Áno, šéfe!

Ve jménu kulatých talířů, žádné zeleninové oblohy i střídmého menu svatého, amen… Exorcista nešvarů v českém pohostinství, otec Pohlreich aneb prostořeký Kojak z Alcronu, co uvařil oceán ryb a moře jater, snažící se majitelům, provozním a kuchařům českých restaurací vštípit základy pro kvalitní fungování podniku. Dle mého marná snaha. Jen co zajde za roh, už jsme zase u kečupu na pizze, instantních omáček a špinavých sklenic.. (10.04.2009)

Mě se ten pořad moc líbí, ani to není o tom vaření, že se mě občas sbíhaj sliny, jindy se mě chce blejt, ale o přístupu Zdeňka Pohlreicha nejen k vaření, ale k místu a lidem. V poslední sérii mě až slzy očí vyhnal frajer, kterej někde v zastrčený díře v Hodoníne musel vařit absolutní bomby, vařil pro Nikyho Laudu, Arnieho a další vipíčka a najednou prostě díky neuvěřitelně silnýmu lidskýmu příběhu se ocitnul v Hodoníne a sazí ty samé super porkmy místním lidem. Ten chlap je absolutní star a přitom z něj šla pokora, skromnost a to už vůbec neberu v potaz jak se zachoval směrem ke svý ženský, to jako mít svět jen takovýhle chlapy, tak je tu ráj. Nebo ta Kačabka na konci, tu jsem znal na Košíku jsem kdysi chvíli bydlel a bolí trošku u srdce, že klasický hospody, kde hrála živá hudba, sázely jsme karty, chlastaly, žraly, občas trošku narostly svaly už vlastně mizí. Taková bývalá Briketa na Nákladovým nádraží by mohla napsat knížku neskutečných postav a příběhů, ale v dnešní době by jí sna di zakázaly protože není dostatečně sterilní, korektní atd. No tady tím výkecem chci říct jedno, pro mě Ano, šéfe není o gastru, ale o lidech a příbězích a jsem rád, že pořad dělá chlap ze starých dobrých časů. (06.06.2012)

Když vtrhl Zdeněk Pohlreich do české kuchyně, byl to svěží vítr do zatuchlé mašinerie ekonomicky nezvládnutého stravovnictví (ve smyslu zúčastněných potápějících restaurací). Z pořadu se brzy stal jistý fenomén, přitom rozdělil národ na dvě skupiny. Na ty, co Pohlreicha nesnáší pro jeho chování a jednání s lidmi, pro jeho sprostou mluvu a na ty, kteří milují jeho hlášky, jeho projev obecně, jeho kuchařský um a snahu zlepšit ksicht české hospody jako takové. Jednoznačně skvěle vyvedená obdoba pořadů Gordona Ramsaye, tentokrát však veselejší a tím i jaksi zábavnější. Pro mne jednoznačně nejsledovanější český pořad vůbec. (11.09.2011)

Kruciprdel, tak tohle tady ještě nebylo. Zdeněk Pohlreich, který je v oboru něco přes 35 let, se nechává zvát do restauračních zařízení a hospod, které zažívají krušné časy.. a má je dostat zpět na vrchol. Z každé faktické věty je jasné, že ví, o čem mluví. Jeho poznatky jsou věcné, často však bohužel opomíjené. Celé toto operování v kuchyni, na baru či u stolu je rozhodně poučné a zábavné, ta pravá zábava ale přichází, když se pan Pohlreich nasere a k sprostému slovu či vtipnému výrazu nejde daleko. Vrcholem je asi zatím "kluk, co si přišel hrát s kamením", i když je to tak trochu mimo mísu pořadu. A aby bylo jasné, o čem všem je řeč.. zde jsou hlášky: "Jestli chcete něco změnit, tak si tu hlavu votevřete, jo, vyndejte si ji ze zadku, začněte přemejšlet o tom, co změníte." "Co neumíte změřit, tak se nikdy nedodělá, to není krasobruslení todleto." "Vem si gumu a vygumuj si to z hlavy." "Hlavně to nezahustěte moc, jo, ať to není jak pudink nějakej zkurvenej." (09.04.2010)

Ne, že by snad nebyly Ramsay´s Kitchen Nightmares o třídu lepší, ale... Stejně je to trefa do černého, byť hlavně díky Zdeňku *píp* Pohlreichovi. Jakkoli je někdy teda strašlivá „hérečka“. Má to ovšem výrazně rostoucí kvalitu a zatímco první série je pouze takový "sympatický čecháčkovský pokus o Gordona", tak druhá série je již více svá a třetí již je bez výhrad "na nálepku". A vývoj pokračuje, jelikož kupříkladu šestá série je bez jakékoli nadsázky dokumentaristická sociální studie a nastavování zrcadel čecháčkovství, která onen původní převzatý a slepě překlopený koncept geniálně posunuje do zcela jiné roviny. (17.05.2010)