Brendan a tajemství Kellsu

Atmosférická animovaná magie jejíž jedinou bolístkou je trochu zvláštně uspěchané nefilmově překotné tempo vyprávění v poslední třetině, kde už jsem dění skoro nestíhal. Irský duch z toho vyloženě sálá, ať už postavami nebo krásnou hudbou (zazní i gaelština), ručně malovaná animace zase ohromí fixací na různé pravidelné obrazce a ornamenty, ale přiznám se, že tenhle nejasný mystický příběh jsem dokázal pochopit a docenit jeho symboliku až po dogooglení kontextu. (29.08.2022)

Sice nejsem očarován, ale určitě jsem příjemně překvapen. Se stylem animace jsem neměl vůbec problém a přišla mi velmi barevná a svým způsobem i velmi hezká. Oblíbil jsem si i hlavní charaktery, obzvlášť Aisling byla kouzelná. Bohužel příběh mě tak úplně nedostal a i když byl zajímavý, já žádné mražení v zádech ani jiné hlubší zasažení nepociťoval. Přesto i díky velmi povedené hudbě jsem si tuto podívanou poměrně pěkně užil a tak celkový dojem shrnu do slova hezké a vyjádřím svůj dojem jako 7/10. (10.03.2015)

Tomm Moore robí vskutku fascinujúce filmy. Tak ako ma dostalo na kolená jeho "Song Of The Sea" tak teraz po zhliadnutí jeho predošlého filmu "Secret Of Kells" musím povedať, že ide o skutočne nádherný film. Animácie patria medzi jedny z najlepších čo som videl. Hudba je rovnako fascinujúca a scénky, kde film predstavuje film vizuálne s hudbou patria medzi najlepšie. Len príbeh je trošku komplikovaný a miestami je ťažšie ho sledovať. Ale na druhú stranu to vedia všetko postavy vrátiť otočiť, lebo sú sympatické a dokážeme ich chápať. Pre mňa skutočne vynikajúci film. (13.07.2015)

Zajímavá práce s animací, kde se střetávají pravoúhlé tvary lidské civilizace s biologicky zakroucenými tvary přírody paradoxně připomínající iluminace středověkých knih. Na druhou stranu mě trochu iritovala levná jednoduchost animace, která mi pořád připomínala seriály na Cartoon Network od Gendyho Tartakovského. Jednoduše ji osobně nemám moc rád, hranaté linie, omalovánkové pozadí. Mimo to se bohužel člověk cítí poněkud rozčarován, když zjistí, že hlavním hrdinou je kniha, a tak film vyznívá dost neuzavřeně, bez nějakého finiše či pointy. Postavy pouze plní nějaký přesně daný mytologický účel, ale jejich motivace nemusí být zřejmá. (27.02.2010)

Konečně jsem si po Písni moře a Vlkochodcích našla příležitost shlédnout i tenhle starší počin. Ilustrace jsou už tady magické a atmosféra silná, ale citelně mi chybí podrobněji vyprávěný příběh. Ten se tu ztrácí v mlze, v pohybu dějin, zachycený jen povšechně, zhruba, obecně a jen útržkovitě - jako by na jednotlivých osudech, konkrétních postavách a jejich životech vlastně nezáleželo. *** Je to možná legitimní optika a dlouho jsem zpytovala, proč a jestli mi to nutně musí překážet, no ale - překáželo. Přišlo mi to takhle příliš jednoplánové a nedotažené, postavy opouštěné uprostřed vyprávění, příběh načrtnutý letem světem, na rozdíl od umně propracovaných ilustrací, jen aby posloužil metafoře s osvícenstvím, a vadilo mi, že se nedozvíme víc o osudu Aisling, o smyslu jejího proměňování nebo jejího setkání s Brendanem (co v tom bylo pro ni? co se s ní dělo dál?), o povaze a významu toho temného místa, které jí nahánělo strach a připravilo o rodinu (proč?), o tom, co se dál dělo s opatstvím a lidmi v něm, kteří přežili, vadilo mi, že vlastně nic nezapadne dohromady, jen kamsi nahlédneme zprostředka dění a zase se vzdálíme a vůbec nic není dopovězeno. Ostatně i představa mladého mnicha, který časem zestárne vedle starého, aniž by prožil lásku, měl rodinu nebo aspoň byl živou součástí nějakého širšího společenství (je tam jen jedna scéna, kde čte lidem, ale žádná, kde by skrze ně sám pociťoval a prožíval naplňující život), je podivně jalová... *** Ve Vlkochodcích mě naopak uhranulo, jak v příběhu všechno dosedne na své místo ve struktuře celku stejně, jako jednotlivé ilustrace v každé chvíli spoluvytváří větší mozaiku života, mandalu, v níž všechno, prožitá bolest, radost, strach či nabývaná zkušenost a rozšiřující perspektiva, zapadá v harmonický, stále se proměňující a v něčem završující celek. *** (V Libějovicích, 13. 4. 2024) *~ (15.04.2024)