Áno, šéfe!

S odstupem času je pro mě Ano, šéfe! definitivně nejlepší televizní show, která se tady objevila minimálně od revoluce. Absolutně mě nezajímá, že nejde o originál, že Ramsey umí být vtipnější a drsnější. Já chci vidět českou mutaci pořadu v našich podmínkách a s typickými trademarky českých restaurací. Celou dobu se tak divák může mastit na buranství, postkomunistické malosti a neschopnosti změnit zajeté koleje. To vše ve vyhrocených situacích těsně před krachem a v některých případech i v nekonečném labyrintu dluhů. Člověk žasne, kolik primitivů se dostalo k penězům, Naštěstí většina z nich o ně rychle přišla, takže jim není třeba závidět. Ovšem je nutno přiznat, že poměr primitivů a sympaťáků se časem skoro vyrovnal a epizody byly o to emocionálnější. O Pohlreichovi jsem do té doby neslyšel, to přiznávám bez mučení, ale už během pár dílů jsem si jeho rázný styl zamiloval stejně jako většina národa. Po lehce nervózní první epizodě se brzy rozkoukal, začal brutálně hláškovat a již během první série se etabloval v jednu z největších televizních hvězd. Je navíc úžasné sledovat, jak se díl od dílu dostává do větší pohody a celé natáčení si neskutečně užívá. Show má hned několik legendárních vrcholů. Kluk, co si přišel hrát s kamením, naprosto nepochopený význam slova podnikání dvou blbů z Brna, lidský odpad podnikající v Německu (samozřejmě původem Čech), naivním snílkům oči otevírající návštěva Chicaga nebo smutný klaun Bolek, který se utápí v chlastu v té době ještě na své farmě. Třešničkou na dortu jsou pak platonické lásky, které vznikly během natáčení pořadu, když dotyčné dámy neustály sálající charisma legendárního Šéfa. Pojď, Zdéňo! (11.09.2009)

Zdeněk Pohlreich je frajer a rád se dívám na jeho pořady. Líbí se mi, že to nebylo jen o vaření, ale hlavně dal každé hospodě – restauraci – motorestu kde si ho pozvali pořádně do těla. Protože u některých dílů mi bylo až na zvracení, když jsem viděl, v jakém bordelu někdo může vařit, nebo jaké dělá blafy. Pro sprosté slovo on nešel nikdy daleko, ale je super, že jim kritiku řekne pěkně do očí a ne, že bude jen pomlouvat za rohem do kamery… (24.11.2018)

Pořady o vaření v českých televizích měly vždy otřesnou úroveň. Sledovat slintajícího Náhlovskýho s Novotnym v pořadu MY RÁDI JÍME nebo stejně tak Zbyňka Merunku mlaskajícího nad hrncem po té, co ho vyrazili ze zpravodajství na Nově, bylo utrpení. Proto jsem se pořadům o vaření vždy obloukem vyhýbal. Pohlreichův pořad ANO, ŠÉFE! se stal závanem svěžího vzduchu na televizních obrazovkách, stejně jako v zatuchlých restaurací a hospodách, které se štábem navštívili. Ten pořad měl úroveň. Konečně ho dělal člověk z oboru, který tomu opravdu rozuměl. Navíc vtipně a neotřele. Absolvoval jsem všechny díly a s chutí. Tenhle pořad zaslouží poděkování, za to, že trochu zvednul všeobecné povědomí o kultuře stravování v restauračních zařízeních. Zkrátka přijít do restaurace a dát si smažák s hranolkama už není totéž co dřív. Člověk už vybírá a cena není jediný kritérium. Jedině změna přístupu zákazníků může přinést pozitivní změně v tuzemské gastronomii. Hospody a restaurace se musí přizpůsobit požadavkům, a ty dlouhou dobu žádné nebyly. Tohle byla i průprava pro lidi, kteří svoje hospůdky vedou. Kdo má nějaký takový podnik, měl by pořad absolvovat povinně. (11.08.2011)

Ne tak dobré jako jsou pekelné kuchyně Mr. Ramsayho, často jednotlivej díl smrdí předpřipraveným scénářem, sem tam slabej díl, často hospoda/restaurace plná dementů, ale jinak asi to nejzábavnější, co v české reality-show kdy vzniklo- jako že s velkým náskokem. Pohlreich sérii od série sice měkne, ale nezřídka kdy zábavnější než jeho slavnější kolega za kanálem La Manche. A hlášek má skoro tolik jako Bosák. (31.01.2019)

Übervlasatý bonviván nás přišel naučit strkat řízek doprostřed bramborovýho salátu. Odpad za 3D gastronomii. Já fakt nehodlám při žranici dumat, jak kuchtít postavil takovou úhlednou pyramidku. Přílohu pěkně vedle prosím, sečvachtám si s masem sám a dle mé chuti. Kromě jiného nám ceckatý strýc ukazuje, že čistota nemusí být v českých restauračních zařízeních na vysoké úrovni. Odpad Zdeněčku, sereš to i poctivým, kromě toho nechci vědět, jak to v kuchyni mý oblíbený špeluňky vypadá, spoléhám na kontroly z hygieny. K princeznám a hospodám se nečuchá. Ale to jsou zástupný důvody. Představa, že někde zařezávám jako kuchař nebo jídlodej, a vleze mi tam namyšlenej truhlik, kterej do mě začne prudit, a já nemůžu, NEMŮŽU říct kam by asi tak měl jít, protože můj milovaný vykořisťovatel si chce v bedně udělat reklamu, je ukrutná. Prostě libovolný výběr - buď před národem za blbečka či dobytka, nebo si hledej jinej džob. Zvláštní. (11.04.2012)