Alonzanfán

Alonzanfán - příběh muže, který se vzdal svých ideálů a chce jediné - prožít klidný rodinný život. Ideály se však nevzdaly jeho... Risorgimento - období italských dějin vymezené na jedné straně koncem Velké Francouzské buržoazní revoluce a na straně druhé sjednocením Itálie. A také hnutí směřující k sjednocení Itálie. To vše v době, ve které byly v oblibě různé tajné spolky, hlavně pak karbonáři. Fulvio - hlavní hrdina filmu - čím více se snaží vymanit z vlivu ideálů svých revolucí nadšených přátel, čím méně chce bojovat za sjednocení Itálie, tím víc ho tyto ideje zavinují do svých osidel - jako hmyz zmítající se v pavučině. A zvíře zahnané do kouta...Tažení tisíce - Giuseppe Garibaldi, jeden ze sjednotitelů Itálie, se v roce 1860 vylodil na Sicílii. Sicílii dobyl, k jeho vojsku se přidávalo spousta dobrovolníků. Nakonec padlo celé království Obojí Sicílie a bylo připojeno k právě vznikající Itálii. Předobrazem Garibaldiho je tajný spolek kolem Fulvia, který se též chce vylodit kdesi v "jižní Itálii" s tím, že "lidé se přidají". Naivní myšlenka, zdá se... ale v historii fungovala. Revoluční opojení a porevoluční kocovina - Tyto dva fenomény směřují ve filmu k nevyhnutelnému konfliktu. První pro neschopnost naslouchat, druhý pro neschopnost mluvit... Žádná revoluce však není permanentní (ač jistí komunističtí myslitelé v tento koncept věřili) - každá revoluce nakonec vyhasne, vykrvácí, naplní své ideály nebo ji smete revoluce jiná. (01.11.2007)

Skvostná úvaha o revoluci. Fulvio stárne, omrzel ho boj, divoký sex, hledá harmonii, kterou cítil v dětství či při hraní na housle. Jenže stejně jako byl poloviční revolucionář, není schopen dotáhnout svůj návrat do konce. Už chápe, že lidé nechtějí nový řád, že je trápí spíše nemoci, ale přízraku mladých ohnivých ideálů se nedokáže zbavit. Závěr je opravdu excelentní. (03.07.2009)

Rezisersky namakany film o revolucionarovi , ktory opustil revolucne idealy Italie 19> stoleti, a tuzi po rodinnom a kludnom zivote. Ovsem nic nie je take ako sa zda, a za patami ma tlupu chlapov, ktori mu pripomenu idealy revolucie, naviac este ho vo vnutri zozieraju pochybnosti. V Hlavnej roli Marcello Mastroianni /Manzelstvi po Italsku., La Notte/ a riesi sa italske risorgimiento - znovuzjednotenie Italie, prvy pleny a pociatky risorgimenta spadaju do roku 1815 - a o tomto je tento film. Jo a viem aj o roku 1860, kedy sa Dzuzeppe Garibaldi vylodil na Sicilii. Slusny film, rezisersky na urovni, kulisy vyborne, spokojnost, Taviani je pravom maestrom filmu, a to nielen talianskeho, ale i Europskeho. Skoda len ze vacsina mainstreamovych divakov ich nepozna - tym xpokojnosti staci, ze ulietavaju na dementalnych picozach ako je Spajdrdement ci men ci jaxa to vola, Kapitan Banglades ci Amerika - a potom su v kurze e este vsetky tie Tchory, Ant Many, nasrane blikajuce turbokonzervy /teda zase pardon, chcel som napisat Iron meni/ .......atd atd atd . 86 % (09.06.2018)

Pribeh cloveka, ktory uviazol v sieti svojho osudu a vtedajsej doby. FIlm je vlastne takou exkurziou, pocas ktorej celu dobu nazerame do mysle a citenia hlavnej postavy. Jej mysllienky, uvahy, halucinacie a postupne rozpadavanie sa nielen idealov minulych, ale aj tych novych. Neriesi sa tu, ci su tie ci one ciny / rozhodnutia spravne, je to skor zaujimavy portret vtedajsej doby v Taliansku. (8/10) (19.06.2008)

Sedmdesátá léta minulého století se stala počátkem odlivu klasických levicových paradigmat. Šlo o počátek vývoje, který vyvrcholil na přelomu osmdesátých a devadesátých let zánikem komunismu v Evropě a jeho postupnou vývojovou přeměnou v těch zemích, kde se udržel při moci. Pohled na revoluci zevnitř, na zmarnění kdysi tak působivých ideálů, jejich ztroskotání o skutečnost, byl přenesen do zdánlivě historicky odlehlé doby, v níž své ideály měli také první liberálové. Carbonieri se zde z planoucích bojovníků za pravdu mění v karikatury rutinérů revoluce mimo čas a prostor. A z marseillské písně, revolučního hymnu, se stává ona zpotvořenina několika nicneříkajících poloslabik, náznaku slova, nedokonané vyvřeniny hlásek. Znělých i neznělých. Zněle i nezněle. V zobrazení nevyhnutelného zmaru hodnot i života, který se tomuto nesmyslnému schématu (připomíná Guevarův žalostný, tehdy nedávný konec v Bolívii) pokusil vzepřít svou revoltou proti revoltě, silně a přesvědčivě. Určitě i dnes, téměř čtyřicet let po svém natočení. (20.10.2007)