Nikdy ma neopusť

Na začátku filmu jsem byla na čtyřech hvězdách. Na konci jsem se rozhodovala mezi dvěma a třema. Zvítězilo vyšší číslo, protože vizuální forma filmu byla krásná, strhnující, vkradla se mi pod kůži a krásně rozehřála mou mysl. Jenže pak se nad tu nádhernou formu beroucí dech vkradla jiná věc. Příběh. A tu! nastoupila jiná moje emoce. Vztek! Sakra! Jak můžu soucítit s lidmi, kteří sou tak hrozně blbý? Proč vzdychaj nad tím, že musí opustit svou lásku a umřít, když si můžou zabalit báglík a jít na letadlo? Taková nelogičnost! A chci informace! Jak můžou třikrát darovat svý orgány? Čí jsou to děti? Jaká předloha? Jsou vyrobený nebo kde je vzali? Hm hm, hudba Rachel Portman je jako vždy skvostná a Carey Mulligan mě svou jemností, rozvážností a krásnou tváří hodně zaujala. Tatam je ta praštěná Kitty z Pride and Prejudice, ale na víc to prostě nestačí. (08.11.2011)

KOMENTÁŘ OBSAHUJE SPOILERY A MATEMATICKY NESPRÁVNÉ VÝPOČTY: Tenhle film se mi líbil. Kniha pochází ze stejného roku jako Bayův ostrov, čili je jasné (vzhledem k trvání natočení filmu a trvání napsání knihy) kdo odkud čerpal... Kniha a následně i film trochu překrucují historii, resp. se odehrávají v alternativní minulosti a ukazují svět v modernější verzi, kdy už se lidstvo prakticky nezabývá nevyléčitelnými nemocemi, protože většina z nich neexistuje, nebo existuje, ale nedají se zařadit mezi nevyléčitelné... Lidé totiž mají nové léky, v podobě jiných lidí, kteří slouží jako trochu osobnější banka orgánů... Už tedy nejsou problémy s čekáním na transplantaci orgánů, protože existují školy, kde se nové orgány vytvářejí... Děti které rostou a nesou v sobě důležitou zásilku.... A mezi nimi tři naši hlavní hrdinové: Kathy (Carey Mulligan), Tommy (skvělý Andrew Garfield) a Ruth (opět naprosto přesná a minimalistická Keira Knightley)... Tito tři nás provázejí celým tímto lyrickým filmem a ukazují nám život z pohledu budoucího nástroje na pitvání... A běhá z toho mráz po zádech... Většinu filmu jsou totiž postavy naprosto smířeny s tím, co je jednoho dne čeká a když už chtějí s tímto osudem něco udělat, zjistí, že to nejde.... Vzhledem k tempu a délce filmu jsem chtěl původně dát čtyři hvězdičky, ale asi budu muset dát pět, protože 69% je vážně málo (a hlavně je to méně než má Ostrov i se svým příšerným koncem)... Musím uznat, že u tohoto filmu se něco načekáte na nějaký děj, ale rozhodně to stojí za to.... Už jen závěrečný Tommyho křik je zapamatováníhodný, a je dalším důvodem (vedle podhodnocení), proč dám tomuto filmu plný počet,... Nemyslím že si ho zaslouží. ale dokud má méně než tématicky podobný Ostrov, tak mu těch pět dát musím... Jinak podle mě cca 77% (21.01.2011)

Celkový děj pochmurně táhlý, místy hranicí s nezáživností, ale výsledná pointa je kvalitní a pochuchává tak můj názor na klonování lidí pro dárcovství orgánů. Citová pavučina je možná schválně nedopracovaná, snad k zvýraznění svéráznosti Tommyho, no je lepší nad věcmi moc nepřemýšlet - u filmu to platí dvojnásob. 70% (29.03.2011)

Na to, že je tenhle film dost důležitým románem pro anglickou populací, mě teda ničím zvláštním neoslnil. Vypráví důležitý příběh plný emocí, vypráví ho docela dobře a každou chvíli se na film hrozně hezky kouká. Tak hezky, že byste si z některých scén nejradši udělali fotky, kdyby jste tam stáli vedle kameramana. Jenže to prostě nestačí. Zbytek jsem přešel utrpením, který z filmu šíleným způsobem vyřazoval. (31.01.2011)

[IFF, Bratislava 2010] Domnievam sa, že nezámerne rozdielne sformulovanie postupného a neodvratného usmrcovania "účelových stvorení"-darcov, ktoré do bodky nešpecifikuje reťazec fungovania takýchto aktivít nie je načisto k zahodeniu => je tématicky funkčné a nevypočítavo filantropické. Mark Romanek vsádza na istotu, čo sa týka panoramatického pojatia lemuje svoju intímnu romancu príslovečnými postojmi, na základe ktorých reliéfne nakladá jak s elyzejskými notami od Rachel Portman, tak s ohnivou zviazanosťou a žiaľnou predurčenosťou zamilovaného páru. Príjem emocionality je teda zaručený (mal som občas na mále), ale (po menšom zrekapitulovaní) mi schádza väčšie prepracovanie vzťahu Kathy/Tommy a taká ta dlhodobejšia reflexia, ktorá je prechovávaná v mnohých ázijských pokladoch. Takže vytrženie z tohto senzitívnejšieho/komornejšieho "Ostrova" , ktoré vo mne kulminovalo hneď po projekcií už pozvoľne vyprcháva a renomovaný literát Kazuo Ishiguro si ma najskôr asi získa pri jednej z jeho úctyhodných knižných väzieb. (12.11.2010)