Brendan a tajemství Kellsu

Velmi povedená, evropská pohádka s historickým podkladem. Bohužel i přes mírně složité, ale nádherné vizuální zpracování a krásnou tématickou hudbu nemůžu zvednout nad 4 hvězdy, protože příběh, točící se kolem knihy, která má sice historické prameny, ale divák o ní v podstatě nic neví, a ta nevědomost mi bránila vcítění se do příběhu hrdiny naplno. http://www.youtube.com/watch?v=anRAROIwHHo (15.09.2010)

Klatě, místy jsem sledoval s mrazením v zádech nevěda proč, krom toho jsem si na konci filmu uvědomil, že se po celou dobu přiblble usmívám. Tenhle film mě prostě dostal, od úchvatné animace přes příběh pro dokonale nepopsatelnou atmosféru - ať žije "alternativní" animace! Ať žije Pangur BaN A Ať žije odvaha tvůrců pustit se do něčeho takhle animačně neobvyklého, ona je totiž výtvarná stránka Tajemství Kellsu dokonale skvostná a plná skvostných detailů, které oběvuju stále nové a nové a to jsem to viděl už nejmíň desetkrát. Prodal bych ledvinu, kdyby to dopomohlo k tomu, aby tvůrci mohli stvořit další film. PS: dabing je snesitelný a dokonce i píseň Aisling (která je sama o sobě naprosto dokonalá postava, kterou platonicky miluju) tím nijak zvlášť netrpí. (15.07.2012)

Zpráva o smrti kardinála Vlka přišla ve chvíli, kdy jsme se synovcem Bořivojem hleděli na The Secret of Kells. Animovaný film Tomma Moora je jedním z nemnoha případů, kdy církevní dějiny inspirovaly moderní dílo, které je harmonické, poetické a přitažlivé i pro děti tohoto věku, které církevní dějiny vůbec nezajímají - jako Bořivoj. Film přitom nelíčí harmonickou dobu: zlatý věk mnišského Irska se chýlí k pádu. Vikingové vtrhávají plenit a pálit. Mužové z klášterů řeší, co počít. Opat Cellach věří, že svůj Kells ochrání před Vikingy převysokou hradbou. Mnich Aidan míní, že je lépe připravit se na útěk do lesů a do nejistoty budoucích časů - a vzít do mošny to nejcennější: iluminované rukopisy, světlo moudrosti a krásy. Tak vzniká a tak je zachráněn kodex, známý jako The Book of Kells. Historické situace se nikdy neopakují doslovně; a přece dilemata a volby našich předků předobrazují dilemata a volby naše. Miloslav Vlk se na počátku devadesátých let ocitl v pozici podobné i nepodobné pozici opata Cellacha. Nepodobné, protože zlatý věk se zdál začínat - církve se zbavily komunistické poroby a po svatoanežské revoluci mnozí doufali v rechristianizaci národa. A podobné, protože nadějné vyhlídky se ukázaly iluzemi. Na jedné straně se vrátily anticírkevní předsudky, na druhé se projevilo vnitřní rozštěpení církevního prostředí. Vlastně rozštípání na mnoho frakcí, od mladých a praštěných reformistických radikálů (k nimž jsem sám patříval) až po zavilé a všehoschopné ultrakonzervativní katolikály, kteří mimo jiné ovládli pražskou Katolickou teologickou fakultu. Miloslav Vlk, od roku 1991 pražský arcibiskup, měl stát nad tím vším a vše to držet pohromadě. Nebyl jako opat Cellach v tom, že nechtěl budovat převysokou hradbu. Byl jako opat Cellach v tom, že tu tíhu nesl nesnadno, tápal v nepředvídaných situacích a zápasil se střídavým úspěchem. Ve filmu se opat Cellach tělesně víc a víc ohýbá pod tou tíží. Kardinál Vlk naopak jako by se narovnal v okamžiku, kdy z něj tíže spadla - kdy odešel "do penze". Tehdy začal mluvit jednoznačně, otevřeně a kriticky. Též kriticky na adresu dnešních nenávistných vln, které se falešně odvolávají na "křesťanské hodnoty" a volají po převysokých hradbách. Hlas emeritního kardinála zněl jako hlas rozumu, střízlivosti a milosrdenství - jako hlas skutečné duchovní autority. Když jeho hlas dozněl, nebudiž zapomenuto, v čem se podobal i mnichu Aidanovi: v lásce k iluminovaným rukopisům. Šedesátá léta totiž zčásti strávil bádáním nad Jenským kodexem. Zdánlivě je to paradox: katolík, budoucí kněz a biskup, psal o knize husitské. Ale Jenský kodex je také knihou o tom, co počít v ještě jiné době rozštěpení a rozštípání. Mimochodem, což zkusit příběhem a animací rozhýbat Jenský kodex? Byla by to i svérázná pocta Miloslavu Vlkovi. Napsal Martin C. Putna ve svém fejetonu v LN 21.3.2017 - nadpis zněl Kardinálův kodex (16.03.2012)

Netradiční animace, ve které jsem měl místy problém se orientovat v prostoru v sobě ukrývá nádherně poetický fantasy příběh, okrajově se opírající o skutečné události středověkého Irska. Je to právě animace, která mi zůstala dlouho po zhlédnutí v žaludku. Když si na ni člověk po chvíli zvykne, otevře se mu nádherný svět plný drobných detailů a překvapení. Druhou věcí, kvůli které jsem snímek nemohl dostat z hlavy je postava Aisling, díky které je Secret of Kells tím, čím je. Scéna s Aisling, kocourem a zpěvem je vrcholem celého filmu. Nevím proč, ale během oné scény jsem měl příjemné mrazení v zádech a Bůh ví proč jsem měl i na krajíčku. Ve výsledku jsem byl překvapen, kolik mi toho dal film, o kterém se tak málo mluví. S Oskary to je těžké, na výhru určitě měl, ale na jeho netradiční animaci není americké publikum zvyklé. Jen tak na něj určitě nezapomenu. (03.10.2010)

Copak nám to přistálo na flešce? Animace, která by mě okouzlila v dobách, kdy jsem z plínek přecházela na nočníček, český dabing oscilující mezi průměrným a otřesným (klasická bolest - dětské hlasy v podání dospělých žen) a příběh, u kterého si nejsem docela jistá, co má vlastně symbolizovat... důležitost omalovánek pro lidstvo? Zavítáme do jakéhosi multikulturního kláštera, kde jsou kromě bílých bratrů také malí žlutí bratři a velcí černí bratři. Vrchní kápo opat se chystá na barbarskou invazi ze severu a nutí všechny bratry pracovat na Velké Kellské zdi. Do toho přichází opěvovaný iluminátor bratr Aidan s vzácnou knihou a tím se život opatova synovce Brendana stává zajímavější. Zajímavější se stalo sledování animáče také pro mě - podařilo se mi najít pochopení pro infantilní vizuální stránku i zaujetí pro děj. Milé - to je první slovo, co mě v souvislosti s "Tajemstvím Kellsu" napadá, prostě takový milý, vizuálně svérázný animáč. 79% (01.11.2011)