Detoroito Metaru Shiti

Jsem trošku zklamaná - čekala jsem od toho větší komedii. Než že bych se občas nezasmála, ale tohle mělo docela nevyčerpanej komediální potenciál, drželo se to dost při zemi a dobro pekelské nakonec zvítězilo. Tak nějak se mi film zdál prázdný, poskládaný z nějakých částí a slepený Klebstoffem (a co si budeme povídat, zase tak úžasné lepidlo to není :D). Každopádně se jdu podívat na anime; každý říká, že je lepší :-) (07.12.2010)

Vůbec jsem nevěděl, na co vlastně jdu a když jsem před sálem spatřil hloučky stylově vyparáděných metalistů, začaly mě jímat pochybnosti, jestli to bude film pro mě. Ale hned po prvním záběru bylo jasné, že nebude zase tak zle a že se jedná o velice vtipnou záležitost, která neurazí ani někoho, kdo metalovou scénu nesleduje. (07.06.2009)

Jsem asi z těch naivek, které se domnívají, že k funkční adaptaci je třeba mnohem víc než jen vzít originál a natočit ho ještě jednou, ale tentokrát s herci. Dost z toho vyčnívá struktura původního anime, i jeho stylizovanost a přehnanost, která v originálu působila vtipně a odlehčeně, ale tady vzbouzí dojem, že dílo vznikalo za mohutné podpory houbiček. Ani seriál neměl moc ujasněné proč, kdy a jak, ale tím že autoři filmu přeházeli pořadí jednotlivých událostí, dali kauzalitě a motivaci už úplně na prdel. Animované vložky jsou pouhou úlitbou seriálu, Soichi je ještě úchylnější tele než dřív a Krauser II je bez Kapitalistického prasete tak poloviční. Smysl adaptování mi nějak uniká, ale aspoň že ta hudba je pořád stejně dobrá: Fuckingham Palace, Fuck No. 18, SATSUGAI!!! (29.06.2009)

"I am the devil. Don´t get too close." Sojči, nesmelý mládenec z vidieka sa túži presadiť ako hudobník so svojimi zamilovanými indie popovými popevkami v tokijskej trendy hipsterskej scéne. Namiesto toho ale vzýva démonov, smrť a násilie v metalovej kapele Detroit Metal City čoby maskované alter ego Johannes Krauser II. Prechody medzi týmito odlišnými osobnosťami mu spôsobujú značné problémy, komplikujú mu pokusy o ľúbostný život a frustruje ho aj fakt, že jeho hudba zo srdca je každému na smiech, paradoxne k tomu s odporom hraný metal má hordy oddaných fanúšikov. Skončiť v kapele mu okrem existenčných dôvodov zabraňuje vulgárna a agresívna šéfka a manažérka, hodnotiaca kvality hudby a koncertu úrovňou vlastného zvlhnutia. Kedysi som videl vtipné anime, momentálne finišujem ešte lepšiu mangu a na záver som si dal z tejto trojice najslabší film. Jeho problémom je, okrem radikálne osekaného príbehu, vynechania dôležitých postáv (kde je Pig of Capitalism?!) a istého skrotenia úchylného humoru (tešil som sa na znásilňovanie tamburíny!), aj to, že veci zábavné v kreslenej podobe tak nemusia pôsobiť v hranej verzii. Ďalej sa tu často operuje termínom death metal, ale v skutočnosti sa jedná o pomerne krotšiu hudbu, mejkap a kostýmy skôr než extrémne metalový imidž evokujú kapelu Kiss, inšpiráciou názvu bol ich song "Detroit Rock City", taktiež ich spevák, basák a žijúca legenda mejkapového rokenrolu Gene Simmons si vo filme zahral amerického metalistu menom Jack ill Dark. Dve celé a jedna nahryznutá čízutaruto. (01.08.2024)

Od Japonců jsem očekával více humoru a bláznivějších situací, jak naznačuje již samotný obal k filmu. Jenže nic tak světoborného se nedělo. Navíc rozpoznávání herců mi dělá velké problém a tak jsem se někdy i celkem ztratil. Jako celek bych to viděl tak na 50%. Milovníci japonských příběhů si přidají jednu hvězdu. (07.12.2014)