Série(4) / Epizódy(18)
Obsahy(1)
Detektiv Chandler dostává svůj první případ vraždy. Roku 2008, přesně sto let po sérii vražd, které spáchal Jack Rozparovač, je v londýnském okrsku Whitechapel nalezena mrtvá žena. Způsob vraždy přesně odpovídá sto let starým zločinům - přesto nikdo nechce věřit tomu, že vrah kopíruje zločiny Jacka Rozparovače. Zanedlouho je ale nalezena další oběť. (mahler)
(viac)Videá (1)
Recenzie (80)
Oceňujem prvú sériu, ktorá bola, čo sa týka skutočných obetí Rippera, veľmi presná. Pre mňa osobne bola najlepšia postava, postava Ripperológa. Bohužiaľ, že by som sympatizovala s ostatnými hercami sa nedá povedať. Nejde ani tak o ich správanie ( i keď sčasti aj áno) ale o to, že jeden vyzerá ako potrat potkana, ďalší ako nezletilý gay atď. Na druhú stranu vyzdvihnem to, že seriál je vierohodnejší ako napr. kriminálky typu Miami, Las Vegas atď.. Mrzí ma, že obete moc neukázali, niekedy som mala pocit, že ďalšia obeť bude mať cenzúru. Zatiaľ lepšie 3* Uvidíme čo druhá séria. No takže za sebou mám i druhú sériu a hodnotenie nemením. Bratia Johnny a Jimmy Krayovci naozaj sympaticky - nesympaticky párik bratov. Inak nič extra, gangsterské prípady ma neberú. No a teraz tretia séria. Prvé dve epizódy za mnou a myslím, že tento prípad ma zaujal viac ako ten v druhej sérii. Ale uvidíme či ďalšie dva prípady nebudú prepadák...... Tak a ďalšie dva prípady za mnou a musím sa pousmiať nad istou situáciou. Totižto myslela som si, že epizódy s Jackom Ripperom budú pre mňa tie najsamlepšie. Nakoniec sú pre mňa tie najsamlepšie práve tie z tretej série, ktoré som predbežne zatracovala. Uvidíme ešte čo poodhalí posledný prípad, ktorý vyzeral, už v dokrútke zaujímavo. Uvidíme, a ak aj posledný prípad bude špica (totáálna - pre neznalých NEMO) tak budem uvažovať o vyššom hodnotení. Mimochom som stále toho názoru, že Ed Buchan - riperrológ, je pre mňa najobľúbenejšia postava. A veľmi ma potešil odfajč od Chandlera tej blondínke. No máme tu koniec celého seriálu a ja zvyšujem hodnotenie o jednu *. Tretia séria naozaj najlepšia. Veľmi nečakané zavŕšenie celej série. Chandler má proste na ženy smolu. ()
No dobře, postavy jsou možná trošku klišé, ale seriál jako takový má tak dokonale mrazivou atmosféru (palec nahoru za hudbu, kameru a střihy), že nejde hodnotit jinak. Chemie mezi Rupertem Penry-Jonesem a Philipem Davisem je geniální (povedených "otcovských" chemií je oproti těm "bratrským" poskromnu), scénář je inteligentní a hravý (troufám si říct, že identitu vrahů odhalí před finálním rozuzlením málokdo), nechybí naturalistické, hororové ani emoce vyvolávající scény a o to více mě ničí, že seriál nebyl obnoven pro pátou sezónu. "Whitechapel" se tak zařadí mezi další skvělé - na svou kvalitu brzy ukončené - seriály, po kterých zůstane pořádně, ale pořádně hořká pachuť... 1. série: 95%. Téma, které už pomalu znáte nazpaměť, zpracované tak, že se budete bát (no dobře, "bát" možná ne, ale mrazit vás bude určitě). Noční Londýn, tajemný vrah napodobující (?) Jacka Rozparovače, profesionálně-osobní konflikt diametrálně odlišných vyšetřovatelů, zkrátka neopakovatelný seriálový zážitek.:-) 2. série: 70%. Denní světlo "Whitechapelu" příliš nesluší a ubírá mu na atmosféře víc, než by se na první pohled mohlo zdát. Oproti Jacku Rozparovači, jenž je jakousi superstar kriminálního světa, působí párek gangsterů ze šedesátých let, o jejichž existenci navíc nemá většina světa ani ponětí, jako hodně slabý odvar. Ač tuto tématiku nemusím (což se možná maličko odrazilo i na mém výsledném hodnocení), samotní Krayové jsou naprosto famózní (nejlepší probační z "Misfits" a hned 2x :-)) a rozklad týmu, na kterém se podílejí, představuje nejzajímavější scény druhé série. 