DO-RE-MI

"Já jsem prosím mrghrm Ind! Já věřím tak na kamarádství, přátelství... Pojď sem ty Al Bundo." "Krupka Jiří... Jsem jeho bodyguard. Jste při těle a to je právě to, co potřebujeme. Běží liška k Táboru, nese pytel zázvoru, ježek za ní pospíchá, že ji pytel rozpíchá. Děkuji za pozornost." (30.03.2009)

Televizní karaoke ukazující místo pěveckého umění povětšinou krákorání, chroptění, dýchavičnost či náběhy na infarkt. To by ještě nebylo tak hrozné, kdyby nebylo rozhovorů vedených Sabinou Laurinovou a Pavlem Trávníčkem. Obzvláště druhý jmenovaný dokázal vnést do dialogu tolik tuposti, pitvoření a slizkosti, že jsem se cítil trapně i za něj. Pokud by si dramaturgové dali práci se sehnáním kvalitního hudebního doprovodu a trochou stylizace soutěžících, mohlo by jít o poměrně zajímavý pořad, takovou každotýdenní instantní superstar. (21.12.2013)

Příšernost, ve které exhibovaly různé kreatury snažící se o zpěv. Zbytečná porota, která nadržovala důchodcům a menšinám. Korunu tomu všemu nasazoval svým zpěvem Pavel "Popelka" Trávníček. U CaryMaryFuckových videí se pochopitelně také řežu smíchy, jenže tenhle pořad byl bohužel myšlen zcela vážně. Takže odpad. (29.08.2011)

Trochu masochismus. Od soutěžících (naruby obrácených 5 minut slávy), od poroty (která musí předstírat, že jí to baví) a hlavně ode mě. DOREMI jsem totiž objevil až po letech - na youtube. A nesnáším se za to jak mi nestačí jedno video a musím si pak najít ještě další dvě. A tímto bych chtěl poděkovat ČáryMáryFuckovi, který se stará o to abychom na tyhle skvosty TV Nova nezapomněli. Jo a pozdravuju Vlčáky u Vlka a Apače! Synamatku hlavně! (18.10.2013)

Doremifasolasidoooooo....už se trochu škrtím, tu čtvrtou oktáv(k)u tam ne a ne dostat. Rozhodl jsem, že své pěvecké umění zkusím v soutěži, ve které amatéři vyhrávají deset litrů. Cítím, že co pěvecky nezvládám v koupelně, na zastávce MHD a ve sklepě, když jdu pro uhlí, zvládnu v pěvecké soutěži. Posílám přihlášku, po půl roce se vrací odpověď, že soutěž byla kdysi dávno zrušena. Tak já jako vůl pilně trénuji své vibráto(ry), denně kloktám kyselinu a holím si chlupy v nose, abych měl brilantní nádechy a teď to ani nikde nepředvedu. K Haberovi nejdu, to i kdybych měl navždy zůstat neobjeveným talentem. A já talent jsem a velký! Takže žádná Sabina, žádný Pavel, žádné studiové kulisy na úrovni regionálního vysílání Mrtvého rána z Ústí, prostě těch patnáct minut slávy je pryč. Ovšem z mého pohledu tragédie. V koupelně ticho, na zastávce ticho, sklep jsem vyměnil za klub začínajících modelářů, ale i tam spíše mlčím a pilně dávám dohromady balzový model tryskáče. Chybí mně zpěv. Pouštím nad ránem Doremi na Nově, kde je jeho vysílací čas. Co kecali, nic se nezrušilo, soutěž jede dál. Až v závěru titulek přichází strašné prozření. Rok výroby je 2000, propadám panice, buším pěstmi do podlahy. Ten pořad není aktuální, bylo mně divné, že všichni účinkující mají nějak mladistvou vizáž a špenátem to nebude. Ale tohle jsem nečekal. Na druhý den se vzdávám zpěvu, nacvičený rozhovor se Sabinou ruším, připravenou písničku od Tomáše Kluse ruším taky. Televize ze mě neudělá budoucí hvězdu. Kruté poznání, ale tuhle soutěž, jak jsem miloval, tak ji nenávidím, zpěv si zakazuji a představa, že Sabinu šukám v zákulisí, přišla taky vniveč. 0% (16.08.2015)