Operace Spodnička

Při obchodních praktikách poručíka Holdena si připadáte jako v M.A.S.H., když Radar nebo Klinger vyjednávali se Sparkym. Je nutné souhlasit, že do dvou hodin by se dalo vměstnat mnohem víc vtipů. Vyloženě k popukání komedie to zrovna není, ale trakař s prasetem a uchrochtaná opička námořníka Hornsbyho vás do kolen zaručeně pošle. (09.06.2010)

Druhá světová válka si zažila spoustu vtipných zpracování, mnohá jsou i podařenější, ale útok na divákovu bránici byl málokdy přímočařejší, než ten z růžovoučké ponorky. Suchost hlášek velitele Shermana je totiž naprosto příkladná, poručík Holden ohromí geniální kreativitou při shánění nesehnatelného zboží a dámská přítomnost ve stísněných prostorách kovové potápky rovněž činí válku tak nějak snesitelnější. Já se při tom bavil královsky a rozhodně se případné repríze nebudu bránit. (21.02.2012)

Dnes jsem si dopřál další film pro pamětníky a v žádném případě toho nelituji. Američané se totiž naštěstí nepustili francouzskou cestou, která mě nebaví a leze mi na nervy, protože stojí jen na zesměšňování protivníka. Tvůrci tohoto snímku vsadili na mnohem inteligentnější humor, namísto dehonestace Japonců přišli spíše s kritikou zaměřenou do vlastních řad a ono to na mě výborně fungovalo. Kapitán Sherman vlastně neměl dost času na boj proti synům Nipponu, jelikož musel věnovat veškeré úsilí boji proti Vogonům a tomu, aby zabránil nadměrné výměně informací mezi stálou posádkou a jejími dočasnými posilami. No, a mně tak nic nebránilo v tom, abych se skvěle bavil s oběma důstojníky, protože se Cary Grant a Tony Curtis skvěle doplňovali, kapitánův deník mi pěkně hýbal s bránicí, a přestože to celé byla hrozná hovadina, já jsem si to užil. Navíc je nepochybné, že se růžový Mořský tygr zapsal i do dějin hudby, neboť se stal evidentní inspirací pro The Beatles, kteří jen změnili barvu podmořského člunu, aby to nebylo tak okaté. / "Ještě nikdy toho tak málo lidí neukradlo tolik tak mnohým." / "Když je dívce míň jak jedenadvacet, tak ji chrání zákon, když je jí víc jak pětašedesát, tak ji chrání příroda, a v době mezi tím je to lovná zvěř." A feministky, kterým nepraskla cévka v mozku, vzteky ohryzávají nábytek. / Poučení: Chodby v ponorkách a vlacích nejsou konstruovány pro ženy, které jsou nadměrně obdařeny v horní části těla. Poručík Crandale by to jistě potvrdila. (18.01.2023)

Na Operaci Spodničku mě opět nalákalo jméno Caryho Granta, když jsem jako jeho spoluherce viděla Tonyho Curtise, potěšilo mě to. Bohužel musím říct, že bych místo tohoto filmu na dvojce raději viděla Šarádu nebo třeba Pověstného muže. Než se film rozjel, čili než se na ponorku dostaly ženské, bylo to nudné. Pak se sem tam mihly vtípky, pohled na Caryho rozhodně nebyl k zahození, ovšem dojem z filmu už to u mě moc nevylepšilo... (19.04.2012)

"Abych parafrázoval pana Churchilla, ještě nikdy toho tak málo lidí neukradlo tolik tak mnohým." Těmito slovy hodnotí velitel válečné ponorky Cary Grant práci svého nového zásobovacího důstojníka Tonyho Curtise. Jeho metody jsou nestandardní, ale přinášejí výsledky. Část filmu, která se jim věnuje, bohužel představuje velmi nezábavných pětačtyřicet minut. Kdo je přečká, bude odměněn výrazně lepším zbytkem. Z Curtisova podnětu a ke Grantově nelibosti se nalodí skupina dam v nesnázích, demoralizuje mužstvo svými půvaby a roztomilou bezradností a dá filmu impuls k tradičnímu situačnímu humoru. Zaplaťbůh za to, protože jinak Operace Spodnička jen potvrzuje známý fakt, že Američanům se spojení komedie a válečného filmu nedaří ani zpoloviny tak jako Francouzům, Britům nebo Čechům. Vtipkuje se o rozdílech v mužském a ženském žebříčku hodnot, o vojenské byrokracii, o možném selhání techniky, ale nikdy ne o pojmech jako hrdinství, vlastenectví, odvaha či zbabělost. Kdykoli se hrdinové rozpomenou, že je válka a měli by tu a tam z něčeho na něco vystřelit, humor ustane. Americké publikum bylo nicméně s takovým pojetím spokojeno a překvapivě jde o kasovně nejúspěšnější film Caryho Granta. Překvapivě nejen z výše uvedených důvodů, ale i proto, že Cary Grant v něm zůstává hodně dlužen svému komediálnímu renomé. Spory s Blakem Edwardsem vedly k tomu, že jen mechanicky naplňoval režijní pokyny v mezích nutnosti, bez viditelného zájmu a elánu. Viděl jsem ho asi v pětadvaceti filmech, ale v žádném neměl tak vyhaslý zrak a kožený obličej jako tady. Špatný film to není, ale mezi mé oblíbené se nezařadí. 60% (23.04.2010)