3. série: 90%. Mrazivý návrat ve stylu první série, který je ještě o stupeň hororovější. Ne, nedělám si legraci, některé scény by hravě strčily do kapsy většinu hororů natočených po roce 2000.;-) 4. série: 85%. O chlup slabší než předchozí série (hororová atmosféra je maličko slabší + druhý příběh nezaujal tak, jak by mohl), po psycho stránce je však 4. série nepřekonatelná a totéž platí i o (ne)happy-endu. Whitechapel je prokletý a DI Chandler s ním. ()
Ponurý a nepřikrášlený Londýn je velkým plusem tohoto seriálu. Zvlášť první série má výbornou atmosféru, přesto ta třetí se mi líbila víc. DI Chandler se svým obsesivně kompulzivním chováním je sice zajímavý, ale chybí mu určité charisma, které by člověka donutilo si toho chlápka na první pohled zamilovat, Ze začátku je prostě nijaký, postupem času mu ale příjdete na chuť. Zato Philip Davis jako DS Miles je už od počátku ta správná postava na správném místě. A mám pocit, že teprve ve třetí sérii to těm dvěma sedne nejvíc. Zato nadšený detektiv amatér se zálibou v historii mi svým teatrálním přístupem vyloženě leze na nervy. On celý ten nápad s kopírováním vražd anebo jen hledáním nápověd ve starých případech je šikovně vymyšlený, občas to ale tvůrci trochu přehánějí. Hned několikrát jsem měla pocit, že z naprosto obecných informací vyvozují příliš konkrétní závěry (a nějakým zázrakem jim to vychází) a detaily jsou až nepochopitelně shodné. Každopádně, pokud se rozhodnete dát Whitechapel šanci, nebude to špatná volba. ()
Jednak musím poděkovat kolegovi, který mi tento seriál doporučil. Zajímavé je, že on sám hodnotil jenom třemi hvězdičkami. Považuji totiž seriál za to nejlepší z britské detektivní tvorby, co jsem za poslední dobu viděla (a britskou detektivní tvorbu celkově za to nejlepší možné k vidění), takže za to nejlepší z detektivek vůbec (samozřejmě po Sherlockovi, ať až už novém s Benedictem Cumberbatchem, i starším s Jeremy Brettem a některých dílech Poirota)… Líbily se mi všechny série, asi nejslabší byla ta druhá o návratu bratrské gangsterské dvojice, kde to na mě bylo příliš americké (gangsterky spojuji spíše se 20. a 30. lety v Americe než s Londýnem dnešní nebo poválečné doby, i když se i tady jednalo o skutečnou událost), ale zase právě v tomto jsme mohli sledovat, jak zastrašování nebo nedůvěra mezi jednotlivými členy týmu mohou kolektiv rozhodit a narušovat práci. Jako člověka zabývajícího se historií, mě velmi potěšily odkazy na slavné vraždy či procesy z historie (ať už kopírování Jacka Rozparovače, kde jsme se dozvěděli i jméno původního pachatele,přesněji řečeno toho koho za pachatele považoval napodobitel i vyšetřovatel, či ve třetí sérii hledání historických paralel s právě probíhajícími případy, včetně odkazů na čarodějnické procesy z prvních dvou dílů série čtvrté) a potvrzují tím známý citát George Santayany: „Kdo nezná historii je odsouzen ji opakovat“, snaží se