Divoch

S ohledem na rok výborný film s mladým, ale rozhodně ne skvělým Marlonem Brandem. On to sice je frajer, ale kdyby nemluvil jako negr a přestal tak nešikovně balit servírku, tak by mi byl možná i sympatický, ale už se v tom nebudu vrtat, kdo ví jak to tenkrát chodilo. Jinak jsem spokojený, i přes svou značnou naivitu jsem se ani na vteřinu nenudil, Lee Marvin je neodaletný a třešničkou na dortu je výborný konec. (21.07.2011)

"Trubte na poplach..." Darebný jinoch k pomilování Marlon Brando na svém pekelném oři rozpálí vás i asfalt na silnici dřív než luskne prsty. Válí jako kápo "mladých pušek" motorkářského klanu, brázdí americké provincie bez cíle. Jen tak volnomyšlenkářsky si štípnul lístek do ospalého maloměsta. Rozvíří místní prach pouliční, naruší chod "kuchyně domova" i veget místních zapadlých vlastenců. V mundúru z kůže se jménem na prsou a ikonicky vypálenými iniciály příslušníků "černých rebelů" na zádech, frajersky a vztekle podupává nohou ledabylé zahálky proti společenské mašinerii. Dým v báru zatuchlý rozčeří svěží vítr nesvázanosti a nestrnulosti zvenčí. Do oka padne mu dívka skromná, jeho slovy "smutná žába," avšak propašování do jejího srdce, není věc snadná. Povyky a výtržnosti se kupí. Poprask na rynku hláškující ranař Lee Marvin vyprovokuje. Zaprodanost tragiky se blíží. Zbyly jen střepy, které posbíral. Válečnou sekeru zakopal, dárek na usmíření a úsměv na tváři s pomyslným sbohem, lásko, zanechal. Je čas jet zas o dům dál... Marlon Brando odpálil vysoký nadhoz kultu "profese" rebelů. Stal se rytcem písma buřičského, poetou filozofie vzorců budoucí garnitury kompliců filmových "výtržníků." (15.10.2014)

V padesátých letech patrně přetrvávalo mezi filmaři motto "film jako film". Je jedno, zda v něm bude nějaká poutavá zápletka či nikoliv. Jednoduše vzali kameru a zachycovali okolní dění. Jinými slovy se o nějaké vyhrocené drama skutečně nejedná. Pokud je film zajímavou podívanou, tak jen díky charakterní roli M. Branda. Zbytek filmu je jen nudný sled dialogů a scén, které plnily účel v době, kdy byl Divoch natočen. Dnes už nikoliv. (24.08.2015)

Divoch tematizuje osud, jelikož ze svobody motorkářů, kteří vlastně nikam konrétně namířeno nemají, paradoxně utváří predestinaci nevyhnutelné katastrofy. Ovšem spíše než by film reagoval na Sartrovo „odsouzen k svobodě“ a Nietzscheho, který upozornil na obtížnost a nepohodlí svobodného života, vyčkává a objektivisticky finguje vědeckou nezúčastněnost. Nejvíce to dává najevo postavami na hraně, jako třeba pragmatický policista nebo děvče zaseklé v místním zapadákově. Tyhle postavy fungují jako soudci Brandona a jeho party a na nich záleží, kam se osud přikloní. Jsou tak svobodnější než motorkáři. (20.07.2008)

Na rok 1953 velice odvážný, rozporuplný a kontroverzní film o revoltě mládí proti autoritám, zažité morálce i obecným představám o správně prožitém životě, který však poměrně vyrovnaně dává prostor oboum stranám. Očekávaný happyend, jenž se nedostavil, spolu s vnitřními rozpory všech postav udržují vysokou úroveň i z obecného hledisla. Z toho formálního pak film nejspíše charakterizuje mírná afektovanost a herecký galakoncert Marlona Branda, který je tu plný elánu, energie, dynamiky a nesmírné síly, již ventiluje takřka na všechny strany. Ó, to byly doby, kdy božský Marlon plnil kinosály o ovládal srdce všech dívek a mozky všech chlapců! (19.12.2004)