka se suverenitou, která je u člověka, který za kamerou stojí teprve podruhé, obdivuhodná. Iron Man přestal být piedestalem Downeyho ega a namísto toho je pevně sevřen v příběhu, který funguje ve všech oblastech, aniž by se některá z nich zásadněji vylučovala. Od parádních dialogů, perfektních postav, skvělé akce a emoční smršti. Třeba ta epizoda s malým klukem, kde se setkávají dva techničtí nadšenci, prostě divákovi připomene, že někteří z nás nikdy nevyrostou. A ta netradiční love story… když je to pak osobní, i tu akci prostě vnímáte krapet jinak, navíc poctivě, bez obleku. Mám chuť sypat superlativa jako málokdy předtím, ale tak aspoň jednu jedinou (ale pro mě možná docela zásadní) výtku si dovolím: co do ultimátnosti akce je přepadení Starkova domu přeci jen o chlup lepší, než závěr, takže akční orgasmus přijde krapet dřív. Jinak díky Shane, za všechno. A díky Marvele za to, že máš odvahu svěřovat svá dítka nekonvenčním tvůrcům. (Co na to Asgardský bůh v rukou Alana Taylora?) (03.05.2013)

Iron Man 3: Bezdomovec Tony. Pokud první díl (v rámci hranic Marvelovského vesmíru) vystihuje slovo "realistický" a druhý slovo "nudný", pak trojce nedokážu připojit jiný přívlastek než "zmatený". Logika nebo pečlivě vybudovaný děj jdou tentokrát stranou scénkám, které jsou samy o sobě docela zajímavé, ucelený příběh ale dohromady nedávají. Postavy se přemisťují z jedné lokace do druhé, tempo se neustále mění, příběhové trhliny jsou nepřehlédnutelné, i pokud vypnete mozek. To, co by si zasloužilo být vysvětleno nebo rozebráno, je většinou automaticky přeskočeno. Navíc Robert Downey Jr. dostal scénářem přiděleno tolik hlášek, že jeho Tony Stark místy začíná působit spíš jako karikatura sebe samého. Očekávání tedy v mém případě nebyla zdaleka naplněna, i tak mě ale Iron Man 3 bavil mnohem víc než jeho předchůdce. A pravda je taková, že za pár týdnů, až opadne to davové šílenství (v místním multikině momentálně běží 25 představení denně a téměř všechna jsou vyprodaná), na něj ráda zajdu znovu. Když kvůli ničemu jinému, tak kvůli těm několika příjemným překvapením (Blue od Eiffel 65 v úvodní scéně?) a kvůli oné perfektní scéně s lidmi padajícímí z Air Force One. Nedůležitá závěrečná poznámka: Nejvíc cool jsou na celém filmu závěrečné titulky. (26.04.2013)

Jakmile se blikající turbokonzerva ocitla komplexně v genitálních rukách pana Černého, přestala okamžitě být užvaněným, utahaným homixem jako v předchozích dvou případech a vyprsila svůj hrudní reaktor vstříc téměř dokonalému, zábavnému a vtipnému akčňáku s perfektními dialogy. Holt, kdo umí, ten umí a Mrvel v mých očích snad poprvé naplno zabodoval. Ne, že bych teda hned letěl do nějakého toho knihkupectví pro vybledlé, nehezké, poďobané týnejdžry se sýrově bílými holeněmi pro nejnovější limitovanou edici vypatlaných omalovánek, avšak jestli to takhle půjde dál, budu doma místo v tangách běhat po obýváku v žužu vypasovaném, červeno bílém oblečku s baterkou mezi kozama a dělat vžžžuuuuum. (16.05.2013)