ji znát a zlému předejít. Detektiv inspektor je sice takový sterilní jako prostředí na operačním sále (nikdy jsem tam nebyla) nebo v tzv. čisté výrobě, ale na rozdíl od té blonďaté dvojnice Miny z epizod 3.3 a 3.4 mu nechybí srdce a schopnost skutečně správného úsudku (ano, i přestože SPOILER žádného z vrahů nedostal živého, zase měl jistotu, že už odnikud nemohou utéci a škodit KONEC SPOILERU). Na rozdíl od kolegy doporučitele mně nevadil vztah otec-syn, kde otec nebyl skutečný ale pouze otcův přítel, něčím mi to připomnělo vztah kapitán(admirál) Pellew-Horatio ze série Hornblower. V dalších sériích chyběl, ale už nebyl potřeba, částečně byl nahrazen vztahem se seržantem a částečně došlo na slova: „Dokud jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, usuzoval jsem jako dítě; když jsem se stal mužem, překonal jsem to, co je dětinské.“(1 Kor 11) Což není divu, při řešení takových případů musí dospět každý (nebo se zblbnout)… Mimochodem výše uvedený citát v mém oblíbeném Hornblowerovi také použili. A paralelu lze najít i se sérii Sherlock, jen vzhledem k charakteru detektiva (detektivů) se tolik nevyužívá moderních metod (ještě ani jednou nebyli na fb, mimochodem v Sherlockovi také ne) a mají sice samozřejmě k dispozici mobily (dokonce je jednou vražednou zbraní), internet, e-mail, ale také mají archiv s různými případy, které buduje trochu podivínský ale sympatický Buchan, původně rozparovačolog… (strašný slovo, asi v angličtině zní lépe - ripperolog). Škoda jen, že seriál nepokračoval další sérií, jenže sledovanost je holt sledovanost a tu tenhle komorní seriál, který není určen širokým masám, mít nikdy nebude, bude to (pro ty zástupy) složité a málo krvavé a málo akční… Na druhou stranu možná je dobře, protože obvykle i sebelepší seriál po mnoha řadách ztrácí na kvalitě (viz např. Vraždy v Midsomeru a série od změny DCI Barnabyho Toma v Johna po výměnu DS Jonese v DS Nelsona, pak se úroveň opět mírně zvedla), přesto mě ukončení této série dost mrzí. () (menej) (viac)
Galéria (26)
Fotka © Independent Television (ITV)
Zaujímavosti (3)
- Většinou se točilo na místech, kde Jack Rozparovač vraždil a většinou se točilo v noci. (Kulmon)
- Mnoho jmen postav je založeno na skutečných podezřelých a obětech v případu Jacka Rozparovače. (Kulmon)
- V seriálovém obsazení figuroval i britský herec Dave Atkins nám známý díky filmu Nemocnice Britannia (1982). Ten naneštěstí zemřel krátce před první klapkou ve věku 67 let na selhání srdce. (Conspi)
1. série - 55% - Britská odměřenost, výborná hodnocení a v první řadě tematická podobnost až sesterskost s mojí milovanou Ripper Street mi velely zavzpomínat na smutná výročí. Jenže tenhle přestup do současnosti se nevydařil, protože v něm onu anglickou suchost ani eleganci nevidím. Průměrně a televizně vypadající případ nezachraňují ani hlavní hrdinové (kteří jsou popravdě většinu času nesympatičtí až běda), ani zvraty, ke kterým by přitom nervy drásající případ vybízel. Napětí se šponuje až v poslední chvíli a na konci zbyde jen pachuť nad množstvím promarněného potenciálu. 