Whitechapel

první dvě série jsou pro mě za solidní 4*, skvěle napsané, výborně zahrané s pomocí zajímavého scénáře, leč... Možná trochu rozvláčnější. Velká změna přišla s třetí sérií, to, že tvůrci místo jednoho děje na celou třídílnou sérii, dali jeden děj na dva díly při šesti v sérii (klatě, zní to zamotaně) a to podle mě zdvihlo kvalitu ještě o stupínek výš, samotnej závěrečnej případ byl prostě dechberoucí. Stejně tak jsem rád, že byl omezen prvek opakování a nápodoby a jeho transformace v "pouhé" braní historických příkladů. _)) viděny tři série ((_ (24.12.2012)

1.série Stíny minulosti v přítomnosti aneb Jack the ripper je zpět. Pořád nechápu, proč někdo nenatočí seriál přímo z doby, kdy řádil skutečný Jack (Ripper street k tomu mělo nakročeno), ale přejděme k seriálu; Nejlepší je na něm především ta ponurá atmosféra, temný Londýn, kdy se diváku až zdá, že to nemůže být to samé turisty milované město. Líbil se mi nápad s ripperologem nebo detektiv outsider, naopak policisté zabedněnci by se mi spíš hodili do nějakého českého seriálu (no potěš koště, jestli skutečně někde takoví strážníci pracují). (11.01.2014)

1.série - Jack Rozparovač - Výborná atmosféra a napínavý děj, chvílema mi naskakovala husí kůže, jindy jsem se zase bavil nad hláškama a vtípkama mezi kolegy. Rozhodně potěšil Steve Pemberton, kterého si pamatuji z Psychoville, kde hraje také fanouška seriových vrahů. Hodnocení 90% ___2.série - Krayovi - Schéma hodně podobné první sérii, trošku víc se děj zaměřuje na samotnou jednotku. Ubyl humor a seriál trochu zdrsněl, pořád dost povedený, ale na první řadu to nemá. 75% ___ 3.série - rozdělěna na 3 případy po dvou dílech. Nejvíc se mi líbíl 3. případ měl povedenou atmosféru a nejzajímavější příběh. Hodnocení 80% (02.02.2012)

No dobře, postavy jsou možná trošku klišé, ale seriál jako takový má tak dokonale mrazivou atmosféru (palec nahoru za hudbu, kameru a střihy), že nejde hodnotit jinak. Chemie mezi Rupertem Penry-Jonesem a Philipem Davisem je geniální (povedených "otcovských" chemií je oproti těm "bratrským" poskromnu), scénář je inteligentní a hravý (troufám si říct, že identitu vrahů odhalí před finálním rozuzlením málokdo), nechybí naturalistické, hororové ani emoce vyvolávající scény a o to více mě ničí, že seriál nebyl obnoven pro pátou sezónu. "Whitechapel" se tak zařadí mezi další skvělé - na svou kvalitu brzy ukončené - seriály, po kterých zůstane pořádně, ale pořádně hořká pachuť... 1. série: 95%. Téma, které už pomalu znáte nazpaměť, zpracované tak, že se budete bát (no dobře, "bát" možná ne, ale mrazit vás bude určitě). Noční Londýn, tajemný vrah napodobující (?) Jacka Rozparovače, profesionálně-osobní konflikt diametrálně odlišných vyšetřovatelů, zkrátka neopakovatelný seriálový zážitek.:-) 2. série: 70%. Denní světlo "Whitechapelu" příliš nesluší a ubírá mu na atmosféře víc, než by se na první pohled mohlo zdát. Oproti Jacku Rozparovači, jenž je jakousi superstar kriminálního světa, působí párek gangsterů ze šedesátých let, o jejichž existenci navíc nemá většina světa ani ponětí, jako hodně slabý odvar. Ač tuto tématiku nemusím (což se možná maličko odrazilo i na mém výsledném hodnocení), samotní Krayové jsou naprosto famózní (nejlepší probační z "Misfits" a hned 2x :-)) a rozklad týmu, na kterém se podílejí, představuje nejzajímavější scény druhé série. 3. série: 90%. Mrazivý návrat ve stylu první série, který je ještě o stupeň hororovější. Ne, nedělám si legraci, některé scény by hravě strčily do kapsy většinu hororů natočených po roce 2000.;-) 4. série: 85%. O chlup slabší než předchozí série (hororová atmosféra je maličko slabší + druhý příběh nezaujal tak, jak by mohl), po psycho stránce je však 4. série nepřekonatelná a totéž platí i o (ne)happy-endu. Whitechapel je prokletý a DI Chandler s ním. (26.03.2013)

Původně jsem si díval na první řadu jen kvůli jinému pohledu na Jacka Rozparovače. Nicméně atmosféra pro dnešní dobu tak neobvyklé detektivky mne zcela pohltila, a díky ní byla více než koukatelná i řada druhá. V aktuální třetí řadě pak nadšení graduje - tahle detektivka nestojí na vymakaných technikalitách, ne zcela na postavách, a dokonce ani ne příběhu, ale čistě na nepříjemně mrazivých pocitech, které v divácích styl vyprávění vzbuzuje. Brutalita zločinů kontrastuje s jistou naivní neschopností detektivů, kteří se k nějakému výsledku nakonec dopracují spíše důkazům navzdory, nejsou tu žádní nadlidsky inteligentní supermani. Fandové Psychoville rovněž ocení roli Steva Pembertona, a množství referencí na reálné sériové vrahy. (15.04.2012)