2. série - 60% - Chápu tvůrčí snahu zopakovat formuli, která na diváky fungovala, ale tohle je stejné až moc. Opět stíny minulosti, opět příhodné znalosti vševědoucího pomocníka a opět obyčejně podaná historka, která by přitom mohla fungovat tak dobře. Seriál navíc v době nepřeberného množství nejen severských detektivek rychle stárne, protože podobnou sbírku klišé (OCD i alkoholismus najednou?) nebylo možné brát vážně snad ani tehdy. Jazýčkem vah, který pouhou kopii paradoxně posouvá nad první případ, je Ray v podání jako vždy nepříjemného a zmuchlaného Phila Davise. Jeho linka největšího protivy, který může nejvíce ztratit, je alespoň odleskem toho, co si od mysteriózního seriálu ze země Jejího Veličenstva očekávám. 3. série - The Murder in Darkness - 40% - Zrychlující jízda z kopce. Rutinní případ, nevěrohodné roubování na minulost, zbytečné epileptické prostřihy s úkolem navodit pocit strachu a v protikladu k tomu i absence napětí. Nebýt příjemných chvil, kdy si dva hlavní hrdinové vylévají srdce a dají tak vyniknout slušné vzájemné chemii, šel by tento výjezd už do úplné tmy. The Hunger for Mercy - 40% - Čím dál směšnější pokusy polidštit hlavní postavy mají za následek příchody a melodramatické odchody zdánlivě důležitých charakterů v řádu vteřin. Je velká škoda, že seriál vykrádá sám sebe a při už nyní ohraném vzorci porovnávání historie se současností jen kroutím očima. The Sins of Betrayal - 75% - I přes přehnanou dramatičnost až melodramatičnost ten jednoznačně nejlepší případ celého seriálu. Slušná porce napětí místo obvyklého laciného bafání, prokreslené vedlejší postavy, psychologicky hutný podklad pro všechny tři hlavní protagonisty a hádání, která ze dvou očividných (ale rovnocenných) point bude ta správná. 4. série - The Real Enemy - 50% - Návrat k rutinnímu vyšetřování, neobjasněným otazníkům a přepáleným pokusům o nadpřirozený nádech, kdy jen odpočítávám laciné lekačky vedoucí k nevyhnutelnému odhalení průzračné reality. Tohle duchařské oťukávání má připomínat klasiky Sherlocka Holmese, ale podobnější je mu i Scooby-Doo. Škoda, Rupert Penry-Jones je v hlavní roli čím dál pevnější. The Force of Injustice - 50% - Snaha o vztahové dějové zpestření vedlejších vyšetřovatelů se míjí účinkem, protože byli do děje dosud zapojení jen aby se neřeklo. Proto se teď nedokážu rozohnit pro nic, co se v jejich životech nyní děje. Tísnivá a nepříjemná vyšetřovací linie si podtrhne nohy ve chvíli, kdy přijde s největším klišé. Pokus o dlouhodobou linku, kdy Ed ve sklepě jen listuje plesnivými knihami v plesnivých skříních a diví se, že se plíseň šíří dál, je k smíchu a za ten metaforický nádech zla v samotných útrobách policie je mi i trochu stydno. To This End - 50% - Nikdy bych nečekal, že seriál o pouhých osmnácti epizodách budu sledovat téměř dva roky, ale stalo se. V samém závěru už jsem nečekal žádné zázraky, tvůrci se ale vytasili s jedním finálním zvratem, který spoustě diváků přišel překvapivý, mrazivý, ale mně jen dokázal, že scénář delší dobu nevěděl kudy kam. Překročit hranici mezi tajemnem a opravdovým mysteriózním zážitkem byla chyba a pointy jsou tentokrát bohužel k smíchu (viz jméno tajemné stařeny). A upřímně, nehledám u britské krimi extra realistickou podívanou, ale nechápu, že většina zúčastněných ještě vůbec u policie pracuje. Těch neprofesionalit, prohřešků nebo rovnou nezpůsobilostí k práci bylo na jeden soubor až příliš. Loučím se milerád, ze seriálu, který měl být novodobou klasikou, zůstala jen hromada nenaplněného potenciálu. () (menej) (viac)